Únor 2008

Kapitola 22. - BULVÁR NESNÁŠÍM

21. února 2008 v 20:12 | kellyfan |  Kelly Family - příběh
Bylo 19. září. Kellyovi odjeli a zabydleli se ve svém hausbótu na řece Rýn v Německu. Paddy trávil volný čas skládáním písní do vánočního albumu Christmas for All 1994 a nakonec ho napadlo, že by mohl přezpívat One More Freakin' Dollar. Dlouho však nemohl najít žádný vánoční název a tak s tím sekl a myslel na Claire. Potom ho to ale zase chytlo a lámal si s tím hlavu do hluboké noci. "K čertu s tím!" naštval se ve dvě ráno a zkopl ze stolku lampičku. Vzal do ruky kytaru a začal si hrát a zpívat. "All, I want, is one more..." najednou se ale zarazil a začal si překládat. "Všechno, co já chci, jsou..." začal se usmívat a byl nejšťastnější člověk na světě. "...ještě jedny šťastné Vánoce! To je ono! One more Happy Christmas!"Paddy pozměnil slova,aby to bylo doopravdy Vánoční a celou písničku si po chvíli zazpíval.


Hey listen Buddy,
have you gotta dime
for a cup of coffe
Cause my body is feeling kind a cold
And it's Christmas Eve tonight
I remember a couple of years ago
having a good time celebrating
with all my friends and family,
but I'm all alone tonight

All I want is one more happy Christmas
All all I want is one more happy Christmas


"To je perfektní, proč mě to nenapadlo
dřív?!" radoval se Paddy, vyběhl na
palubu, stoupl si úplně na špici, zvedl ruce, zavřel oči a smál se. Ten, kdo by šel v tu dobu kolem, by si myslel, že se zbláznil. Ale Claire se probudila a
vyšla za ním na palubu. "Ahoj..."pozdravila ho. Paddy se otočil a se šťastným úsměvem na tváři šel k ní. "Ahoj Claire..." "Paddy, co se děje? A proč jsi vůbec ještě vzhůru?" Paddy vzal Claire za ruku a vedl ji na špici hausbótu. "Víš, celou noc jsem přemýšlel nad písničkami do Christmas for All a na nic jsem nemohl přijít. Pak mě napadlo, že bych mohl přezpívat One More Freakin' Dollar, ale zase jsem nemohl přijít na to, jak by se to mělo jmenovat. Nakonec mě napadlo "One More Happy Christmas" , sesmolil jsem slova a pak jsem to zkusil zazpívat." "No a jak to zní?" zajímala se Claire. "Tak si to pojď poslechnout..." Paddy jí v kajutě potom romanticky zazpíval a Claire byla bez sebe. "To je úžasný Paddy, v tvém podání je to nádherný..." Claire neměla slov, ale nakonec se jí podařilo ho přemluvit, aby šli spát. Paddy se druhý den probudil až o půl desáté a to hrozným způsobem. Joey a Angelo se k němu vplížili jako myšky, se džberem ledové vody z Rýna. Mrkli na sebe a Angelo to odstartoval. "Tak tři, dva...., jedna....." Najednou celý ten džber na Paddyho chrstli. Paddy sebou začal mlátit na posteli a asi půl minuty ječel, protože se zaprvé příšerně lekl a zadruhé byla ta voda až hnusně ledová. Joey s Angelem měli zatím záchvat smíchu a pěknou podívanou. Až se Paddy vzpamatoval, začal chechtajícím se bratrům nadávat. "Ty vole, chcete aby mě z vás trefil šlak?! Teď jsem měl málem infarkt!" Kluci se ale pořád smáli. "Cha,.. ale, ale,......jéé, kdyby ses viděl...." koktal smíchy Joey. "Jo tak tomu věřím, ale nebylo to moc vtipný, to teda ne..." Chvíli se díval na ty dva rozchechtaný a nakonec se začal smát taky. Smáli se na celý hausbót, až se otřásala i paluba. Dana už to naštvalo a vletěl tam. "Co se zase děje?! Nemůžete bejt trochu tišší?! A.....Patricku, proč jsi tak mokrý?!" podivil se rozčílený otec. V kajutě bylo najednou hrobové ticho a nikdo nebyl schopen říct ani půl slova. "No, no, víš, to Jo.." "Sklapni!" zakřičel na Paddyho a ten se raději stáhl do rohu postele. "Kdybys nebyl tak rozmazlenej, tak se přiznáš!" "K čemu?!" "No,..to je jedno..." Dan Paddyho stáhnul z potele, chytil mu ruku a táhl ho z kajuty na palubu. Angelo se potají smál, ale Joey mu pokaždé dal pohlavek. "Tak ty potřebuješ vodu jo?!" řekl mu otec výhružně, chytil škubajícího se Paddyho za vlasy a srazil na kolena. Jak ho tak držel, Paddy se jednou rukou snažil, aby mu ty vlasy pustil. Držel ho totiž tak pevně a v takové poloze, že stačilo trošku škubnout a vytrhal by mu polovičku vlasů. "Jestli tak toužíš po vodě, jestli tě tak přitahuje, tak jí teď budeš mít až dost!" Otec najednou zapískal a Kathy s Maite vyběhly na palubu s hadicí. Jimmy z Paddyho strhl košili a otec ho držel opět jen, když měl na sobě kraťasy. "Teď!!" zavele Dan a rychle od Paddyho odstoupil. Kathy a Maite začaly na Paddyho stříkat ledovou vodu přímo z Rýna. Silný proud ledové vody nedovolil Paddymu vstát a tak jen klečel a křičel. "Ne, prosím, už dost! To stačí!!" "Ale, ty naše holčičko, nestačí, ani za nic! Dejte to na maximum!" poručil a Kathy ukázněně poslechla, šla ke kohoutku a naštelovala ještě větší chlazení vody, než bylo dosud. Paddy se mohl zbláznit. Křičel ať toho nechají, ale pro ty, co mu to dělali, to byla pastva pro oči. A uši taky. "Tak co holka, už máš dost?!" rýpal do něj Angelo. "Máme tam dát více vody?!" Paddy už neměl skoro žádnou sílu. "Ne, prosím ne! Přestaňte! Prosím!!" Všichni se ale jen smáli a tak si ani nevšimli, že Paddy mrzne a už vyčerpáním brečí. Z posledních sil prosil "Kathy, prosím! Ne, už dost! Prosím!" Danovi záleželo na autoritě a tak začal vyhrožovat. "Patricku, ještě jednou se bude celý hausbót otřásat, tak dopadneš hůř než je tohle! Jasný?!" Paddy s příšerným pláčem křičel. "....Ano!!!" "Mám přidat?!" "Ne! To ne!" "Přísaháš, že mě od této chvíle budeš poslouchat tak, jako když ti bylo patnáct?!" "Tati nepřeháníš to už trochu?" vložil se do toho Joey. "Ne, nepřeháním, nezdá se mi to! Navíc to potřebuje!" Paddy jim do toho křičel. "...Ano...Prosím, už ne!" "Tak přísaháš?!" Paddy se z posledních sil nadechoval. "Ano, přísahám....!!!" Dan kývnul hlavou a Maite vypnula přívod vody. Paddy ležel skoro zmrzlý na palubě, klepal se jako osika a oči měl plné slz. Ležel úplně napjatý, ruce a nohy roztažené a všechno ho od té ledové vody děsně bolelo. Otec si nad něj stoupl a podíval se mu do očí. Paddy jemu taky, ale díval se tak podivně, nebyl to ani smutek, ani nenávist, ani štěstí, bylo to všechno v jednom. "Nedívej se na mě tak uboze! Teď jsi se choval jako holka!" Paddy se snažil mluvit. "Tati prosím, mě je..." soukal ze sebe koktavě. "Je ti zima co?! Taky bylo na čase, aby tě někdo pořádně zřídil!!! Ještě jednou něco provedeš,...a dopadneš daleko hůř!!" zakřičel na něj a hnal všechny dovnitř. Od dveří mu ještě hodil jeden ručník a zalezl. Paddy se ve snaze zahřát se, pomalu a stěží otočil, přitáhl si k sobě ručník, zabalil se do něj a snažil se si stoupnout. Po půl hodině se dopajdal ke kuchyni, kde právě Patricia vařila oběd. Všimla si ho a skoro se ho lekla. "Ježiši Kriste, Paddy!!! Co se ti stalo?!" starala se, hned byla u něj, pomohla mu si sednout na židli, donesla deku, zabalila ho do ní a snažila se ho zahřát, jak jen to šlo. "Ty jsi celý ledový, třepeš se jak,...oh Paddy, pověz, co se ti stalo?" vyptávala se a ve snaze zahřát ho, ho objímala a hladila. Paddy drkotal zubama a pomalu mluvil, i když mu škaredě přeskakoval hlas. "To, kvůli, to kvůli pitomý srandě, kterou potřeboval Joey s Angelem..." "A co se ti teda stalo?!" "No, otec mi vyhrožoval a nakonec, pod jeho velením na mě Kathy a Maite začaly stříkat ledovou vodu z Rýna..." Patricii ho bylo líto a tak ho utěšovala. "Oh, chudáčku, to bude dobrý, uvidíš. Už je ti tepleji?" "Tobě by bylo po dvou minutách teplo, když bys byla sedm minut pod tlakem ledové vody?!" Patricia trochu zaváhala. "No, to máš pravdu... Počkej, donesu ti ještě jednu deku a uvařím ti čaj ano?" Paddy přikývl a zabalil se ještě víc do druhé deky. "Jakej chceš?" ptala se, když stála u pultu. "To je jedno, hlavně když bude horkej a bude ho hodně..." "To je mi jasný..." usmála se Patricia a dala mu vařit jeho oblíbený pomerančový čaj. Paddy ho po chvíli vypil skoro na ex a to se Patricii líbilo. "Nechceš jen tak náhodou ještě jeden?" zeptala se s úsměvem. "Jé, to ne díky, to už bych praskl..." zasmál se na ni a shodil ze sebe jednu deku. "No, tak vidím, že už ti je tepleji..." "Jo to je, díky tobě..." "Paddy, víš co je dnes k obědu?" "Nechám se podat?" "Špagety!..." Paddy vykulil oči a olízl si rty. "To je dnes ta nejlepší zpráva, jakou jsem se mohl dozvědět!..........Tak já jdu..." Paddy si stoupl a chtěl odejít. Ještě byl však zabalený v dece a Patricia byla na pochybách. "Seš si jistý, že už chceš jít? Nepotřebuješ ještě něco?" Paddy se mezi dveřmi ještě ohlédl a než zavřel tak jen zakroutil hlavou. "Ne díky, seš moc hodná, ale už je to v pohodě..." Když zavřel vdeře od kuchyně, Patricia už jen pokrčila rameny a pokračovala ve vaření obědu..

Kapitola 22. - BULVÁR NESNÁŠÍM 2 část

21. února 2008 v 20:10 | kellyfan |  Kelly Family - příběh
Paddy přišel do podpalubí do místnosti, kde právě John, Angelo, Claire a Jane sepisovali seznam vánočního alba. "Jé, naše holčička už přišla!" zasmál se Angelo a všichni se, jak na povel, otočili. "Paddy, co se stalo, jakto, že jsi mokrý?!" vylekala se Claire a hned byla u něj a obejmuli se. Claire okamžitě uskočila. "Aá, a proč jsi tak ledový?!" Paddy ji ještě jednou objal a to už neuskočila. Stála u něj, prohlížela si ho, hladila ho po tvářích a čekala na odpověď. "Naše holčička ti neodpoví...má totiž strach!" Navážel se do něj Angelo. "Angelo přestaň, proč mu říkáš holčička? Vždyť je to kluk, a pěknej!" usmála se na Paddyho Claire. "No jasně, to vím taky, ale kdybys ho viděla, tak by sis to sakra rozmyslela..." "Co kdyby(ch) viděla?!" řekli současně Jane s Claire. "Tak se pojďte podívat! Schválně jsem si to natočil!" Paddy tomu nemohl věřit. "To si to teď jako budeš každý večer pouštět, aby ses pobavil nebo co?!" "Kdo ví, třeba jo." podotknul Angelo, když napojoval kameru na telku. "Tak, teď se posaďte a držte se, to je podívaná, to ani není možný." Zapl to Paddy viděl dnešní nejhorší zážitek. --------- Jimmy strhnul Paddymu košili. "Teď!" *** "Ne, prosím, už dost! To stačí!" *** "Ale, ty naše holčičko, nestačí, ani za nic! Dejte to na maximum!" *** "Ne! Prosím, přestaňte! To bolí, ne! Dost! Tati, prosím! Jimmy! Tak mi pomozte! Prosím! Aáá! Ne!" ***"Tak co holka, už máš dost?!" "Máme tam dát více vody?!" *** "Ne, prosím ne! Přestaňte! Prosím!!" *** "Kathy, prosím! Ne, už dost! Prosím!" *** "Patricku, ještě jednou se bude celý hausbót otřásat, tak dopadneš hůř než je tohle! Jasný?!" ** "....Ano!!!" ** "Mám přidat?!" ** "Ne! To ne!" ** "Přísaháš, že mě od této chvíle budeš poslouchat tak, jako když ti bylo patnáct?!" *** "Tati nepřeháníš to už trochu?" ** "Ne, nepřeháním, nezdá se mi to! Navíc to potřebuje!" *** "...Ano...Prosím, už ne!" ** "Tak přísaháš?!" ** "Ano, přísahám....!!!" ***** "Nedívej se na mě tak uboze! Teď jsi se choval jako holka!" ** "Tati prosím, mě je..." ** "Je ti zima co?! Taky bylo na čase, aby tě někdo pořádně zřídil!!! Ještě jednou něco provedeš,...a dopadneš daleko hůř!!" -------------"kchrrrrrr" Angelo vypnul televizi a čekal na reakce. "Tak co na to říkáte dobrý ne?!" Všichni seděli s otevřenou pusou a přivřenýma očima, protože to bylo, jako hororový film, kde mučí každýho na potkání. Paddy měl skloněnou hlavu a zakryté oči, skoro celou dobu seděl se skloněnou hlavou a smutným výrazem. "No, tak já musím říct,.......že to bylo příšerný!!! To vás bavilo jo?!" začal nadávat John. "Hele nepřeháněj, náhodou, je se na co dívat! Nebo ne?!" obhajoval to příšerné mučení Angelo. "Angelo ty jsi prachsprostý ubožák!" vysypala ze sebe najednou Claire. Angelo nahodil výraz nenávisti. "No dovol?! To on je tu ubožák! Ne já!" štěkal Angelo. "Hele, tu kazetu okamžitě zničíš!" "A proč bych to jako dělal?!" odporoval Johnovi. "Dovedeš si představit, co by se stalo, kdyby se ta kazeta dostala do nepravých rukou?!" "A do jakých, leda do rukou novinářů!" "No právě!!! Potom by o nás řekli, že ho týráme a tak dále!" "Co by to o nás říkali?!" Tu se do toho vložila i Jane. "Nemůžeš nikdy vědět, co koho napadne! Jako například...." "Co například?" zeptal se Paddy. "Ale nic..." "Hele, už si to nakousla, tak to dořekni." talčil na ni Paddy, který chtěl všechno vědět. "No, tak dobře. Nedáváte mi na vybranou. Pojďte se mnou." Všichni šli k Janiné posteli a ta se v ní začala prohrabávat a bylo vidět, že něco hledá. "Hej, Johne, víš o tom něco?" vyptával se zvědavě Paddy. John sklonil hlavu a nic neříkal. "Takže jo.... To je perfektní, tolik sourozenců a nikdo mi nemůže nic říct!" "Hele přestaň, nikdo to neví, kromě mě a Jane!" Jane zajásala. "Supr, už to mám!" Jane vytáhla z postele staré, hodně staré noviny. Chvíli si je pročítala a nakonec poprosila Johna. "Johne prosím, nechceš mu to přečíst ty? Já na to nemám..."
"Klidně, sice mi to taky není po chuti, ale jo..." John si vzal noviny, Paddy si sedl na postel a čekal. John začal číst článek ze Španělských novin. "Jo, Paddy, víš, jak jsme byly před čtyřmi lety ve Španělsku?" "No vím, na to nikdy nezapomenu, bylo to super!" "No, možná teď změníš názor." "Proč?!" "No tak poslouchej. Ehmm,...: "V naší rubrice Práskni To, jsme tentokrát dali možnost našim čtenářům ulovit co nejzajímavější a nejpoutavější novinku nebo drb, jaký jen sežene. Dnešní Práskni To je zasvěceno Kelly Family, no, spíše Paddymu Kellymu. Tomu bude letos v prosinci čtrnáct a tenhle týden na Španělské pláži si užil slunce, vody a zmrzlin až do sytosti! Jeden náš čtenář získal exkluzivní fotky, přímo z pláže, na které byli. Měli rezervovanou soukromou pláž, ale našemu slídilovi to v ničem nezabránilo. Ještě nám k tomu přidal komentář." :"Podle mě, by měl Paddy víc jíst, jinak z něj za chvíli ty kraťasy, kalhoty, plavky a cokoliv jiného, spadnou. Za chvíli z něj bude závodní chrt. Ani se nedivím, že v těch černých kalhotách má pásek. Na první fotce můžte vidět Paddyho utíkat po pláži do vody. Očividně si hodně užíval. A na druhé fotce můžete vidět Angela, jak z něj tahá kalhoty. Smějou se tomu, asi je to hodně baví."
"Na druhé fotce si můžete všimnout Paddyho vychrtlé postavy, která mu, podle našich zdrojů, zůstala do dnes. Těšíme se na další spolupráci s vámi a přejeme..." "Bla, bla, bla!!!" Paddy to všechno poslouchal s otevřenou pusou. "To, to, to není možný! Na, na té pláži nikdo nebyl! Tak jakto že,...oh kruci! To není fér!" "To vskutku není, ale buď rád, že se do těch novin nedostalo něco horšího." Paddy znervózněl. "Cože? A, co jako horšího?!" "No, například, když jsi skákal z Joeyho ramen do vody, ehmm, spadli ti plavky..." Claire se v tu chvíli skroo udusila, jak se snažila zadržet smích. Jane rychle utekla na chodbu, aby nebyl slyšet její smích. Angelo si z toho však nic nedělal a smál se na celé kolo. "Angelo ale to není vtipný, co kdyby se to stalo tobě?" pdootknul Paddy a po tomhle už to Claire nevydržela, vyprskla a začala se neskutečně smát. "Jéé, já si tě Angelo nedokážu představit, jak...." dál nebyla schopná něco říct. Bránil jí v tom smích. Paddy sklonil hlavu a třískl sebou na postel. Smál se sice do polštáře, ale bylo to hafo poznat. "Já z toho nemůžu! Johne dovedeš si představit Angela když...." smál se čím dál víc Paddy a Claire se hned jak to dořekl začala smát ještě víc. Angelo stál jako tvrdý Y, ani se nehnul a jen rudnul. John se začal chichotat taky. Angelo se v tu chvíli urazil, nafoukl se a odešel. Na chodbě se ještě potkal s Jane. Ta se ještě smála a měla dost. Když kolem ní procházel, tak jen zpomalil. "Tssss!" Jane se přestala smát a zalezla za ostatnímy do kajuty. "Konečně jste se uklidnili?" oddychovala si Jane. "Jo, nakonec přece..." "Ale fakt, mám z toho dost, vždyť kolem pláže byla ochranka, tak jak se tam mohl někdo, a ještě k tomu s foťáem, dostat?!" "Tak to taky nevím, ale možný je vše..." v tom mu Paddy vytrhl noviny z rukou. "Tohle vám vadit nebude že?" zeptal se a začal noviny škubat na malilinkaté kousíčky. "Ehhh.....ne, posluž si. Stejně už nám tady zavazely." Paddy je roztrhal úplně do zbla, oprášil si ruce a odfoukl si. "Pfjůů....bulvár nesnáším!!! Proto nejsem rád středem pozornosti!" "No jo, ale bohužel jsi..." "Paddy, kdybys nebyl tak sympatickej, milej, hodnej..." Paddy se trochu začervenal. "Ale prosím tě..." "krásnej, vzdělanej a neměl by si zlato v hrdle, tak tě někdo bude tak obdivovat? Promiň, ale pochybuju..." "Claire, proč myslíš, že mám zlato v hrdle?" Claire si sedla k němu a vzala ho za ruku. "Proč myslím? Tak se poslechni, vždyť ty vyzpíváš všechno. Utáhneš jak hluboký zpěv, tak i vysoké tóny. Vždyť ty by si mohl zpívat z píšťalou. A nebo An Angel, to by si klidně mohl zpívat sám." "No, to je sice pravda, ale Angelo do toho sedí, a navíc, kdybych to zpíva celý já, tak by ta písnička nebyla o ničem. Ani ten klip ne." "To je fakt. Hej, pamatuješ, nevím kde to bylo, ale zpívali jste Let My People Go. Měl jsi fialovou nakasanou košili." "Jo jo, vím, no co?" "Tak pamatuješ jak jsi to zpíval?" John se začal potichu smát. "Já si to teda pamatuju, až moc dobře. Patricia se málem zbláznila smíchy, když jsi šel zpívat." "Jó, už vím o čem mluvíte....já vím jak jsem do toho mikrofónu zato, no, zatentoval, ale nic víc." "Nic víc? Víš co, podívej se na youtube a tam to je. Zadej si do search Kelly Family - Let My People Go a uvidíš." "No, hele, jsem rád, že si to tak pamatujete, ale podívám se možná někdy jindy jo?" "No jasně, nikdo tě nenutí." Pak se rozutekli a zbytek dne se nic zvláštního nedělo, jen Paddy se vyhýbal otci a ostatním, co ho dopoledne tak ohavně trápili.....................

Kapitola 21. - USMÍŘENÍ

21. února 2008 v 20:07 | kellyfan |  Kelly Family - příběh
Za týden, když se Claire vrátila z nemocnice, Paddy očekával, že si sbalí věci. Ale nic se nedělo, Claire se chovala úplně normálně, i na Paddyho byla příjemná, protože si v nemocnici stačila všechno pořádně přebrat. Při obědě si povídali na téma oblečení. Všichni se zapojili do debaty až na Claire, ta měla plnou hlavu Paddyho. Jak se s ním má usmířit, když se jí vyhýbá. "Claire, je ti dobře?" Starala se Kathy. "Jo jasně, je mi fajn..." odpovídala skoro pořád Claire a nebyla schopná se Paddymu podívat do očí. Jednou večer, když byla Claire v hotelové zahradě a stála pod jabloní, za ní přišel Joey. "Ahoj." "Oh, Ahoj Joey. Potřebuješ něco?" "Proč se Paddymu nedíváš do očí?" Claire se zarazila. "Jak to ty můžeš vědět?" ošila se. "Tak mám oči ne? Pokaždé, když spolu mluvíte, tak on se ti dívá do očí, ale ty se díváš buďto do země a nebo úplně někam jinam. A na něm je poznat, jak je mu to líto." "Ale to nejde abych se mu z ničeho nic začala dívat zase do očí. To nejde, když ho jen zahlédnu tak tak se automaticky začnu dívat do země..." "Tak mi alespoň vysvětli proč?" Claire byla v rozpacích "Já, já nevím, to se nedá vysvětlit..." "Poslyš, Claire udělej pro mě něco ano?" "Cokliv..." "Paddy je můj brácha, tak mu neubližuj..." vypadlo z Joeye a odešel, než mu stačila cokoliv říct. Další den, kdy byl v zahradě zase Paddy, sebrala Claire všechnu odvahu a šla za ním. "Paddy?..." Paddy se prudce otočil, protože to nečekal. "Claire,..a... ahoj." pozdravil koktavě a tentokrát se podíval do země on. "Paddy, já bych,...chtěla bych se usmířit..." vysoukala ze sebe a šla k Paddymu, asi na 15cm. Paddy byl tak nervózní, že málem zapoměl dýchat. "Usmířit? Jo? Ale vždyť jsme si nic neudělali nebo jo?" "No, to sice ne, ale oba dva se sami sobě vyhýbáme...Paddy, já už to bez tebe nevydržím..." vypadlo z ní, skočila mu kolem krku a dlouze ho políbila. Paddyho to zaskočilo a dlouho mu trvalo, než se vzpamatoval. "Paddy, chci, aby mezi námi bylo všechno tak jako dřív..." Paddy se po těchto slovech nádherně usmál, hodil si vlasy za uši, vzal Claire do náruče a odnesl ji do svého pokoje. Claire věděla, co bude následovat a zarazila ho dřív, než stačil něco udělat. Paddy si na ni lehl a chtěl ji začít líbat. Claire mu ale dala ruku na pusu. "Ne Paddy, ne! Já,...já nemůžu..." Paddy se podivil a okamžitě se zeptal. "Proč? Co se děje?" "Doktor říkal, že dva týdny po operaci nemůžeme...máme ještě dva dny..." Paddy si vydechl a naléhal. "Ale Claire, dva dny sem, dva dny tam, já to bez tebe už nevydržím. Přece nebudeš přesně na minutu dodržovat všechny termíny." "Ale Paddy ten doktor říkal že..." "Doktor nedoktor, Claire, já tě vyléčím..." naléhal čím dál víc. Claire nic neříkala a chtěla odolat. "Prosím..." Když se ale podívala do jeho očí, zakroutila hlavou, vydechla a povolila. "Vím že toho budu litovat..." A usmála se na něj. Paddy se hned usmíval taky. "Claire, ty jsi báječná..." "No jo no.." Paddy ji chytil za ruku a odvedl na balkón. Tam byly dvě lehátka a stolek. Vzal klíč od balkónových dveří, zamknul a klíč si srčil do kapsy. Claire se nervózně rozhlížela. "Cože, tady? To nemyslíš vážně?" Paddy k ní ale přistoupil a jakmile ji začal líbat, všechna nervozita a napjetí ustoupila. Paddy se nenechal odradit ani velkými bolestmi pasu, které mu občas bránili v klidném pohybu. Když Claire líbal na krku, vždycky se uvolnila a zakláněla se, a to Paddyho motivovalo ještě víc přetrpět tu bolest. Nakonec jí sundal sukni a halenku a položil ji na studené lehátko. Claire si však rychle stoupla a položila tam jeho. Paddy se celou dobu nádherně usmíval. Claire mu upravila vlasy, sedla si na něj a začala mu pomalu rozepínat košili. Paddy ji mezi tím držel za pas, než musel zvednout ruce, aby mu mohla sundat košili. Claire se ho zase začala dotýkat na horní části těla. Paddy tou slastí necítil ruce a tak mu je musela Claire zvednout sama. Paddyho jemné dlaně hladili Clariino tělo, než ho za ně chytila. Chvíli si probírali svoje dlaně a Claire sunula svoje prsty, mezi Paddyho prsty. Když tohle párkrát udělala, Paddy, už jen v kraťasích, a Claire ve spodním prádle stoupli a chvíli se hladili a líbali pod tmavě modrou oblohou, plnou hvězd. Bylo to velmi romantické. Nakonec ji Paddy položil na jedno lehátko a začal se s ní milovat. Paddy ani Claire se ještě nikdy nemilovali venku. Paddymu byla zima, ale byl v pohodě a Claire se dívala na nebe a při tom se mu prohrabávala ve vlasech. K ránu, leželi na lehátku, drželi se navzájem jak klíšťata a klepali se i ze spaní zimou. Paddy se po chvíli probudil a byla mu taková zima, že cítil jen ostrou bodavou bolest v pase. Když hledal klíč od dveří, krčil se u toho, jako by se mu chtělo na záchod. "Claire? Já asi zapoměl, kam jsem dal ten klíč..." Claire se zhrozila, až se jí Paddy bál. "Tak to si děláš srandu ne?! Chceš abychom tady umrzli?! Vždyť jsou tři stupně!" "Já vím, ale já prostě ten klíč nemůžu najít..." "Tak co teď chceš jako dělat?!" V tom Paddy dostal nápad. "Víš co? Obleč se, dej si na sebe i moje věci, aby ti nebyla zima a čekej." "A co ty? Ty tu budeš jenom tak mrznout v kraťasích nebo co?!" Paddy ale najednou přelezl zábradlí a pomalu šel k okapu. "To nemyslíš vážně?! Co chceš dělat?" "Počkej tady, já slezu po okapu dolů a potom ti příjdu otevřít zevnitř." "Co blbneš?!" vyděsila se Claire. "Vždyť jsme v osmým patře!" Paddy se podíval dolů a navalilo se mu. I přes to, že věděl, že je to hodně ryskantní, že hrozí, že sletí, nebo že ho fanoušci roztrhají, byl odhodlaný to dokázat. Lezl po ledovém okapu a za chvíli skoro necítil ruce. A to mu zbývaly jen čtyři patra. Paddy mrznul a už už viděl, jak padá dolů. Najednou ucítil na holých zádech mrazivý vítr a viděl jak se čím dál víc oddaluje od okapu. Věděl že padá, avšak Claire to neviděla. Nekřičel, protože na to ani neměl sílu. Najednou ho přes záda prudce švihaly větve buku, který rostl před hotelem. Tvrdě dopadl do stromové výstelky a vyrazil si dech. Po chvilce se vzpamatoval a slezl ze stromu. Když uviděl davy fanoušků, hrnoucí se k němu skoro ze všech stran, vzal nohy na ramena a utíkal do hotelu. Zaběhl do svého pokoje, vzal náhradní klíče a otevřel Claire balkónové dveře. "Uff, Paddy, tohle už nikdy nedělej, chceš, abychom jednou umrzli?" usmívala se Claire, která zaletěla dovnitř a okamžitě jim postavila vodu na čaj. "Ani to tvé oblečení mi nepo..." ztichla, když viděla Paddy, s roztaženýma rukama, jak volným pádem sebou švihl na postel. Hned byla u něj a prohlížela si krvavé šrámy od větví. "Co se ti pro Boha stalo?!" "Ani se neptej..." odpověděl Paddy a opět ho začalo bodat v pase. Claire vzala desinfekci a začala ošetřovat rány. Paddy zatínal zuby a pěsti dvojtou bolestí, ale vydržel. "Paddy, už se nikdy nechci usmiřovat..." usmála se Claire, pohladila ho po vlasech a dala mu pusu. "Che, to já taky ne..." zasmál se Paddy a do oběda už jen ležel a "ne"užíval si tu ostrou bolest, kterou mu přinášely švihance a nemocný pas. Claire o něj krásně a s láskou pečovala a Paddy si už nic jiného nepřál, něž aby se od sebe už nikdy nerozdělili..........

Kapitola 20. - TRAGÉDIE

16. února 2008 v 14:49 | autor |  Kelly Family - příběh
Kellyovi přijeli do nemocnice. Utíkali na chíru, na kterou měl Paddy nepříjemné vzpomínky. Claire byla hodinu na sále. Kellyovi čekali celou dobu na chodbě. Nakonec vylezli doktoři ze sálu a sestry vezly Claire na pokoj. "Claire, Claire?!" Hrnul se Paddy k lůžku, ale John s Jimmym ho hned chytili. "Uklidni se, teď spí. Teď tam nemůžeš!" drželi ho bratři. Paddy se uklidnil. Chtěl to Angelovi nějak oplatit, ale neměl jak. Po hodince se Claire probudila. "Už za ní můžete, ale pomalu na ni, možná bude dezorientovaná." oznamoval doktor. Všichni rychle vstali a nahrnuli se do pokoje. Paddy samozřejmě jako první, ale hned, jakmile vešel, tak se zbrzdil a šel pomalu k ní. Claire byla zelená, smutná a hodně ji bolelo břicho. Paddy si k ní hned sedl a ostatní se nashromáždili kolem postele. Paddy chytil Claire za ruku a druhou rukou ji začal lehce hladit na břiše. Ale hned, jak se jí dotknul, ji to zabolelo ještě víc. Obával se nejhoršího. "Claire, jak ti je?" Claire se na něj podívala pohledem, který neznal. "Jak by bylo tobě, kdyby tě "někdo" shodil ze schodů?! A to ještě pod určirým záměrem?!" Angelo se na ni v tu ranu podíval vražedným pohledem a ještě k tomu nenápadně ukázal na Paddyho, aby si byla vědoma, co je schopen udělat. Claire, když to uviděla, sklopila oči a nechtěla odpovídat. "Claire, kdo tě shodil ze schodů?" "Tak kdo to byl?" vyptávali se všichni. "Ne, já vám to neřeknu!" odsekávala Claire. "No jak chceš..." dodal Paddy, který to věděl. Patricia seděla vedle Paddyho u Claire. Viděla na ní, jak je unavená a bezmocná. "Paddy, jen se na ni podívej, je unavená a má bolesti. Nech ji spát..." řekla Paddymu a stejně jako v autobuse ho hladila po vlasech. Paddy při tom sklonil hlavu a zesmutněl, protože mu to připomínalo péči jejich mámy. Patricia mu na levé straně lehce dala vlasy za uši a druhou rukou mu pootočila hlavu k sobě. Podívali se sobě do očí a Paddy pustil Clariinu ruku. "Paddy, pojď na chodbu, něco ti řeknu." Chytila Paddyho za ruku pobízela ho aby si stoupl. Paddy na ni teda dal a nechal se od ní zavést na chodbu. Tam ho Patricia posadila na lavičku, sedla s vedle něj a prohrabávala mu vlasy. "Paddy, nesmíš na ni naléhat, víš co prožila? Nemysli si, že hned bude v pohodě." Paddy se prudce otočil. "Já že naléhám, já vím co se jí stalo, ale neznám její stav a ani nevím co je s dítětem!" Patricia ho opět pohladila po tvářích, které byly mokré od slz, které tekly z unavených očí. Patricia se pořádně posadila a položila si brášku na klín. Když viděla jeho modré oči, chtělo se jí brečet taky. Osušila mu slzy a než usnul tak ho ještě dlouho hladila po tvářích. "Ach jo, ty můj miláčku. Nezávidím ti to. To trápení, které prožíváš bych nevydržela ani já." pomyslela si. Trochu mu vyhrnula vestu a posunula kalhoty. Chtěla se podívat na jizvu, která mu zbyla po operaci. Jakmile ji uviděla, podívala se mu do obličeje. "Ach jo Paddy, proč zrovna ty tak trpíš. Ty si tohle nezasloužíš." Na chvíli se na něj zadívala. "Ty vypadáš pořád stejně. Vypadáš na šestnáct, vypadáš jako před lety." Dala mu pusu, aby se mu dobře spalo a usnula taky. Za půl hodinky šla sestřičky píchnout Claire injekci. Všichni vylezli z pokoje. "Hej, hej, hej! Hele!" ukázal na Patricii a Paddyho Joey. "Hele, víš jak mi to připadá, jako ta poloha, to jak ji drží za ruku..." zasmál se John. "Hele, tak jim to neber, zatím, co jsem si všimla, se z vás, jako sourozenci tihle dva mají nejradši!" zastávala se jich Jane. Nastala chvilka trapného ticha a potom dostali Kellyovi záchvat smíchu. To ty dva probudilo. Paddy se rychle posadil a schoval si tvář, protože se cítil děsně trapně a hrozně se červenal. Patricia se začala potichu smát a nakonec se začal smát i Paddy s Jane. K večeru se s Claire rozloučili a jeli domů. Druhý den samozřejmě přijeli zase, ale jen pár jedinců jako Paddy, Patricia, Angelo, Jane a John. "Tak co, už víš jak to s tebou je?" zajímal se Paddy. Claire to věděla, ale byla neobyčejně zamlklá. "Tak co? Víš to, prosím." Claire se ošila. "Ne! Není to snad jedno?!" Všichni se podivili jejím slovům. "Claire, jak tohle můžeš říct?" přerušila ticho Jane. "Normálně. A teď prosím běžte, chci být sama. Prosím!" "Tak dobře a nechceš něco přinést?" staral se John. "Ne, děkuju." "No, jak chceš." dokončil řeč Angelo a šli ven. Když Paddy zavíral dveře, viděl už jen, jak se Claire rozbrečela. To ho nenechalo klidným. Šel k lékařskému pokoji, kde byli právě dva doktoři. Zaklepal a vstoupil. "Můžu dál?" "Jen pojďtě Michaele, jen pojďte dál. Co potřebujete?" Paddy začal zavírat dveře "Chtěl bych se zeptat....." a zavřel. Byl tam skoro hodinu. Vyšel celý bledý a zřízený. Když přišel před Clairiin pokoj, stoupl si doprostřed chodby a upřeně se díval na dveře. "Paddy, je ti něco?!" zeptala se nervózně Jane, když viděla jeho bledou tvář. "Hej!" John věděl o co tu běží a tak k němu na poslední chvíli přiskočil a tak tak ho chytil, když se bezvládně hroutil k zemi. "Paddy!" zakřičela Patricia. John ho okamžitě položil na lavičku a začal ho lehce profackovávat. "Paddy, probuď se, slyšíš? Probuď se!" Paddy však nic nevnímal. Jane mu podložila hlavu a rozhodila vlasy na lavici. Patricia ho z druhé strany držela za ruku. "Jane skoč pro sklenku vody, honem." Jane po chvilce přiběhla se skleničkou studené vody. "Uhněte." varoval osatní John. Holky odstoupily a John mu vodu rychle chrstl na obličej. Paddy se najednou rozkašlal, John mu rychle podepřel rukou hlavu a posadil ho. "V pohodě brácha?" Paddy odkýval, "Jo v pohodě..." a spravil si mokré vlasy. "Co se ti stalo, že jsi omdlel?" starala se Jane. "No, víš, Claire,..... je v pořádku ale,........" "Co ale?!" připojil se do toho Angelo. Paddy se na něj podíval jako vrah. "Ale Claire,....přišla o to dítě!!!" Angelo se rychle otočil a nenápadně se radoval. "Ty šmejde malej!!!" vyjel na něj Paddy. "Uklidni se! Co se stalo?!" držel ho John s Patricií. "Co se stalo?! To se ptejte jeho! To on ji shodil z těch schodů!!!" Jane i s ostatními se na něj podívala. "Ty parchante!" křikl John a uštědřil mu pořádnou pěstí. Angelo klekl na kolena a držel se za tvář. "Tohle si fakt vypiješ, vypadni odtud! Jeď domů, tady jsi stejně jenom na obtíž!" Křičel na něj John, který byl opět u Paddyho, který byl vzteky bez sebe. Patricia s Johnem ho drželi za paže a ještě mu je zohnuli dozadu, aby ho nemohl napadnout. "Klidně půjdu! Ale ty si bratříčku pamatuj," přistoupil k Paddymu, chytil ho za vlasy a přitáhl si ho trochu blíž k sobě. "...že když něco řeknu, tak se to taky stane!" Pustil ho, otočil se a odešel. Konečně ti dva Paddyho pustili. "Ten hajzl!!! Proč?! Řekne mi to někdo?! Tak proč?! Proč zrovna já a Claire?!" John ho poplácal po zádech. "Na tohle ti bráško asi nikdo neodpoví." "Paddy,..." uklidňovala ho Jane a při tom ho jemně vzala za ruce. Na chvíli to až vypadalo, že se ho pokouší sbalit, protože mu dala pusu, držela ho při tom za ruce a taky ho hladila po tvářích. "...nebreč, to se spraví. Musíš tomu věřit! A nevíš jakej měl motiv ji shodit z těch schodů?" Paddy si trošku popotáhl a podíval se jí do očí. "Jane, proč se o mě tak staráš?" "Protože, no, protože mi tě je hrozně líto. A....a mám tě ráda..." Všichni tři se na ni nechápavě podívali. "J, jako, kamrádsky ráda..." "Aha, tak to jo,...nevím jakej měl motiv, to se zeptám Claire. Nechte mě za ní jít. Teď mě potřebuje. Prosím..." John na Patricii kývnul. "Tak běž, máš pravdu, potřebuje tě." souhlasila Patricia, Paddy vstal a šel za Claire do pokoje. Claire ležela a dívala se z okna. "Claire, už to všechno vím..." "Od, od koho?" "Od doktorů. Claire já,..." sedl si k ní, chytil ji za ruku a nečekal, že ba se mohlo stát něco víc. Claire se však trochu posadila a rychle ho obejmula a při tom mu brečela do náruče. "Claire je mi to líto!!!" Claire ho při objímání hladila ve vlasech a on ji taky. Nakonec se dlouze a s pláčem políbili. "Paddy, já věděla že to takhle dopadne. Věděla jsem že je to chyba, když jsem o tom vůbec někomu říkala. Byla chyba, že jsem si to dítě nenechala vzít!!!" "Prosím tě co to plácáš?! Jaká chyba?!! Nikdo nemohl tušit že to takhle dopadne!" "Já ano, je to moje vina!" Paddy ji k sobě přimáčknul. "Ne, tomu nevěř, není to tvoje vina, jestli to je něčí vina, tak leda Angelova! Typuju, že tě shodil, protože nechtěl, aby se to dítě narodilo!" Claire mu přikývla. "Víš, on mě vydíral! Vyhrožoval mi, že jestli neřeknu, že je to dítě jeho a nebudu mu patřit, tak že tě zabije!! Když jsem mu řekla, že nikdy, ž raději smrt než to, tak mě zavedl ke schodům a řekl: "Když to dítě nebude moje, tak nebude ničí!" a shodil mě a zdrhl!!!" Paddy to prožíval s Claire. "Claire, vím že ztráta dítěte je to nejhorší, ale.." "Co ale?!" "Doktor mi řekl, že, že je vysoká pravděpodobnost, že...že už nikdy nebudeš moct mít děti..." oznámil smutně a Claire ho pohladila. "Za všechno to trápení můžu já! Neměla bych vám překážet, jak mě propustí, sbalím si věci a odjedu..." Paddy kroutil hlavou. "Co to povídáš, ne, ty mě nesmíš opustit, já tě miluju! Nesmíš odjet!" "Paddy, chceš, aby se tohle dělo do konce života?! Angelo mě, ani tobě nedá pokoj, dokud budu s vámi!" "Claire, ne, slib mi, že neodejdeš! Prosím, to bych nepřežil! Prosím, to nesmíš udělat! Prosím! Já tě miluju! Claire!" Paddy se málem zcvoknul. "Paddy klid, prosím! Já si to ještě rozmyslím ano?! Klid!" Paddy pustil její ruku a se skloněnou hlavou odešel z pokoje. Claire celou dobu, co byla v pokoji sama, hodně přemýšlela. K večeru, když se chystali odjet, za ní přišla Patricia. "Claire, viď že jsi to nemyslela vážně?" Zeptala se jí, když si k ní sedla. "Nevím o čem mluvíš." "Ale víš, rozbrečel se mi v náručí! On tě hrozně miluje! Jestli nás, a hlavně jeho opustíš, on to neustojí, znám ho dobře!" "Ale prosím tě, Barby měla pravdu, chová se jak třináctiletej a vypadá jak šestnáctiletá holka!" "Ale pořád je to on!" vyjekla na ni Patricia a Claire zmlkla. "Vypadá jako holka, ale jako pěkná a hodná holka, a možná se tak i chová, dovedeš si představit, že by se choval jinak? K němu to sedí! Chová se úplně normálně, akorát, že jsi mu tímhle zlomila srdce. Jestli odejdeš, naše rodina ti tohle nikdy neodpustí! Jo a proč myslíš, že se k němu chovám a chováme, tak jak se chováme? Protože se tak chová taky! Kdyby se choval jinak, chovali bychom se jinak taky! Ale měla si ho vidět v autobuse! Měl o tebe takový strach! A jakmile se dozvěděl, jak si dopadla, tak i zkolaboval!" "No jo no, ale stejně pořád vypadá a chová se jako puberťák." "Tomu všemu říkáš puberťák?! Má dobré srdce, ale sedí to k němu, i přes to, že mu je osmnáct, je stejný jako před lety a všichni jsou za to rádi! A ty bys měla taky!" Patricia se chystala odejít. "To, co jsem tady o něm teď slyšela, mu neřeknu! Ale povím ti jednu věc, buď za něj ráda! Mohla si dopadnout i hůř..." "Jak to myslíš hůř?!" "Myslím tím Angela! A Claire prosím, pořádně si to rozmysli. Mysli na všechno krásné, co si s ním prožila. Ahoj..." "Ne, počkej!...." už jí ale nic říct nemohla, protože Patricia zavřela dveře. Paddy se celou cestu do hotelu choval, jakoby v autobuse nebyl. Seděl sklesle vzadu na sedadle, hlavu opřenou o sklo a jen se díval z okna ven. "Paddy, prosím, doufej v to dobré..." "Jane prosím!" okřikl ji Paddy. "Nestarej se o mě! Leze mi to na nervy! Mám už tak dost problémů a vy mi je přidělávat nemusíte!" Paddy začal rozhazovat rukama, křičet, ale když už to nebylo k vydržení, přišel k němu John, chytil ho pod krkem za vestu, prudce ho postavil a pro Paddyho překvapení mu daroval takovou facku, že to převapilo i Jane s Patricií. Paddy spadl na sedadla a nechápavě se na něj podíval. "Koukej se chovat normálně! Takhle si nijak nepomůžeš! Jestli se neuklidníš, dostaneš ještě větší a bolestivější!" Paddy se posadil a chtěl se jen na něco zeptat, ale John to špatně pochopil. Chňapl ho za vlasy, postavil ho proti sobě do uličky, Paddy se už samozřejmě dost bránil ale nebylo to k ničemu. John mu vrazil takovou, že se ho v tu chvíli báli i ty dvě. Paddy odletěl do půlky autobusu, ležel v uličce a než se zmátořil a opřel o lokty, John už nad ním zase stál. "Johne nechceš toho nechat?!" "Nemyslíš že to už přeháníš?!" spustili na něho Jane a Patricia. "Nemyslím, taky to už potřeboval!" Paddy se odkopával aby se dostal od Johna. On si ho ale bohužel všiml. Chytl ho za vestu, postavil a strčil ho na jedno dvojsedadlo. Jak ho tam rychle a prudce strčil, Paddy si narazil ruku o roh bočnice. Okamžitě se za ni chytil ale John na něj zakřičel: "Přestaň, nechovej se jako děcko! A sedni si! K oknu!" Paddy se ukázněně posunul a John si sedl vedle něj. Paddy nebyl schopen něco říct. Bál se, že by mu zase jedna přilítla. Takhle vypadala celá cesta do hotelu. Do té doby nikdo netušil, že John dokáže být takový tvrďák.

Kapitola 19. - VYDÍRÁNÍ

16. února 2008 v 14:25 | autor |  Kelly Family - příběh
Po týdnu v nemocnici se Paddy konečně vrátil do hotelu. Bylo 30. srpna. Všichni byli děsně šťastní, ale nejvíc Paddy, ten se těšil jak na Claire, tak i na ostatní. "Tak už jsi konečně doma synu." přivítal ho otec, poprvé s otevřenou náručí. Paddy se sice divil, ale po chvilce váhání se usmál a při objímání ho otec ještě poplácal po zádech. "Jsem rád že jsi zase zpátky..." "To já taky tati..." Všichni byli strašně dojatí, protože tohle se ještě nikdy nestalo, aby se tihle dva objali a při tom se usmívali. Po dostatečném přivítání šla Maite vařit oběd a ostatní si zalezli do Jimmyho pokoje, kde chystali pro Paddyho překvapení. Paddy potkal v kuchyni Angela. "Téda bratříčku, ty máš snad sto životů. Jak je možné, že jsi to vůbec přežil?" smál se Angelo. "Neboj se, takovou radost ti neudělám, abych ti tady nechal Claire samotnou! Abys ji měl jenom pro sebe, pamatuj si, my k sobě patříme, já ji miluju a ona miluje mě a takhle to také bude! A ty s tím nic neuděláš! Tak už se s tím konečně smiř!" spustil Paddy a při tom se nenápadně krčil, protože se vyplnilo to, co říkal Libor. Zánět, který děsně bolí! Paddy se snažil mít normální výraz a šlo mu to dobře. "Ale, nebuď tak hrr!" "Hele, miloval jsem ji od první chvíle kdy jsem ji uviděl!" Angelo dostal záchvat smíchu ale najednou přestal a s úšklebkem na tváři řekl. "Láska na první pohled, jak dojemné!" "Angelo, možná tobě to příjde trapný, ale je to úplně normální!" "Hele, mě poučovat nemusíš! A abys věděl, jednou stejně dosáhnu svého a Claire bude moje, budu si s ní dělat co budu chtít, třeba ji i trápit, a ty se na to budeš muset jenom dívat!!" Paddy zatnul zuby a snažil se zadržet tu hroznou zlobu. "Angelo dost! Ty snad ani nemáš srdce?!" Angelo se začal chechtat a tak mu Paddy sotva rozuměl. "Jo, tak to se pleteš, já mám srdce, ale je schované v nejvyšší a nejtvrdší skále v kraji! Dostaneš se tam jedině s pomocí Koně Zlatohříváka!!! Já jsem Skeleton!!!" rozchechtal se Angelo na celý dům. Paddy se na něj díval jako na cvoka. "Angelo to by stačilo, nedělej si z toho srandu!" Angelo se ale chechtal dál a nevěděl kdy přestat. Až když chtěl Paddy odejít přestal, chytil ho za triko a přitáhl zpátky. "Hele, hele, počkej, ještě jsem s tebou neskončil!" vyštěkl Angelo. "Ale já s tebou jo!" křikl po něm Paddy a vytrhl se mu. "Pamatuj si, ještě jednou mě, nebo Claire něco uděláš, cokoliv, tak tě bez milosti udáme!" plácl Paddy, aby se neřeklo. Angelo to však vzal hodně vážně. "Co?! To, to byste přece neudělali?! Nebo jo?! Vždyť jsem tvůj brácha!! To mi nemůžeš udělat!" "Ty ses mě taky neptal, jestli mě můžeš střelit!" obrátil řeč proti němu. "Ale, ale, to je úplně něco jinýho!" bránil se Angelo. "Tak to se pleteš hošánku!" Angelo si najednou kleknul Paddymu k nohám a začal škemrat. "Patricku prosím! Ty bys to nikdy neudělal, ty seš přece takovej svatoušek!" Paddy se ohlédl. "Claire!!! Pojď sem!" zavolal Paddy a Claire hned přiběhla. "Co se děje?...." najednou uviděla brečícího Angela jak se plazí Paddymu u nohou a začala se smát. O všem ale věděla, vytáhla mobil a začala volat na policii. "Už to zvoní Angelo..." "Ne! To nemůžete! Jsem přece tvůj brácha a tvůj...nevím....to nemůžete, prosíím! Ne!" Angelo brečel čím dál víc. Claire se smála jak neuvázaná a Paddy měl co dělat, aby nepraskl smíchy. Po pěti minutách tohohle divadla ukázala Claire Angelovi telefon. "Ty pitomče, to byla jen sranda!" Angelo si okamžitě utřel slzy, stoupl si a nasadil vražedný pohled. "Ty čůzo jedna já tě snad zabiju!!!" zakřičel najednou a už už chtěl dát Claire facku, když v tom mu přilítla jedna od Paddyho. "Mírni se jo?! Můžeš si dělat srandu jenom ty?! Ale pamatuj, když se o něco pokusíš, tak už tu policii zavoláme doopravdy!" "Paddy, to stačí, já si s ním promluvím, už tě volají." "Seš si jistá že chceš?" obával se Paddy s pochybami, aby Angelo něco neproved. "Ano, neměj strach." uklidňovala ho Claire. Paddy teda přikývl a šel. Angelo si v tu ranu vzpoměl, že za tu krev, kterou mu daroval, něco chtěl. "Hele, holka,..." vedl Claire ke stolu a posadil ji na něj. "Co chceš?!" "Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že když mu dám krev, tak si za to od tebe něco vezmu?" Claire přikývla. "Už vím co chci..." Claire netrpělivě čekala. Angelo ji najednou začal něžně líbat na krk a pošeptal jí do ucha. "Chci tebe a to dítě!" Zašeptal to ale výhružně. Claire se zděsila a rychle od něj uskočila. "Co? Co, to nemyslíš vážně Angelo!" "Mylsím to smrtelně vážně! Nějaké námitky? Říkala jsi, že mi dáš cokoliv budu chtít, tak si o to teď říkám! Chci, aby si mu řekla, že to dítě je moje a oznámila to všem!" Claire začala se strachem kroutit hlavou. "Nikdy, zapomeň!" "Však ty si to ještě sakra rozmyslíš!" vyhrožoval jí. "Teď máš na výběr. Buďto mu řekneš, že je to dítě moje a nebo..." "Co a nebo?! A jak o tom dítěti vůbec víš?!" Angelo se zašklebil. "Nemělas ten test házet do koše. Přímo mě bodal do očí, když jsem ho vysypával!" Claire se začala obviňovat. "No, co a nebo?!" navázala řeč Claire. "Jo aha, já to ještě nedořekl. No, buďto teda řekneš, že je to dítě moje a nebo......Paddyho život!!!" Claire vyjekla hrůzou a utekla za ostatními do Jimmyho pokoje. "Pcha, tyhle ubohé chuděry..." pomyslel si Angelo a šel tam taky. Až už tam byli všichni, tak mohlo jít na řadu překvapení pro Paddyho. "Paddy, vzhledem k tomu, že moc rád chodíš do kina, zařídili jsme ti dvacet volných vstupenek, kdykoliv a na jakýkoliv film bez toho, aby tě tam někdo z fanoušků otravoval." Začala Kathy. Paddy jen dojatě sklápěl oči. Claire na něm poznala, jak je šťastný. "Jó to není všechno," dodala Maite. "ještě pro tebe máme nové oblečení z řady divadelních šatníků." Paddy se zaradoval a hned ho chtěl vidět. "Klid, klid ty divochu, potom si ho i vyzkoušíš, ale teď přichází na řadu to největší překvapení!" zklidňoval ho John. "No, tak co je to za poslední překvapení? Honem." nemohl se už dočkat. "Drž se! Over The Hump a hlavně tvoje písnička An Angel, měl v českých hitparádách a u fandů neuvěřitelný ohlas. Vypadá to, že tohle nás dostane hodně vysoko!" Paddy nemohl věřit svým uším a jen ze sebe s otevřenou pusou vykoktal. "Ale to není možný, vždyť to není nějaký speciální! Jak, jak..." "Jak?" přidal se Angelo. "To je prostý. Písničky ze srdce, můj holčičí hlásek a plus do toho ta tvá, ehmm, zvlášť sympatická osobnost, jak tomu říkají holky, tak to máš hned!" "Hele, Angelo chce prostě říct, že kdyby si v tom albumu tolik nezpíval zrovna ty tak...." "Já vím, lidi po mě prostě šílej. Jo a včera v novinách psali, že jsem prej miláček davu a,...hlavně dívek!" odpověděl Angelovi a Jimmymu a zasmál se. "Jo, tak to bych řekl, vždyť se na sebe podívej, vapadáš jako holka?...Jo." Paddy se začal prohlížet. Všichni se chychotali a Paddy taky. "No dovol Johny..." "Ne, to byla sranda. Ale jinak..." "Jinak, hele, všechno to dělá ten obličej a postava, jen se podívejte. Krásný, hubený, zdravý, s perfektní fyzičkou. Modré oči, krásné dlouhé hebké vlasy a do toho ten krásný obličej. Ten úsměv..." Paddy se začal sám od sebe usmívat, protože ty lichotky, a obzvlášť od Claire, v něm nechávali něco, z čeho ho hřálo u srdce. "No, hele, co teď říkám. Plus ty hebké ruce jako holka." "Jo a ještě, nikde žádnej pupínek a,....Paddy zvedni ruce!" pobídla ho Patricia. Paddy měl zrovna krátký rukáv. Tak je zvedl. "Co vidíte lidi?" Sourozenci na něj koukali, ale nevěděli, na co se mají vlastně dívat. Patricia cosi pošeptala Claire, ta k němu šla a chytila ho lehce za ruce. "Měj je takhle pořád." zašeptala a Paddy přikývnul a čekal co se bude dít. Claire mu vyklouzla z dlaní a pomalu lehce sjížděla, až na konec rukou. Paddy přivíral oči slastí. Angelo jen příšerně žárlil. Naštěstí Paddy nebyl lechtivý a nesmál se, když ho Claire jemně hladila a dotýkala se ho v podpaží. Po třech minutách, kdy už všichni pochopili, co chtěla Patricia říct, to Paddy nevydržel a ruce mu spadli dolů. "Už dost!" vylítlo z něj a nikdo si to ani nestačil uvědomit. Chytl Claire a dlouze a vášnivě ji políbil. Teď zase přivírala oči slastí Claire. "Náš krásný Paddy je bez chyby!" vydechl Angelo, ale nikdo si toho nevšímal. Začalo se slavit. Byli tam už skoro přes hodinu. Paddy se málem rozbrečel štěstím, když v tom se Angelo naklonil k Barby a pošeptal jí. "Hele, ten náš Patriček je ale citlivka co? Kvůli všemu by se hned rozbulel." Barby se nenápadně zasmála a dodala. "Tak mu to neber, je mu osmnáct, chová se na třináct a vypadá na šestnáctiletá holka!" "Che, to teda jo, citlivka jedna holčičí!" Oba ale nepočítali s tím, že to Claire uslyší. Vplížila se k nim, pošeptala oboum dvoum. "Možná je citlivý, možná vypadá jako šestnáctiletá holka, možná se chová na třináct, ale je lepší než vy dva dohromady! Hmm?" a odešla zpátky k Paddymu. Angelo to okamžitě pochopil ale nechtěl to rozebírat. "Chápeš jak to myslela???" zeptala se ho Barby. "Vím já?!" odpověděl ve spěchu a jedl dál. Při tom ale pozoroval tu zamilovanou dvojci, jak se na sebe usmívá a je šťastná. Málem tam vybuchl vzteky. Paddy si právě zkoušel nové oblečení, když se Angelo prudce zvedl, protože už to nemohl vydržet. Prošel mezi davem, který pozoroval nové oblečení na Paddyho postavě. A aby to bylo rychlé, tak do něj jen šíleně vrazil a utekl z pokoje. Chyba byla, že mu vrazil zrovna do toho místa v pase, kam ho střelil. Paddy se v bolestech okamžitě skrčil. Držel se za pas, tak podivně kvílel a zatínal zuby. Všichni k němu okamžitě přiskočili a chtěli mu pomoct. On však nechtěl aby ho měli za chudáka, který potřebuje pomoct s každou prkotinou a tak stěží nasadil normální šťastný výraz a zvedl se. "Ne, fakt to je v pohodě, nepotřebuju pomoct!" odpovídal na stovky dotazů, jako: "Paddy, v pohodě?!" "Nechceš pomoct?!"..... Zbývající čas oslavy přežil Paddy sice s ukrutnou bolestí, ale přežil. Nakonec oznámila Kathy, že je čeká v létě 1995 koncert v Německém Loreley. Byl už večer, Paddy si po večeři zalezl do svého pokoje, sedl si na balkónové zábradlí a pozoroval poslední davy fanoušků. Po chvilce přemýšlení si vzal do ruky kytaru a začal hrát. Zbytky fanoušků se nahrnuly pod okna a začali pištět. Paddy totiž začal hrát, a také zpívat, An Angel. Všichni lidé zpívali s ním a teprve až do pokoje vtrhl otec a vtáhl Paddyho dovnitř se lidé rozutekli. "Co to mělo znamenat?! Co mi na tohle řekneš?!" začal mu nadávat otec. "Chtěl jsem se nějak zabavit a..." "Zabavit?! Tak sis měl hrát v pokoji a ne před lidmi! A ještě k tomu zadarmo! Jsi normální?!" vyčítal mu otec ale Paddyho smutný výraz taky dělal své. "Co tě to napadlo?" rozkoktal se, když viděl jeho smutné oči. "Tati, mě o peníze nejde, hudba je pro potěšení a ne práce." Dan zakroutil hlavou a raději rychle odešel. Bohužel odešel i s Paddyho milovanou kytarou a tak Paddy neměl co dělat. Vyšel znovu na balkón, sedl si na zábradlí a pozoroval hvězdy. Takto uběhnuly celé dva týdny. Každý večer byl Paddy na balkóně, ať už sám, nebo s Claire. Jednou v úterý si v pokoji povídala Claire s Paddym a bohužel, Angelo něco zaslechl a tak si to už poslechl celý. "Paddy, takhle to dál nejde, musíme jim to říct!" "Ne Claire, je čas, ještě je to moc brzo. Počkáme." "Na co chceš prosím tě čekat?! Za chvíli budu v pátém týdnu a to už na mě každý pozná!" Paddy si sedl ke stolu a začal se česat. "Paddy prosím tě, ukaž, já to udělám!" vzala kartáč a začala mu pomalu časat jeho dlouhé vlasy. "Prosím, musíme jim to říct." "Hele, kdo všechno to ví, kromě nás dvou a Jane?" "Nikdo, takže nehrozí, že byto někdo vykecal..." V tom Angela napadlo, že vlastně, on to ví tak.... Ještě chvíli poslouchal. "Tak dobře, za chvíli půjdeme dolů a řekneme jim to ano?" "Děkuju Paddy, moc díky, ale vážně až za chvíli..." Claire mu zaklonila hlavu a začala ho na židli líbat. Paddy se hned otočil k ní. Angelo už dlouho nic neslyšel a navíc ho bolely nohy, omylem se opřel o kliku. Bylo to hodně rychlé. Dveře se otevřely a Angelo nestačil zareagovat. Vletěl do pokoje a skončil v prostředku na zemi. Paddy s Claire dostali záchvat smíchu ale hned přestali. "Angelo!" zakřičeli zaráz. "Ty jsi zase poslouchal?!" dodala Claire. "Hele,..sorry ale nedalo se to přeslechnout!" říkal se smíchem Angelo a rychle si stoupl a chtěl zdrhnout. Bral to jako prču. A věděl proč utíká, Paddy se bleskově zvedl ze židle a pronásledoval Angela do půlky chodby s křikem. "Ty parchante malej...!" Angelo utíkal po schodech dolů, občas se ohlédl, ale řehtal se jak kobyla. Paddy se vrátil do pokoje. "Ten zmetek!" Posadil se zpátky na židli. Claire si sedla za ním. "Klid, už s tím nic neuděláš." "Hmm, to je fakt...kde jsme to přestali?..." vzpoměl si najednou Paddy. Opět se líbali a Paddy už instinktivně vzal její ruce a položil si je na hruď. Claire poznala co chce a tak mu vyhrnula tričko a dotýkala se ho čím dál tím víc nádherněji. Paddy se chvilkami zapomínal líbat, jak mu to dělalo dobře. Angelo mezitím svolal všechny do obýváku. "Hele lidi, mám pro vás děsnou novinku! Ten náš zamilovaný páreček, ehmm, čeká dítě!!!" oznámil naštvaně a čekal, že začnou vyvádět. Bohužel jen zíral s otevřenou pusou. "No to je bombová zpráva!" "Jé, ze mě bude strejda!" "A ze mě taky!" "Hele, ze mě bude teta!" Angelo už to nemohl vydržet. "Sklapněte!!! Copak vám to příjde normální, kolik jí je prosím vás?! A copak on podle vás se dokáže postarat o dítě?!" Všichni najednou ztichli. "No, podle mě jo." "Houby!!" zakřičel Angelo na Patricii. V tom ale přišli ti dva. "Co se tady děje?" V tu chvíli k nim všichni přiběhli a začali gratulovat. "Mo, moment, co se děje?!" "Co se děje? Vždyť čekáte miminko, to se snad má gratulovat ne?" "No, to jo ale, kdo vám to řekl?" Oba dva se automaticky otočili na Angela, který se chtěl vypařit. "No Angelo nám to řekl, před chvílí." Claire a Paddy nasadili vražedný pohled "Ty drbno!!!" "Pche?!" urazil se Angelo. "Prostě jsem jim to řekl, stejně jste to chtěli udělat.....A neříkej mi drbno!" okřikl Angelo Paddyho ale to už neslyšel, protože byl i s Claire obletován sourozenci a gratulacemi. Za další týden, když už byla Claire ve skoro 6. týdnu, to Angelo nesnesl. Počkal si na chvíli, až Claire bude sama. "Hej! Pojď sem!" křikl na ni a zatáhl ji k sobě do pokoje. "Už tě mám až po krk, řekl jsem ti, že buďto řekneš, že je to dítě moje a nebo Patrickův život!" Claire strachy ani nedýchala. "Ne Angelo, Paddyho nech na pokoji, to je jen mezi námi dvěma!" Angelo se naštval, popadl Claire a hodil ji na postel. "Angelo co po mě pro Boha chceš?!" vzlykala Claire. "Chci tebe, chci tebe a to dítě!!!" zakřičel na ni Angelo, když nad ní klečel. Chtěl ji začít líbat, když v tom mu dala pěknou facku. Angelo jí tu ruku hned chytil a posadil ji. Chytil ji také za vlasy a prudce s ní škubl. "Tak tohle si přehnala holčičko! Tak co, bude to dítě moje nebo ne?!" Claire se mu podívala do očí. "Nikdy! To raději smrt!!!" Angelo byl bez sebe. "Dobře, řekla sis o to sama!" Zacpal jí pusu a odvlekl ke schodům. Tam ji zase dovolil mluvit. "Angelo co chceš dělat?!" "Ale no tak miláčku, neříkej že nevíš!" Angelo ji hrubě políbil a řekl jí svá poslední slova. "Když to dítě nebude moje,......tak nebude ničí!!!" Maite ve svém pokoji uslyšela děsivý křik. Vyběhla ven, ale nikde nikdo. Najendou uslyšela tiché "Paddy, Paddy kde jsi? Paddy prosím, pomoz mi!" Maite se podívala pod schody a zděsila se. "Claire!" seběhla k ní. "Claire si v pořádku?! Co to máš s rukou a...ty krvácíš!!" Maite nevěděla co má dělat. "Maite, prosím, zavolej mi sem Paddyho prosím..." "Jen klid Claire, bude to v pořádku! Hej lidi?!!!" začala křičet na celý hotel. "Hej lidi! Johne! Hlavně ty Paddy, pojď sem, pojď ke schodům dělej!" Paddy tak tak seběhl ze schodů, protože ho bolel pas. "Ježiši Claire, co se, co se ti stalo?! Claire, lásko, slyšíš?!" Claire se ani nehnula. "Paddy,....prosím, zavolej záchranku! Musí se zachránit alespoň to dítě! Prosím!" "John už ji zavolal. Claire řekni mi, co se stalo?" ptal se se slzami v očích. "To, An...,An...." "Tak kdo?!" Claire najednou vyprskla na Maite a Paddyho spoustu krve a při tom křikla: "Angelo!!" a upadla do bezvědomí. "Co?! Angelo? To ne! Claire probuď se! Prosím, nesmíš mě opustit, prosím, nevzdávej se! Kvůli mě!" V tom přijěla záchranka. Celá Kellyovic rodina naskákala do autobusu a jela do nemocnice. Paddy byl celou cestu zamlklý a bylo poznat, že má strach. "Paddy, to bude dobrý, určitě se z toho dostane!" uklidňoval ho Joey. "Jo, uvidíš, bude to v pořádku." přidal se do toho Jimmy. Paddy byl najednou agresivní a protivný. "Přestaňte, nepotřebuju vaši pomoc! Dejte mi pokoj!" vyštěkl na ně a přesedl si. Sedl si až dozadu a všichni ho pozorovali. Paddy si přitáhl nohy k sobě, chytil se a opřel si hlavu o kolena, po chvilce se rozbrečel. "Potřebuje pomoc..." zdůraznil John. Patricia zakroutila hlavou a šla si sednout vedle něj. Začala ho hladit po vlasech a krásně se na něj dívala. Paddy se na ni za chvíli podíval taky a když poznal, že to myslí dobře, začal znovu brečet, ale tentokrát ji obejmul, jako by byla jeho máma. A protože ho Patricia měla nad míru ráda, obejmula ho taky a uklidňovala ho. "Paddy, bráško, teď musíš být silný, uvidíš dostane se z toho." Paddy byl však na pochybách. "A, a co když ne?!" Patricia ho opět začala hladit. Zbytek Kellyových tu podívanou nemohl vydržet a tak si raději hleděli svého. "Paddy, musíme věřit že ano, jinak to nemá smysl." Paddy souhlasil. "Tak dobře..." Jakoby si trošku lehl, položil si hlavu na její rameno a chytil ji za ruku, kterou ho držela kolem ramen. Patricii ho bylo strašně líto a tak mu dala pusu, druhou rukou mu odhrnula pramínky vlasů z obličeje a po zbytek cesty ho hladila po tvářích.

Příběh - Rány Osudu

8. února 2008 v 11:24 | autor |  Kelly Family - příběh
Tak, sem budu postupně přidávat příběh o Kelly Family, který vymýšlíme se svojí kamarádkou. Upozorňuju, že je to zcela vymyšlené a zřejmě se nic z toho co je tam uvedeno doopravdy nestalo. Věk je také pozměněný, aby se mohly dít různé události, ke kterým je potřeba, aby jim bylo alespoň patnáct. Tak, přeji vám příjemné počtení a nezapomeňte hlasovat v našich anketách, na téma Kelly Family. Vaše autorka(y)...

Kapitola 1. - OTCOVO ROZHODNUTÍ

8. února 2008 v 11:23 | autor |  Kelly Family - příběh
U kellyovského hausbótu bylo zase jednou pořádně rušno. Na nábřeží se shromáždily fanynky snad z celého Irska i odjinud a neúnavně řvaly: "Pad-dy, Pad-dy!" "Angelóóó!" "Paddy, vezmi si mě, jsem jen tvoje!" Ti, kterým byl tento hurónský řev adresován, seděli znuděně v kajutě a dívali se do zdi. V tomhle rámusu nemohli pokračovat ve skládání nového hitu, do něhož se už po tolikáté pustili a po tolikáté byli přerušeni hlasitými projevy davu nezletilých fanynek. Ani Patricia se netvářila příliš nadšeně, hluk jí bránil v procvičování složitých etud na velký buben, kterému se věnovala každý den alespoň hodinu. Nálada v hausbótu se stávala čím dál pochmur- -nější. Joey a Jimmy se však tiše pochechtávali. Když vřískot fanynek dostoupil vrcholu, Joey vstal a řekl: "Dávejte pozor, předvedeme vám drtivý účinek naší nejnovější protifanynské zbraně!" A vyběhl s Jimmym z kajuty. Venku ti dva vytáhli hadici, namířili ji na dav nezletilých dívenek a otočili kohoutem. Z hadice vyrazil silný proud jakési tekutiny. "Íííííííííí!" zapištělo to v davu. Současně všechno kolem zahalil odporný zápach. Onou záhadnou tekutinou byla totiž močůvka dovezená z jednoho vepřína. Děvčátka se ve snaze smýt ten pekelný smrad vrhala do řeky jako lumíci do moře. Kellyovi vyšli na palubu, opřeli se o zábradlí a při pohledu na tu podívanou se tak rozřehtali, že málem spadli do řeky také. "To bylo skvělý, kluci!" smála se Patricia a dala oběma rozháněčům davů pusu. Fanynky se samozřejmě snažily dostat co nejblíže k hausbótu, ale nedařilo se jim překonat zábrany, které Kellyovi už dávno postavili kolem dokola. "Zpátky do kajuty!" zavelel náhle otec Dan. Rodina se ukázněně vrátila dovnitř hausbótu. "Takhle už to dál nejde! S těmi uječenými školačkami se tady nedá žít! Ale já jsem vymyslel radikální řešení!" prohlásil otec slavnostně a odmlčel se. Celá rodina mu visela na rtech. "Podnikneme v našem hausbótu cestu kolem světa! Pojedeme kolem Ameriky zpět do Evropy!" hřímala hlava rodiny. Děti se zatvářily udiveně a nejistě. "No co se vám nezdá? Poznáme nové kraje, nabereme novou inspiraci pro naši hudbu a získáme nové příznivce, doufám, že nějaké tišší než jsou tihle!"
"A nějaké nad patnáct, se kterými budeme moci jít do postele!" vykřikl Paddy a dostal od starší sestry Kathy pohlavek. "Jáu, co sem řek?" A už létaly vzduchem otcovy rozkazy: "Otevřít záb- -rany! Maite uvaří oběd! Všichni ostatní k veslům! Jedu, jedu, jedu!" Všechno šlo nad očeká- -vání rychle. "Bummm, bummm, bummm, bummm..." rozléhalo se za chvíli temně nad řekou, jak otec Kelly udával Patriciiným bubnem tempo osmi veslařům. Hausbót se pomalu šinul po řece. Fanynky ve vodě se okamžitě pustily za unikajícím objektem své touhy. Otec Kelly však zvýšil tempo, jeho ratolesti silně zabraly vesly a brzy zůstala děvčata daleko vzadu. Když Kellyovi vyjeli z města, přestali veslovat a vztyčili na střeše plachtu. Jakmile připluli po půl roce zpět do Evropy, Paddy prohlásil, že v České republice ještě nebyli a že by se tam teda mohli zastavit. Tak teda s Paddym souhlasili a jeli prozkoumat ČR. Zastavili se v takové malé vesnici kde je nikdo neznal a Maite dostala originální nápad, "Jako správní ,,burani" bychom mohli někde zazvonit a požádat o ubytování." Otec souhlasil "Dobře, Patricku tobě je sedmnáct, nerad to říkám, ale jsi prakticky, ehmm, nejhezčí z rodiny tak jdeš zazvonit! A udělej dojem!" hnal ho otec.

Kapitola 2. - SEZNÁMENÍ

8. února 2008 v 11:23 | autor |  Kelly Family - příběh
Vyhlédli si takový zchátralejší dům a všichni Paddyho pošťuchovali aby už šel zazvonit. Tak šel. Když se blížil ke zvonku upřeně se díval na ten dům a v duchu si říkal "Kéž by tady bydlela nějaká chytrá mladá holka." Crrrrr....crrrr... zazvonil dvakrát. Nervózně odstoupil od dveří, čekajíce, kdo otevře. Dveře se rozlétly, Paddy se tak lekl že div nespadl ze schodku na kterém stál, ale jakmile uviděl otevírajícího, ztuhnul tak že to vypadalo jakoby ani nedýchal. Ve dveřích stála krásná, asi šestnáctiletá dívka, s o něco kratšími vlasy jaké měl Paddy a upřeně se na něho dívala tak jako on na ni. Tohle hypnotyzování trvalo dobrých pár sekund než si Paddy uvědomil co se děje, ani se nedíval pod nohy když se chtěl představit, udělal krok a zakopl o schodeček který byl přímo před ním, instinktivně natáhl ruce ale chytil jimi dívku, povalil ji na zem a lehce na ni dopadl. "Omylem. Samozřejmě." Ostatní členové rodiny měli co dělat aby se udrželi smíchy, ale ti dva jen na sobě leželi a dívali se sobě do modrých očí a rychle se do sebe v duchu zamilovali. Přistoupil rozčilený otec, chytil Paddyho za vlasy a prudce s ním škubl, aby se od té dívky odlepil. Paddy zaúpěl bolestí a raději odstoupil. Dívka si rychle stoupla, oprášila se a až teď řekla "Dobrý den!" Ostatní také pozdravili a otec se zeptal místo Paddyho který byl onou dívkou úplně zhypnotizován. : "Mohli bychom zde požádat o ubytování?" a se zlostí se na něj podíval a on raději couvnul dozadu, aby nedostal facku. Dívka samozřejmě souhlasila a rychle se představila: "Já jsem Claire, Claire Carusová, rozená v Londýně, těší mě a vy jste vlastně kdo?" Rodina přistoupí a začnou: "Já jsem Angelo, Kathy, Patricia, Barby, Maite, Joey, John, Jimmy a tady ten šmudla je Paddy." Jakmile uslyšela to jméno rozbušilo se jí srdce obrovskou a nepřekonatelnou láskou. Pozvala rodinku dál. Posadila je k velkému stolu a Paddy si sedl na menší lavici kde zbylo místo už akorát pro Claire. Obsloužila je a jakmile uviděla kam si musí sednout, tep se jí divoce zvýšil. Zatvářila se nervózně a stěží si sedla vedle něj. Než se dali do jídla, museli se oba dva pořádně usadit aby z té lavice nespadli. Dali se do jídla, Paddy a Claire měli sice málo místa ale oboum dvoum bylo velice příjemné že se na sebe musí takto mačkat. Paddy si ji začal v hlavě přebírat a přemýšlel jaké má nedostatky, ale žádné nemohl najít tak ji začal nenápadně pozorovat jak jí, celou od hlavy až k patě si ji pořádně prohlédl a ani mu nevadilo že ho u toho pozorují jeho sourozenci. "Ehmm, a kolik ti vlastně je, Paddy?" zeptala se ho Claire. Paddymu zaskočilo, protože takovou otázku nečekal. Začal se dávit a celý zrudl, samozřejmě že tím jak se dusil, ale také tím, jak se cítil děsně trapně. "Chceš vodu?!" starala se Claire a skočila pro sklenku vody. Paddy se rychle napil a oddechl si. "Pduj, to se mi ulevilo... Na co ses to ptala?" zeptal se ještě jednou. "No kolik ti vlastně je?" "No, mě je..." "Patrickovi je sedmnáct!" vykřikl Angelo. "A mě je čtrnáct!" pochlubil se svým věkem. "No, sedmnáct? Na to, že ti je sedmnáct, vypadáš perfektně!" polichotila mu. "Jo? Tak to díky..." poděkoval omámeně. "A ty Angelo, nevypadáš na čtrnáct. Vypadáš tak na dvanáct." podívala se na něj a usmála se. "No, tak teď nevím, jestli to mám brát jako urážku, nebo jako lichotku!" "To je jedno, ber to jak chceš!" dodala Claire a pokračovali v jídle. "No, ten po ní slušně jede." zašeptal John potichu Kathy. "No to jo. A je to hodně vidět. Počkej, koho myslíš?" "No Paddyho ty pako!" "A jo, tak to je fakt!"

Kapitola 3. - PADDY NEBO ANGELO?

8. února 2008 v 11:22 | autor |  Kelly Family - příběh
Jakmile dojedli, pohodlně se usadili a Paddy si schválně položil ruku na opěradlo lavice, takže když se Claire po odklizení nádobí usadila zase vedle něho a opřela se, ucítila jeho ruku za svým krkem a to ji i Paddyho dostalo, byli úplně na větvi ale nedávali to na sobě znát. Začali si povídat a Claire se zeptala odkud jsou. "My? Z Irska. No, sice se tam narodil jako jediný Paddy, ale náš otec pochází s Irska takže se to tak dá říct." řekla Patricia a to ji zarazilo, podívala se na Paddyho a řekla: "To se mi nezdá, vy a z Irska?" mrkla na ostatní pootočila hlavu na něj a jemně se usmála. Paddy ztěží polkl a jeho tep to nevydržel a rozbušil se tak divoce že málem praskl. Když si v kuchyni přes hodinu povídali, všichni vstali a Claire je zavedla do pokojů kde budou bydlet a samozřejmě, Paddymu připravila postel hned ve vedlejším pokoji aby ho měla nablízku. Po ubytování šla do kuchyně umývat nádobí a všichni ostatní se rozutekly po vesnici prozkoumávat nový domov, až na Paddyho. Takto uběhl týden. Mezi Paddym a Claire to pořádně jiskřilo a Paddy vůbec nevytáhl paty z domu. Jednou, Paddy po chvilce přemýšlení sebral odvahu a přišel do kuchyně potichu jako myška, sedl si na lavici. "Víš že seš moc hezká?" vyhrkl ze sebe, protože už to nemohl vydržet, ale řekl to tak divně že se spíš lekla a leknutím upustila skleničku kterou zrovna utírala. "No prosím, vidíš co děláš!" řekla naštvaně a ani si neuvědomila to co jí řekl. Paddy okamžitě vyskočil z lavice a přiskočil k ní aby jí pomohl sesbírat střepy. Při sbírání se jejich ruce setkali, nedůvěřivě se na sebe podívali ale jakmile se setkali v té zvláštní atmosféře i jejich modré oči, Paddy už to nevydržel, stoupl si, Claire si samozřejmě stoupla taky, opatrně k ní přitoupil a levou rukou ji chytil za pas. Claire se také odvážila a jemně mu sáhla do jeho rozpuštěných dlouhých hebkých vlasů, což měl Paddy moc rád, uvolněním pustil její ruku a chytil ji kolem krku. Ona ho volnou rukou taky chytila kolem krku a pomalu k sobě přistoupili. Když byli tak těsně blízko u sebe že se málem rozmačkali, podívali se oba dva na zem na ty střepy a Claire na to : "Střepy přináší štěstí", podívala se na Paddyho, zamilovaně se na něho usmála a pokračovala "myslíš, že je my dva budeme mít?" Paddy z té romantiky nemohl: "V to doufám, a doufám, že nám to budou přát!" už to nevydrželi a tak, když ho Claire hladila v jeho vlasech, on jí pravou rukou sáhl do vlasů taky a začal její hlavu pomalu přibližovat ke své. Ucítili navzájem dotek svých rtů a zrychlený dech všechno ještě umocnil. Oba dva měli v sobě pocity jaké ještě nikdy nezažili. Paddy ji pomalu a jemně začal líbat, líbal ji dlouze a něžně, trvalo to alespoň čtvrt hodiny než přestali a přešli do obýváku. Tam ji Paddy položil na pohovku a začali se opět líbat. Paddy se do ní zamilovával ještě víc a víc. Ani si nevšimli že zbytek Kellyových už přišel a že Angelo nakukuje do obýváku. Rychle běžel pro ostatní aby se na to šli podívat. Všichni stáli mezi dveřmi a užívali si tu dojemnou scénu až na otce, který vrazil rozzuřeně do dveří. Chytil Paddyho za vlasy a odtrhl ho od Claire tak prudce, že Paddymu vhrkly slzy do očí. Dan hodil Paddyho na podlahu a zohnul se k němu. Zase ho chytil za vlasy, prudce ho zvedl ze země že se Paddy doopravdy rozbrečel, a skoro všichni s ním. Claire seděla na pohovce a chtělo se jí křičet. Chtěla zasáhnout, ale nemohla, protože u ní seděla Kathy, John a Angelo, kteří ji museli pevně držet aby se do toho nepřipletla. Škubala sebou, chtěla mu pomoct ale nemohla. Musela se dívat na to, jak Paddyho jeho vlastní otec mlátí. Chytil ho za mikinu a flákl s ním o stolek, který stál uprostřed pokoje. Samozřejmě to stolek nevydržel a rozjely se mu nohy. Paddy ležel v prostředku dubového dřeva, které mu škaredě vyrazilo dech. Otec chytil Paddyho za mikinu pod krkem, zvedl ho z třísek, které zbyly ze stolku, rozpřáhl se a vrazil mu takovou, že uviděl všechny svaté. Praštil s ním o zeď tak, že z nábytku spadla jedna z nejhezčích Clariiných fotek, která se roztříštila na kousky a konečně ho pustil. Paddy klesl k zemi s bolestným pláčem a zkroucený ležel se strachem, jestli nebude zákusek. Dan vyhnal všechny z obýváku nechal tam jen ty dva brečící, Paddyho bolestí a Claire strašnou lítostí že mu nemohla pomoct a sdílenou bolestí s ním. Dan zabouchl dveře tak prudce že se málem vysypali tabulky z oken. Claire k Paddymu rychle přiskočila, vzala ho jemně kolem krku, položila ho na svá kolena, začala ho hladit po tvářích a osušovat slzy. "Promiň!(vzlyk)Mě je strašně líto, že se to stalo! Snad už to bude dobrý, ale..." řekl se slzami v očích Paddy a opět se příšerně rozbrečel, protože ho všechno bolelo, ale zároveň proto, že věděl co musí následovat. "Neomlouvej se, (vzlyk) já vím. Co ale?!" zeptala se s pláčem, když viděla, jak její milovaný trpí bolestí. "Neměli jsme si spolu nic začínat, tohle se bude dít pokaždé, když nás uvidí, nevím proč, on už je takový a bude to ještě horší!" oznámil s brekem Paddy. "Cože?!Co...co...teď to nemůžeme vzdát, vždyť, tobě je sedmnáct seš skoro dospělý, nemůže se k tobě takhle chovat a navíc si jeho syn!" řekla Claire, která doufala, že ji Paddy miluje. Chytil ji za ruku, kterou ho hladila po tvářích, podíval se jí do očí: "On nám to nepřeje pochop to, já sem ještě žádnou holku neměl, kromě jedné se kterou to nebylo ono, tebe doopravdy miluju Claire, ale on odtud bude určitě teď rychle chtít odjet, ale já nechci ani za nic, protože tě miluju, doopravdy miluju, miluju, miluju..........!" opakoval a pokusil se vstát. Ale jaksi mu to nešlo, protože necítil otlučené nohy a tak mu musela pomoct, aby si alespoň sedl na pohovku. "Já se s ním pokusím nějak promluvit." řekla, když se Paddy uklidnil a přestal brečet. "Ne, to nemůžeš, taky tě zbije jako neposlušnýho psa a to bych nepřežil!" říkal Paddy, když seděli na pohovce těsně blízko u sebe a drželi se za ruce. Patricia všechno poslouchala za dveřmi a průběžně oznamovala Jimmymu a ten všem ostatním. Jenom otec seděl v kuchyni a dmul se pýchou co dokázal udělat svému synovi. Když uslyšel šramot na chodbě, šel se hned podívat. Uviděl dav seskupený u dveří do obývacího pokoje "Co se tady děje?!" zeptal se rozzuřeně. Patricia vystoupila z kolektivu rovnou k otci, vyčítavě se na něj podívala a spustila: "Co si vůbec myslíš?! Vždyť je to tvůj syn, měl bys mu to přát a ne ho hned do krve zmlátit! Copak nevidíš jak jim to sluší a jak se milují?! Přece...." ale už to nestihla doříct, protože se otec rozpřáhl a uštědřil Patricii také silnou facku, že se otočila o 180° a přistála u Johna v náručí. Když se chtěl Angelo proplížit do koupelny, otec už ani nevnímal a vlepil Angelovi taky jednu, ale zákeřně zezadu. Angelo narazil do topení a skončil na zemi se strašnou nenávistí ke svému otci. Všichni se na něj dívali jak na nějakého násilníka. Otec se rozpohyboval udýchaně k obývacímu pokoji, rozrařil dveře až se Paddy a Claire lekli. Rychle si přisedli co nejblíž to šlo a obejmuli se tak silně aby je od sebe nešlo rozdělit. Otec k nim přistoupil a začal třesoucí se dvojici od sebe oddělovat tak zákeřně, že se na to ani nešlo dívat a tak radši ostatní odešli do svých pokojů. Otec začal Paddyho svými silnými prsty nesnesitelně štípat a bodat do zad tak, že ji stejně musel pustit. Jakmile ji pustil, chytil si otec obje Paddyho zápěstí do jedné ruky tak silně, že měl pocit jako kdyby měl ruce v drtičce. Odstrčil Claire na druhou stranu pohovky, takže už Paddyho nestihla chytit a zabránit tak aby ho odvedl. Dan vlekl Paddyho do vedlejšího pokoje tak rychle, že na každém kroku zakopával. "Ááu!! Drtíš mi zápěstí! Tati!!" křičel Paddy se zatnutými zuby po cestě. Otec si toho ale nevšímal a hodil Paddyho do místnosti, kde bylo jen malé okýnko, postel, skříň a noční stolek. Ani lampička tam nebyla. Paddy si rychle začal masírovat polorozdrcené zápěstí a tak si ani nevšimnul, že si Dan bere klíč od tohoto pokoje. Všiml si toho až tehdy, když na něho začal křičet "Tady budeš do zítřka do rána aby sis pořádně rozmyslel co si můžeš jako můj sedmnácti- -letý syn dovolit!!!" dokřičel a začal zavírat dveře od pokoje. Paddy rychle vyskočil z postele aby je stačil chytit. To se mu jaksi nepovedlo a tak začal zamčené dveře páčit nejrůznějšími způsoby, mlátil do nich hlava nehlava, kopal, křičel, ale nic se nedělo. Paddy zoufale křičel, aby mu někdo přišel otevřít "Patricie, tati, Jimmy, Angelo, Claire!"ztišil hlas "Claire..." zklonil hlavu, otočil se ke dveřím zády, sjel po nich až na zem, zesmutněl a opřel si hlavu do dlaní. Pokaždé když mu Claire chtěla jít otevřít, protože to jeho vzlykání se nedalo vydržet, ji Dan chytil za tričko a posadil zpět na pohovku. Po půl hodině celkové nervozity se rozbrečela i Claire ale Dan na ni hned příšerně zařval "Neřvi prosím tě, vždyť tě doopravdy nemiluje, Patrick by se líbal hned s každou courou kterou by potkal, on ti za ten vodopád nestojí!!!" zakřičel tak strašně, že to slyšel i Paddy a okamžitě měl ucho přilepené na zdi, aby slyšel všechny ty otcovi lži a krutosti prohlašované k jeho osobě. Věděl, že mu všichni říkají Patrick, nebo Michael jen, když jsou na něj naštvaní a nebo...no to nic. "To nemůže být pravda, Paddy je ten nejlepší kluk kterého jsem kdy potkala, kdybyste tu nezazvonili můj život by neměl smysl, já ho miluju!" zavzlykala dost nahlas tak, aby to slyšel i ten, který se už za zdí usmíval štěstím. "To je jedno!!!" zařval na ni Dan tak, že se lekl i Paddy. "Prostě spolu nebudete a basta!" "Ale já bez něj nemůžu být a navíc, vy nejste můj otec, já si můžu dělat co chci a......" najednou děsná rána, přímo na zdi kde měl Paddy přilepené ucho. Leknutím uskočil se strachem jestli se vyplnilo to, čeho se obával. A opravdu, Paddyho otec Dan dal Claire pěstí přímo do nosu, narazila do oné zdi a skončila na pohovce v bezvědomí. Paddy to ještě nevěděl a tak poslouchal dál. Okamžitě po té ráně přiběhl do obýváku Angelo a jakmile uviděl Claire ležet v bezvědomí na pohovce a současně blížící se další ránu zařval "Dost!" Paddy si s hrůzou uvědomil že se to stalo a tak začal zběsile kopat a mlátit do dveří a křičel ať ho pustí, že za ní musí. Ale přes probíhající bitku mezi Angelem jejich otcem ho nikdo neslyšel. Otec to nakonec vzdal a řekl Angelovi : "Víš ty co ty blonďatý štěně, dělěj si s ní co chceš!" řekl znuděně a odešel do svého pokoje. A teď přišel ten nejhorší okamžik, Claire se Angelovi líbila a protože Angelo ještě nikdy neměl holku, tak chtěl zkusit, jaké to je, se líbat. Lehl si vedle ní, ušklíbl se a slavnostně prohlásil "Kdyby tak tohle viděl Patrick." Začal ji pomalu "nezkušeně" líbat a jeho vášnivé pazvuky byly slyšet až do Paddyho komůrky. Paddy skoro zešílel, řval jako zvíře, šílel tam strachy co se děje. Angelo už jí pomalu sundával tričko, už byl asi tak v půlce pasu když se probudila a všimla si toho že to není Paddy ale Angelo. Začala sebou škubat a snažila se aby se mu vysmekla. Angelo sice na to, že mu bylo jen dčtrnáct, měl síly jako lev a tak se jí nepovedlo se mu vysmeknout a dokázat tak aby přestal. Taky jí zkroutil ruku za záda, takže při sebemenším pohybu ji ta ruka příšerně zabolela. Angelo si vytáhl pásek z kalhot zamračil se na ni a Claire pochopila, co chce udělat. "Tohle jsem viděl ve filmu, chtěl jsem si to zkusit!" zachechtal se a švihl ji páskem přes ruce. Claire zakřičela a chtěla se na pohovce převalit. Angelo se jen zasmál a začal ji tlačit do rohu pohovky. Claire skoro nemohla dýchat a tak jí jen hořely oči nenávistí. Paddy už to nevydržela křičel tak příšerně, až přišla Maite a konečně mu odemknula. Paddy vyletěl ze dveří jako tornádo, vlepil jí pusu, rychle poděkoval a utíkal do obýváku. Když tam přišel, zůstal stát s otevřenou pusou. Angelo drží Claire ruku, ta se svíjí a při tom se dívá po pokoji. Konečně si Paddyho všimla. "Tak m....přece... pom.. .p..moz ! " snažila se mluvit a přitom jí začaly téct slzy. Tohle když Paddy uviděl, už toho měl dost a pomalu šel k Angelovi který o něm neměl ani páru. Při té pomalé chůzi ještě stačil zaslechnout jeho poslední větu "Uklidni se, Paddýsek nepříjde a já se alespoň pobavím!" hned jak to dopověděl, někdo ho chytil za košili a konečně odsunul od Claire, která toho měla dost a rychle se posadila. Angelo poznal že to je Paddy a v tom se spustila ukrutná rvačka mezi sourozenci. Maite, Barby, John a ostatní i s otcem se objevili mezi dveřmi a sledovali tu show. Claire chvíli trvalo než se vzpama- -tovala ale potom jí docvaklo, že mu musí pomoct, že to nemůže skončit jako předtím a snažila se rozpálenou dvojici od sebe odtrhnout. Angela to naštvalo a dal jí pěknou facku "Couro!" zařval na ni a to rozzlobilo Paddyho ještě víc a začalo to pěkně jiskřit když sebou mlátili o zeď. Angelo však využil pásek, který stále držel v ruce a švihl s ním Paddyho přes obličej. Paddy po tom švihanci přebalancoval do rohu obýváku a začal zkoumat svůj obličej. "Vidíš? Alespoň někdo má navrch. Mám zbraň kterou rozhodně nehodlám šetřit, hlavně na tobě, Michaele! Claire naštěstí využila situace kdy jí Angelo nevěnoval pozornost a zkroutila mu ruku s páskem přesně tak, jak to on udělal jí takže v bitce už nemohl dál pokračovat. "Joey chytej!" řekla a žduchla Angela Joeymu rovnou na hruď, on ho chytil a bylo po všem. Paddy, celý udýchaný z té rvačky neměl dost síly na to, aby se udržel na nohách a tak klesl, opřel se o křeslo, začal vydýchávat a při tom si kontroloval obličej. Až se dostatečně vydýchal, stoupl si, Claire k němu přistoupila, chytila ho za ruku a oba se podívali do davu který je pozoroval. "Vidím, že s tím nic nesvedu, sice nejsem moc nadšený ale co nadělám. Ale stejně by mě zajímalo, jak si mohla odolat Angelovi?" řekl otec a zamyšleně se na ně podíval. "No, to víte, někoho zbožňujete, že byste pro něho vypustil duši a někdo to prostě neumí. A navíc děsně líbá." řekla, aby Angela zesměšnila před ostatními. (což si taky zasloužil) Všichni se začali strašně řehtat, jen Angelovi se v hlavě začali honit podivné myšlenky. "A jak to uděláme, když budeme muset odjet?" vznesla otázku Maite. "Když bude chtít, tak pojede s námi." řekl slavnostně Paddy a pravou rukou chytil Claire za pas. "Jako že chtít budu." oznámila radostně. Angelo se snažil zakrýt svou radost že ji bude mít nablízku ale nešlo mu to, proto měl štěstí že se na něj nikdo nedíval. "Tak spolu buďte šťastní." prohlásili všichni a šli si po svém. Paddy a Claire zůstali v obývacím pokoji sami a samozřejmě to co udělali jako první bylo, že se navzájem začali hladit ve vlasech. Opět se na sebe namáčkli a asi pět minut neřekli ani půl slova jen si užívali, že mohou být spolu. Po těch pěti minutách řekl Paddy "Ty jsi můj život nevím co bych dělal kdybych tě neznal a nebyl s tebou, stašně tě miluju chtěl bych..." "Psssst." umlčela ho tak, že mu přiložila prst ke rtům. "Já to už přece vím." řekla uspokojivě a protože viděla, že Paddy nemůže moc stát, nenápadně vedla Paddyho ke křeslu, lehce ho do něj posadila, obkročmo si na něj sedla a zase se začala prohrabávat v jeho tmavě plavých vlasech. On udělal to samé ale jednou rukou ji držel kolem pasu. Až se tohole dost nabažili a dostatečně se vykoukali do svých tmavě modrých očí, naklonili se k sobě a Paddy ji začal, ne něžně, ale poněkud dost vášnivě líbat a oba z toho byli strašně na větvi. Měli pocit, že už je nikdy nic od sebe nerozdělí, že jsou svoji navždy. Nechali se unášet těmito nekonečnými okamžiky štěstí.

Kapitola 4. - PRAVDA A ODJEZD

8. února 2008 v 11:22 | autor |  Kelly Family - příběh
Po měsíci spolusoužití a večerů plných nádherných okamžiků mezi všemi, ale hlavně mezi Paddym a Claire se musela dát na povrch pravda a to ta že že tato rodinka je nejslavnější skupinou v Americe, Irsku, Německu a ostatních státech a že je zatím jen v ČR moc neznají. Nevhodnějším oznamovačem této zprávy byl samozřejmě Paddy. "No jo no, tak, jdeme na to." říkal si pro sebe nervózně. "Claire? Já ti musím něco říct." řekl třesoucím se hlasem. "No a co by to mělo být Paddy?" odpověděla klidně. "No víš, já a moje rodina jsme, jsme..." "No tak už se vymáčkni Paddy, co se dějě?" "Já a moje rodina jsme slavná hudební skupina! Jen tady nás ještě nikdo pořádně nezná!" vyhrkl ze sebe Paddy s obavami její reakce. "No to je........ta nejbombovější zpráva, jakou si mi mohl říct!" vychrlila ze sebe se šťastným úsměvem na rtech, skočila mu kolem krku, políbili se a dlouze se radovali. "Jestli by vám to pomohlo tak umím výborně hrát na kytaru." V tom přišel Angelo a začal kolem sebe rozhazovat "No tak se ukaž ty nádhero, zahrej nám některou naši písničku, třeba House on the Ocean!" ušklíbl se posměvačně Angelo a čekal co bude. Claire si přinesla z půdy funglnovou kytaru, oprášila ji a když na ni brnkla, tak ten líbezný zvuk Paddyho skoro omráčil, natož Angela. Paddy jí podal noty a akordy k House on the Ocean a pustil jí ho, aby vlastně věděla co má hrát. "Pane Bože, tohle jste nazpívali vy? No to mě podrž!" nevěřila svým uším Claire když jí na to oba dva přikývli. "Tuhle písničku znám od roku 1992, ale nikdy... nikdy... jé, vsadím se, že sloky zpíváš ty Paddy, je to nádherně srdceryvný," Paddy přikývl, "a refrény zpíváte všichni dohromady!" "No jo no, uhádla si to, teď už poslouchej a hrej, dělej!" poroučel jí Angelo jako psovi. Až si ho poslechla, vzala si trsátko, podívala se do akordů a začala předehru. Oba dva už věděli že je perfektní a tedy jakmile začala hrát první sloku, začal Paddy zpívat: "All I ever wanted in my life was a house on the ocean, with my will...." do refrénu se pak připojil i Angelo "Please don't die, Try not say goodbye...." Paddy samozřejmě neměl tak jemňounký hlásek, jako před lety, ale i tak to bylo nepopsatelné. A když to ostatní v kuchyni slyšeli rychle si to utíkali poslechnout do obýváku. Po skončení písničky otevřeli dveře a začali ječet "Claire - nový člen skupiny, nový člen skupiny Kelly Family!" "Aha, tak takhle vy se jmenujete, Kelly - jako vaše příjmení a Family - jako rodina, takže vlastně Kellyovic rodina! Perfektní název!" "Díky za pochvalu Claire, tak co, pojedeš s námi na turné?" zeptal se Paddy. "Že váháš." odpověděla. "Jo ale kam?" "No, teď poletíme do Ameriky, ale příští rok se musíme vrátit. Domluvili jsme se s Georgem, to je náš bodyguard, že vytvoříme nové album s názvem Over the Hump. Tento rok už jsme vydali dvě nové desky, Wow a The very Best over 10 Years." "To je super Paddy a mohla bych si je poslechnout?" "Možná až v letadle, teď už nemáme čas. Jo a k Over the Hump máme už songy napsaný, ještě je tak nahrát a natočit klipy. V tom červnu musíme do Německa, na nový song An Angel, který jsem vymyslel, tak ten před tím nahrajeme a musíme natočit klip." "Kde?" zeptala se Claire zvědavě. "No, není to nic moc ale viděl jsem fotky, je to taková zašlá továrna v Essenu." "To není tak špatný." podotknula Claire. Paddy pokrčil rameny a neměl slov. "A kdy nám to vlastně letí a odkud?" John se podíval na hodinky. "Ouvej, za dvě a půl hodiny, z Brněnského letiště." "Tak to abychom si pohnuli." popoháněl všechny otec. Kellyovi se sbalili, naskládali věci do auta, pořádně se rozloučili se starým domovem, ale Paddy a Claire ještě chvilku zůstali aby se políbili tam kde se seznámili, políbili se dlouze a něžně, ostatní už na ně křičeli že zmeškají letadlo, tak se ještě jednou políbili, zamknuli dveře, chytili se zaruce a utíkali k autu. Po cestě si ještě Paddy vzpoměl. "Jo hele, Georg nám zařídil umístnění v hitparádě." "V jaký proboha?!" zděsila se Claire. "No v Esu, co uvádí Tereza Pergnerová." "A jóóó...tak to potom jo." "Tak co na to říkáš?" "No super, alespoň se ukážete lidem z České republiky, ale dejte si bacha, naši občané nemají ve zvyku držet se od svých miláčků zpátky. Takže se připrav, že vás všechny holky budou chtít." Paddy zaváhal, ale byl v pohodě. Skočili do auta, do kterého se jen tak tak vešli, nastartovali a …..jedeme!!!!!!!!

Kapitola 5. - TURNÉ

8. února 2008 v 11:21 | autor |  Kelly Family - příběh
Po příletu do Los Angeles se Claire nestačila divit, jak jsou slavní. "Tohle není možné že jste tak slavní a...Paddy, proč se na mě ty holky tak mračí?" zeptala se nechápavě. "No, možná proto, že na tebe žárlí, každá by mě totiž chtěla, ale já už mám tebe." odpověděl jí Paddy a chytil ji kolem ramen. Když se v hotelu Intercontinental ubytovali, rozhodl se Angelo k razantnímu kroku "Musím říct Claire pravdu ať chce nebo ne. Už mi je patnáct tak mě neodmítne!" a pomalu šel k jejímu pokoji. "Ťuk,ťuk,ťuk."zaklepal na dveře od jejího pokoje. Po chvilce otevřela "Jéé Angelo, co tu chceš?" zeptala se v klidu, protože si myslela že už je to dávno za nimi. "Claire já sem vlastně přišel abych ti něco řekl, musím ti říct......musím ti říct že...." "Tak co je, vyžvejkni se!" "Musím ti říct že tě strašně miluju!!!" zvýšil na ni hlas aby to zřetelně slyšela a odfoukl si, že už to má za sebou. "Moc si nefandi." řekla si v duchu Claire "Ale prosím tě, ty ťuňťo! Uvědomuješ si ten rozdíl? Mě je šestnáct a tobě patnáct. Promiň, ale já nemám moc ráda mladší kluky. A navíc ani neumíš líbat. Seš ještě mládě." řekla rychle a zabouchla dveře Angelovi přímo před nosem. Angelo se uraženě otočil směrem k výtahu a po cestě si říkal "To se ještě uvidí kdo tady je tady mládě který neumí líbat, však ty ještě poznáš jakej doopravdy jsem!" mumlal si pro sebe Angelo a nastoupil do výtahu. Přišel čas na jejich první společný koncert a Claire se na něj musela psychicky připravit a tak odmítla tu noc být s Paddym. Druhý den večer jeli do obrovské haly narvané až k prasknutí. "Jéjda, tady musí být tak 50.000 lidí ne?!" říkala udiveně Claire. "Ne přesněji asi 68.764 lidí." Křičel na ni Paddy, protože ten jekot puberťaček a puberťáků byl nesnesitelný. "Jak to můžete vydržet?" říkala Claire když si držela uši. "No už jsme zvyklí, pojď všechno ti objasním." zalezli do maskérny, kde bylo konečně ticho. "Takže, my vyjdeme na pódium jako první, jakmile tě Angelo představí, přiběhneš ke mně a řekneš malý proslov, cokoliv budeš chtít. Potom už víš co dál." "Jo jo to vím, fuj to nechci vidět." "Jo a připrav se, že budeš ve všech novinách, jako nová tvář se musíš okoukat." varoval ji Paddy. "Neboj, snad to bude v pohodě." Všechno si připravili a o devíti začalo jejich vystoupení, Paddy složil dvě nové písničky, které bude zpívat jen on a Claire. Na pódium přiběhli v tomto pořadí: Paddy, Angelo, John, Kathy, Patricia a ost. Angelo se hned chopil své povinnosti a představil lidem novou členku skupiny. Claire přiběhla k Paddymu a on ji na podporu chytil za ruku. Řekla krátký proslov a hned potom zazpívali House on The Ocean, Danny Boy a další písničky a na konec si nechali ty dvě ve kterých se opravdu vyznamenala jako nejen dobrá kytaristka ale i jako výborná zpěvačka. Z davu se z ničeho nic ozvalo "Paddy, chci tvoje kalhoty! Hoď mi je!" a Paddy ihned zareagoval "Ale ne, ty chceš abych se ti nelíbil?" odpověděl a všichni Kellyovi i všichni lidi dostali záchvat smíchu. Během Paddyho proslovu všechny holky v hale mohli puknout žárlivostí ale zárověň nezpouštěli oči ze svého idolu, který je přiváděl do mdlob. Hodně fanoušků na koncertě omdlelo a ochranka je musela vytahovat az davu a převážet do nemocnice. Jinak tomu nebylo ani jinde. Všichni kluci v hale zase mohli puknout žárlivostí na Paddyho ale také ze svého nového idolu nemohli zpustit oči. Umístnění v hitparádě, zařídilo Kellyům obrovskou slávu i v České republice. Na každé sobotní Eso se dívali snad všichni puberťáci, co existovali. No, dále. Po skončení koncertu nasedli do svého autobusu, které řídil otec Dan a jeli do hotelu. Paddy si položil Claire na klín a hladil ji po tvářích. "Claire, mám pro tebe návrh." říkal tiše aby je nikdo neslyšel ale Angela to hodně zajímalo a tak měl uši na šťopkách a poslouchal každé písmeno, které Paddy vyslovil. "Claire, víš jak, noo,....vždyť víš..., že je času dost, no tak sem se rozhodl, že když mám za měsíc narozeniny, no tak víš jako po oslavě no......." "Jasně, chápu, budu ráda, alespoň budeš můj první." řekla s klidným hlasem Claire ale bylo slyšet, jak je šťastná. Po chvilce jízdy mu usnula v náručí. Jak tohle Angelo uslyšel napadl ho děsně ďábelský plán. "Che! No počkej to překvapení hochu!" myslel si když si všechno začal promýšlet. Druhý den se sbalili, rozloučili se s fanoušky a odjeli do Mexika. Odtud po týdnu na Jamajku, od tama do Montrealu, a odtud nakonec do New Yorku. Tady si našel Angelo rychle holku, ale ne že by ji miloval, jen aby ho "všechno naučila" a taky že ano. Nevědomky ho naučila pořádně líbat, dokonce ho naučila i správné techniky při osahávání. Nakonec se s ní vyspal. Při té žhavé noci ho naučila jak se milovat. Ráno jí potom schválně řekl "Ty nejsi holka pro mě, seš absolutně neschopná, vypadni!!!" aby se jí zbavil. Dívka se urazila, dala mu facku a odešla. Nastal 5. prosinec ráno.

Kapitola 6. - ZRADA

8. února 2008 v 11:21 | autor |  Kelly Family - příběh
Od rána se slavili Paddyho osmnácté narozeniny. Pilo se, tancovalo, zpívalo, no prostě oslavovalo. Jenom jeden člověk neoslavoval tak jak by se alespoň slušelo, Angelo. Ten jen pil a to džus. Nastal soumrak, Claire se s Paddym domluvila na 22 hodinu, tak sebou Angelo musel hodit aby stihl všechno nachystat na svůj plán. Bylo teprve osm hodin, když někdo zaklepal na dveře od jejího pokoje. Claire šla s úsměvem otevřít, protože očekávala Paddyho "Ale Paddy, nějak nedočkavý ne?" říkala tomu za zavřenými dveřmi. Ale když je otevřela, strašně se vyděsila. Ten, kdo klepal na dveře nebyl Paddy ale Angelo. Rychle Claire popadl a zatlačil ji do pokoje. Zle se na ni usmál "Ahoj Claire, tak kdopak je tu teď za mládě?" "No rozhodně to nejsem já!" řekla se strachem v očích. To Angela namýchlo tak se k ní začal pomalu přibližovat, ona začala couvat. Přibližoval se k ní se zákeřným úšklebkem směrem k posteli. Sice dělala malé kroky, ale když do ní narazila, byla nucena na ni upadnout. Než se z toho pádu vzpamatovala, Angelo byl okamžitě nad ní. Hned poznala, o co mu jde, začala vyvádět a snažila se mu vyvléci z jeho držení. Když se mu snažila vyklouznout tak, že se pokusila mu podjet pod nohama, chytil ji za vlasy a přimáčkl je k posteli. Takže, jak to zákeřné škubnutí ucítila, dostala strach, aby jí její plávé prameny nevyrval i s kůží. Hrubě si ji posunul zase k sobě a se zlým pohledem prohlásil "Ty budeš moje, ať chceš nebo ne, ale tentokrát si to užiješ, to ti můžu zaručit!" sedl si na ni a zvedl ji z postele tak, aby taky seděla. Začal ji líbat. Prvně na krku, na čele a na tvářích. Z počátku se hrubě bránila, ale jakmile se Angelo propracoval až k jejím ústům, poznala ten razantní rozdíl. Začala ho líbat taky. Začali se vášnivě líbat a Angelo hned poznal, že se jí to líbí. Úplně zapoměla, že se s Paddym domluvila. Klekli si naproti sobě, Claire se k němu přimáčkla a teď to začalo. Objímali se, u toho se zběsile líbali, Angelo jí zkušeně rozepl halenku a ona mu hned na to sundala košili. Rychle jí ztáhl džíny a sobě taky. U toho se pořád líbali. Skončili vedle sebe ve spodním prádle a Angelo šel rychle na věc. Lehl si na ni, přitiskl ji k sobě a rychle si sundal svoje spodní prádlo. Obtočil kolem ní svoje nohy jako had takže spodní část svého těla nemohla bránit. A ani nechtěla. Ještě mu k tomu pomáhal její vzhled tak to Angelo už nevydržel a začali se milovat a pořád se líbali. Claire to bylo velice příjemné a on byl spokojený, že získal holku svých snů. Bylo již deset hodin. V tom nejlepším si ani neuvědomili že už jejich čas vypršel. Paddy přišel ke dveřím s pugétem rudých růží a zaklepal. Nikdo ho přes to obrovské vzrušení neslyšel a tak, když nikdo neotvíral, vkročil Paddy sám. Zůstal stát ve dveřích jako kdyby ho někdo prudce zastavil. Angelo se příšerně lekl a rychle se oblékl. Jak Paddyho spatřila i Claire, s hrůzou si uvědomila, co provedla a hodila na sebe noční košili. Angelo si sbalil věci a když procházel kolem zklamaného Paddyho, řekl s úšklebkem "Raději vás tady nechám." Paddy si to ale nenechal líbit, chytil ho za košili, vrazil mu pěstí a vyhodil ho z pokoje. Angelo, který si narovnal nos, se mu podíval do očí "Aspoň sem byl první!" a zabouchnul dveře. Claire už měla slzy v očích. "Jak si jen mohla?!" zeptal se klidně ale smutně Paddy. "Já sem ti věřil a ty si mě podvedla." "Paddy, já, promiň mi to prosím, já, on v sobě něco má, něco, co vy nevidíte." řekla se slzami v očích Claire. "Jak to můžeš vědět, znáš ho teprve rok?! On je sobecký, arogantní a klidně by se vyspal první holkou, která by mu přišla pod ruku!!" řekl naštvaně. "To nemůže být pravda, poznala sem ho docela dobře." "To ne, ty ho znáš rok a já ho znám čtrnáct let, znám ho tisíckrát líp než ty a vím čeho je schopný. Kdyby to byl třeba někdo jiný tak bych ti možná odpustil, ale zrovna s ním. S mým vlastním bratrem! Proč?!" a vhrkly mu do očí slzy. "Paddy, on takový není." "Já jsem mohl mít dvacet holek v každé ruce ale zůstal sem ti věrný! A ty, zrovna s ním!" Clariin pláč uslyšela Patricia a přiběhla do pokoje "Patricku co si jí udělal že brečí?!" "Nic mi neudělal, bylo by lepší kdybyste se do toho nepletly prosím, tohle je jen mezi mnou a Paddym." řekla Claire. V tom přiběhl i Joey "Co se to tu děje?" "Nic! A teď nás tady prosím nechte, my si to vyřešíme sami." řekla těm dvoum Claire a tak odešli. "Paddy prosím!" "NE!" zakřičel na ni. "Mezi námi už nic není, všechno si zničila!" otočil se a chtěl odejít, Claire ho chytila za rameno "Počkej!" Paddy jí ale ucukl "Nech mě,nemáme spolu nic společného!" řekl a zabouchl za sebou dveře. Claire se posadila na postel a rozbrečela se. Po chvilce tam opět přišel Angelo ale tentokrát za sebou zamknul dveře a klíček vyhodil z okna rovnou na silnici. "Tak se mi to přece podařilo." zasmál se. "Nech mě na pokoji, všechno si mi zničil!" křičela ne něj Claire ale Angela to nijak nerozhodilo. "Já že sem všechno zničil? Nebránila ses, chtěla si to tak jako já!" přiskočil ke Claire, povalil ji na postel "Tak a teď, si od tebe vezmu všechno, co chci! Vím že mě chceš, vím že mě miluješ!" řekl a strhl z ní košili. "Vezmu si všechno, co budu chtít a ty si to budeš užívat! Vezmu si tě!" řekl, svázal jí ruce a začalo to opět. Claire začala volat o pomoc "Pomoc, Paddy prosííím, pomoz mi, Paddy!" Paddy si toho ale nevšímal, protože už měl upito dost silné vodky. "Neměl by ses tam raději jít podívat?" zeptala se ho Kathy. "Ne neměl, už to skončilo, to štěně má co chce a ona taky!" Najednou zaslechl větu "No tak! Přestaň kopat, už jsem tě stejně jednou měl!" bodlo ho při tom u srdce ale nešel tam, i když ji v hloubi srdce pořád miloval. Po půl hodině trošku vystřízlivěl a tak začal obcházet ten pokoj a nakukovat dovnitř. Podíval se směrem k posteli a co neviděl, svázanou Claire a smějícího se Angela na ní. Claire pootočila hlavu a uviděla Paddyho u okna "Pa.....!" víc už říct nestačila portože jí nasadil roubík. Mezi tím už byl úplně střízlivý a nemohl v tom svou jedinou jenom tak nechat a proto zavolal otce a začali páčit dveře. "No tak Angelo otevři a nebude to mít žádné následky!" zařval na něj otec. Jenže Angelo byl připravený a začal prohrabávat její noční stolek. Našel tam žiletku a začal jí mávat před Clariiným obličejem. "No tak Angelo neblbni! Přestaň!" zakřičel na něho Paddy. Claire uslyšela jeho hlas a chtěla se na něj podívat, ale jak pootočila hlavou, ucítila hrot žiletky na svém krku a cítila jak ho Angelo přitlačuje. "O nic se nepokoušejte nebo ji zabiju!" vyhrožoval Angelo. "To neuděláš, ty bys to neudělal!" hádal se Paddy. "Myslíš?!" řekl výhružně a jemně ji žiletkou škrábl pod krkem a objevila se kapka krve. Claire zatnula zuby neboť i takový milimetrový škrábanec do krku ji bolel. "Sakra neblbni!!!" zařval Paddy a rychle hledal něco, čím by mohl rozbít okno. Claire se snažila mluvit. "Copak kotě chceš něco říct?!" Angelo jí sundal roubík. "Paddy, teď pozorně poslouchej, tvoje milovaná ti chce říct svoje poslední slova!" chytil ji za vlasy a trhl s její hlavou směrem na Paddyho, aby se na něj mohla dívat. "Paddy, je mi to líto!" Paddy měl okamžitě v očích slzy. "Paddy promiň mi to, vím že mě už asi nemiluješ ale chci abys věděl že já tě pořád..." Claire se se strachem nadechla protože Angelo jí opět trhl s hlavou ale směrem k sobě a zase měla žiletku zarytou v tenké kůži na krku. "Ale copak copak, nechceš mi snad namluvit, že ho miluješ, to bys měla říkat spíš mě!" říkal jako vrah a předevšemi ji vášnivě políbil. Paddy se na to díval jako na špatný film. Angelo sjel po její tváři až k pravému uchu kde měla krásnou zlatou náušnici. "Neboj se, brzy to skončí, ty už Paddyho nikdy neuvidíš!" šeptal jí do ucha. "Tak Angelo a dost! Ty ji teď pustíš a nic jí neuděláš!" vzpamatoval se konečně Paddy z toho co mu Claire říkala. "No, tak bratříčku, teď ti řeknu ve kterejch věcech si se spletl. Nepustím ji, to je jedna věc a něco jí udělám a neboj se udělám to rychle!" Nechal žiletku žiletkou a chytl její náušnici. Paddymu hned došlo co chce udělat. "Ne Angelo to ne! Claire vydrž, Angelo dost!!!" Nasměroval Clariinu hlavu tak aby to viděli všichni. "Té náušnice je do tohohle ouška škoda, zbavíme tě jí!" Claire taky poznala co chce udělat a začala kopat, ale nebylo jí to nic platné. "Takže jedna," "Ne Angelo dost!" křičel do toho Paddy. "Dvě?!" "Angelo prosím, nedělej to." zašeptala s pláčem Claire. "Dva a půl!" "Ne, Claire, Angelo...!" "Tři!!!" zakřičel Angelo a silou vytrhl náušnici Claire z ucha. Zaječela bolestí a pištěla tak vysoce nesnesitleně že měl Angelo namále aby si nezakryl uši. "Claire!!!" zakřičel Paddy a byl přilepený na skle. Claire brečela, do toho děsně křičela a zatmělo se jí před očima. Začala volat Paddyho ukrutně bolestným hlasem. "Angelo ty si takový...! Nenávidím tě!! Nech mě! Si děsně zlej!" Křičela na pokoj Claire, které tekla z ucha krev a která namočila skoro celý polštář. "Ale no tak, nechci tím trápit tebe, ale toho který tě tak miluje, toho tvýho, ehmm, Paddyho, alias Patricka!" "A nenapadlo tě že tím ubližuješ i mně?!" Na tohle už Angelo neodpověděl a zase vzal žiletku. Paddy toho měl dost, Claire pořád křičela. "Claire vydrž!" vytáhl z kapsy flašku od vodky a rozbil s ní okno. Rychle se nahrnul dovnitř a hned za ním otec. "Ještě krok a podříznu ji!" vyhrožoval Angelo a opět přitlačil hrot žiletky k jejímu krku. Claire se ještě víc rozbrečela ale neodvážila se na Paddyho podívat, neboť věděla, že jestli pohne hlavou tak je po ní. Paddy se odvážil a začal se k Angelovi i přes to nebezpečí přibližovat. "Stůj!.....Stůj rozumíš?!......Tak stůj!!!" říkal stále nervóznějším hlasem a zacpal Claire pusu rukou, aby nebyl slyšet ten její křik a pláč a navíc jí silně zaryl žiletku do kůže. Paddy se zarazil a začal s taktikou "Dobře, jen klid Angelo jo?! Klid, máš co chceš, je tvoje." Claire se na něj se strachem v očích podívala a nechápala, jak to může říct. "Nechoď s tím na mě, znám tě dost dobře! Ty tvoje taktiky! Vždycky sice zabrali ale teď rozhodně ne!!! Pamatuju na tábor v roce 1990, když jsme..." na tuhle chvíli Paddy čekal, až odvede rozhovor od tématu. V tu chvíli, kdy Angelo nevěnoval žiletce pozornost se po něm Paddy vymrštil tak rychle, že to ani Claire nepostřehla. Svalil ho na zem a začali se prát. Otec rychle rozvázal Claire aby se mohla obléct. Rychle si na sebe dala košili a tepláky a přimáčkla si na to ucho kus obvazu.. "Tak ty ji nenecháš mně jo?!" řekl Angelo Paddymu, klekl mu kolenem na krk, že Paddy nemohl dýchat a silou ho tou žiletkou bodl do ruky. Paddy zaječel bolestí a začal se na zemi svíjet v ukrutných křečích. Zaječel ještě víc, když ho tam bodl ještě jednou a nechal žiletku v něm. "Claire je moje!" Paddy měl okamžitě měl ruku celou od krve. Vytáhl žiletku a hodil ji na konec pokoje. Angela to naštvalo a skočil po Paddym jako zlý pes. Začal ho do té rány mlátit jako šílenec a Paddy málem umřel bolestí, až přistoupil otec, chytil Angela za vlasy a vrazil mu takovou, že se Angelo otočil o 560° a skončil na zemi u skříně. Tam si ho otec zvedl a zavlekl ho do jeho pokoje, kde teprve byla mela. Paddy se válel ukrutnou bolestí u postele na které seděla Claire a říkal si pro sebe "Nemůžu se rozbrečet, jsem přece chlap, nemůžu se před Claire rozbrečet!" ale při tom měl slzy v očích. Claire hned slezla z postele a klekla si k Paddymu který se na zemi svíjel v bolestích a po dlouhé době se jí podíval do očí. Pomohla mu na nohy a zavolala záchranku. "Claire, já, promiň že mi to tak trvalo. Co tvoje ucho?" říkal s bolestí Paddy. "No děsně to bolí, a neomlouvej se, stalo by se to, i kdyby si přišel dřív." odpověděla se zatnutými zuby, protože jak mluvila, bolelo ji to ještě víc. "Claire, no, miluju tě!" řekl jí a usmál se. "Oh, Paddy, taky tě miluju!" řekla a oba dva se dlouze, něžně a láskyplně políbili na usmířenou. Při líbání oba dva o svých zraněních nevěděli. Paddyho ruka vůbec nebolela a Claire vůbec necítila roztržené ucho. Jejich vztah prošel strašnými zkouškami. "Snad už to bude dobrý!" řekli zárověň a oba měli v hlavě jen jedinou větu "Já ho (ji) tak miluju!", Paddy si to však říkal s jistou nedůvěřivostí.

Kapitola 7. - ODDECHOVÝ ČAS

8. února 2008 v 11:20 | autor |  Kelly Family - příběh
Po čtrnácti dnech léčení se Paddy vrátil domů kde ho všichni s radostí vítali. Blížili se Vánoce a Claire byla šťastná, že už je v pořádku a chtěla ho na uvítanou políbit. Jenomže on kolem ní prošel, jakoby tam ani nebyla. "Paddy ahoj!" řekla mu, když kolem ní procházel. Až metr za ní si uvědomil, že ho pozdravila "Hmmm, ahoj....." řekl Paddy a šel dál jakoby nic. Když zašel do kuchyně, podívala se na zem a nechápavě potichu řekla "Co se to s ním stalo?" když kolem ní procházel Angelo, který si svého užil až dost řekl jí. "Claire, já se ti strašně omlouvám za to, co jsem ti udělal, moc mě to mrzí a tak......nemohli bychom být alespoň "blízcí" kamarádi?" Claire se mu nervózně podívala do blankytných očí "Tak dobře, ale jen kamarádi!" "Jistě, jen kamarádi." odpověděl jí a chytil ji za ruku. Už to ani nevnímala, protože myslela na Paddyho a na to jeho chování a nechala se od Angela zavést do kuchyně. Tam ji posadil na lavici a sedl si na židli. Po obědě zůstali Paddy a Claire v jídelně sami. Chvíli bylo ticho a nakonec se zřekli "Proč se.......?" "No tak ty první." dal jí přednost. "Proč se tak divně chováš? Ani když si přijel tak sis mě skoro nevšimnul." zeptala se ho. "No víš, v nemocnici jsem měl čas si všechno pořádně srovnat v hlavě a nemysli si, že jsem si nevšimnul, jak se k sobě teď s Angelem máte!" odsekl jí Paddy. "Ale my už jsme jenom kamarádi." zvýšila hlas Claire. "Che?! Kamarádi?! Ti co spolu stráví noc už nikdy nebudou "jen" kamarádi!!" štěkl Paddy a chtěl odejít. "Paddy počkej, je to pravda, já s ním nic nemám, už ne!" pokusila se ho zastavit. "Claire, já bych ti strašně rád uvěřil ale nejde to, prostě to nejde, nechci, aby sis myslela že už tě nechci, ale, musíme si dát pauzu." "To jako,.....,se se mnou rozcházíš?!" vyděsila se a pustila Paddyho ruku. "To ne, teda ano, ne, vlastně ano, ale ne na pořád, jen na určitou dobu, abychom si od sebe odpočinuli. To co si mi udělala mě děsně zranilo a tak, kdybychom v tom našem vztahu pokračovali, už by to nikdy nebylo ono.Musíš mi dát oddechový čas, potřebuju se z toho ještě pořádně vzpamatovat." vysvěloval. "No samozřejmě, dám ti času kolik budeš potřebovat." řekla s pochopením Claire. "Díky." usmál se na ni a šel do pokoje. Hned na to přišel do jídelny Angelo který všechno poslouchal za dveřmi. "Promiň, nedalo se to přeslechnout, nepotřebuješ něco?" rychle se nabízel. "Ty si poslouchal?!!" vyštěkla na něj "A ne, nepotřebuju nic!" řekla uraženě a posadila se na lavici. Angelo byl okamžitě vedle ní. Chvíli jen tak seděli, než ji Angelo chytil kolem ramen a začal "Nechtěla bys jít třeba se mnou na zmrzlinu?" "Cože??!!" rychle si od něj odsedla "O co se zase snažíš, já to na tobě poznám?!" "O nic se nesnažím.....já jen, když tě teď Paddy nechal tak možnáá, že by.......?" řekl svůdně Angelo a začal ji jemně líbat na krk. Claire se mu omámeně oddávala ale po chvilce si uvědomila co je a rychle vstala otočila se na Angela, dala mu pořádnou pěstí "A dost, dej mi už konečně pokoj! Já tě nechci!" a odešla. Angelo si uklidňoval podrážděnou tvář "Snad se tolik nestalo, však ještě dostanu šanci!" Po týdnu nepokojů mezi "všemi třemi" si Paddy jednou ráno sbalil dvě ohromné tašky a když procházel chodbou ven, uviděla ho Claire. Venku na něj už čekal taxík když v tom přiběhla "Paddy, co se děje, ty někam odjíždíš?" zeptala se nechápavě. "Víš Claire, je tu něco co bych ti měl říct. Vlastně ti to musím říct. Já,.......já.....odjíždím do Francie!" řekl stěží Paddy "Na dva měsíce!" "Co, cože?! Na dva měsíce?!" řekla ohromeně. "Pro...proč?!" "Musím si všechno ještě pořádně rozmyslet, přebrat, a hlavně si musíme dát čas, aby to mezi námi bylo jako dřív." řekl a spěchal do taxíku aby už byl pryč. Rychle odjel a když se vzdaloval od domu, viděl ve zpětném zrcátku odraz brečící Claire, jak smutně zabíhá do domu. "Byl to asi dobrý nápad, odjet." říkal si, když přijížděli na letiště. Po osmi dnech Paddyho nepřítomnosti bylo v domě Kellyových pěkné dusno. Claire všechno odmítala, nechtěla ani jíst. Jednoho večera dostal Angelo opět svou šanci. Vplížil se do jejího pokoje, zalezl pod postel a čekal. Claire po chvíli přišla, umyla se a začala se převlékat do noční košile. Angelo ji při tom celou tu dobu pozoroval až už to nevydržel a rychle vylezl z pod postele. "No sakra Angelo!!!" lekla se Claire "Jak dlouho už tady seš?!" "No už asi tak dobrou hodinu a půl." oznámil spokojeně Angelo a začal si ji prohlížet. Claire znervózněla, stoupla si, natáhla ruku směrem ke dveřím "Odejdi." snažila se říct klidně. Angelo ale stál jako přikovaný a jen se na ni usmíval. Claire to začalo znepokojovat, odfoukla si a řekla zvýšeným hlasem "Sakra odejdi, rozumíš?!" Angelo na to ale nereagoval a udělal směrem ke Claire tři velké kroky, takže už u ní stál tak na doraz. Claire se odmlčela, podívala se mu do očí "Vypadni!!!" zařvala na celý dům. Sice se lekl ale neodradilo ho to. Chytil Claire a začal ji vyhrnovat noční košili. "Claire, já vím že to chceš! Tak se tomu poddej, nic s tím neuděláš! Už jsi moje!" Odtáhl Claire na židli, posadil ji tam s roztaženýma nohama, sedl si na ni a rval z ní košili jako pes. Claire zčervenala zlostí, rozpřáhla se a dala Angelovi loktem do břicha. Angelo, se hned chytil za břicho a zachreptěl. "Ty mrcho!" Claire se od něj odtrhla a začala křičet "Angelo, už dost! Uvědom si laskavě co děláš! Já miluju Paddyho, o tebe nestojím, protivíš se mi, nesnáším tě! Musíš mít za každou cenu to co chceš! To, co si chtěl naposledy jsem byla já a chceš mě i teď! Ale už toho mám plný zuby! Seš rozmazlenej, drzej fracek! Už nikdy tě nechci vidět v blízkosti mého pokoje rozumíš?! Už nikdy!!! A teď vypadni!" Angelo si tedy dal říct ale než odešel, varoval ji. "Jak chceš, mohla sis užít takové věci, které si nikdy Paddym nezažila a ani nezažiješ! Když o mě nestojíš tak jdi někam ty naivko!! Ale brzy poznáš, že mám pravdu a ještě budeš litovat, že si mě odmítla! Stejně jednou dostanu to co chci a ty už mi v tom nějak nezabráníš!" zabouchl dveře a odešel. Za dva dny přišel Angelo spokojený domů a Jimmy se ho zeptal "Co se děje Angelo že si tak spokojený?" "Ale nic jen mám novou "krásnou" holku." řekl a Claire se zaradovala, že už jí konečně dá pokoj. "A jak se jmenuje?" zajímal se Jimmy. "Jane, jmenuje se Jane." řekl s pýchou Angelo. "Tak Jane aha. A je aspoň hezká???" staral se Jimmy. "No jasně, nejkrásnější na světě. Zádná jiná na ni nemá!" řekl a podíval se na Claire. "Aha, tak hodně štěstí." popřál mu Jimmy a odešel z kuchyně. Claire raději rychle odešla taky a Angelo byl nad míru spokojený. Že má to co chtěl, ale navíc,...že získal....poskoka!

Kapitola 8. - JANE

8. února 2008 v 11:20 | autor |  Kelly Family - příběh
Za tři dny si Angelo nastěhoval Jane do domu. Všichni na ní mohli oči nechat a Angelo se dmul pýchou, že si vybral dobře. Když se seznámili, šli do obýváku a začali si povídat "A odkud vlastně jsi Jane?" zeptala se jí Barby. "Ze Španělské Barcelony." rychle jí odpověděla. "A že umíš tak dobře anglicky." divil se John. "No to víte, dva roky jsem studovala v Anglii, až jsem se přestěhovala do Las Vegas a skončila jsem tady s Angelem." odpověděla a s Angelem se políbili. "Tak co říkáte, vybral jsem si dobře ne?" "Jo, to jistě, a Jane kolik ti je?" zeptal se Jimmy a usmál se na ni. "Je mi sedmnáct." řekla a taky se na něho usmála. "To jsi stejně stará jako já, o rok mladší než Paddy, o tři roky mladší než Jimmy a o rok stařší něž Angelo. To známe, Angelo byl vždycky na starší že?" řekla Claire a podívala se na Angela. "Ha,ha,ha.....vtipný a teď kdybyste nás omluvili, máme toho s Jane ještě hodně na práci." řekl Angelo a odvedl Jane do pokoje. "Docela hezká nemyslíš?" řekl Jimmy Claire a měl hlavu plnou Jane. "Hele, na to radši zapoměň, vidíš, jak to dopadlo se mnou a s Paddym. Chceš taky tak skončit?" varovala ho a odešla. Hned první večer po nastěhování Jane na ni Angelo naléhal, aby se s ním vyspala. "Ale no tak, nech toho, uvidíš jak si to oba dva užijeme." "Ale Angelo, to je příliš brzo, ještě se necítím připravená." odmlouvala mu. "To se tak bojíš?" zeptal se jí. "Ne já se nebojím ale..." "No tak vidíš, pojď na to a neboj se, budu opatrný a něžný." řekl připraveně Angelo a začal se vyslékat. Jane už nic jiného nezbývalo a tak na to přistoupila. Angelo z ní rychle sundal oblečení, položil ji na postel a šel rychle na věc. Vůbec však nebyl něžný, právě naopak, Jane zatínala zuby bolestí "Angelo, prosím už dost, vůbec nejsi něžný!" říkala mu s bolestí. "Přestaň prosím tě! To není pravda! Já se snažím na rozdíl od tebe, tak laskavě drž hubu a dělej!" nadal jí Angelo a nepřestal, dokud se neunavil a neusnul na ní. Jane vůbec nemohla usnout, protože tlak Angelova těla jí bránil v plynulém dýchání a tak se potichu rozbrečela a celou noc nespala. Ráno se konečně Angelo probudil, slezl z Jane a okamžitě ji zapřáhl, jako svoji manželku. "Dones mi nějakou dobrou snídani, pití a čistý oblečení." poroučel jí jako psovi a tak Jane musela kmytat, jako ručičky u hodinek, když si Angelo náhodou (a to dost často) na něco vzpoměl. Další večer to po ní chtěl zase a zase a když Jane nechtěla, dal jí facku, ale stejně se s ní nakonec miloval. Nebyla by to rodina se jménem Kelly, aby si té napjaté atfosméry mezi Jane a Angelem někdo nevšimnul. Ten někdo byl Jimmy. Ten se hned první den kdy ji poznal do ní zakoukal. Jane v něm taky našla pár skvělých věcí a taky se jí docela líbil. "Mezi nimi se něco dějě!" říkal v pokoji Jimmy "To nebude samo sebou aby se Jane, když je s ním, chovala jako tělo bez duše." "Hele, radši se o nic nepokoušej, vidíš, jak to dopadlo mezi mnou a Paddym když sem ho........no ty to vlastně ještě nevíš." zarazila se Claire. "Co nevím, co se stalo?" "Paddy odjel do té Francie kvůli mně. Já....jsem ho podvedla." řekla smutně a vyčítavě Claire. "(a jé) A s kým? Paddy tohle totiž nikdy neměl rád." řekl Jimmy a čekal koho jmenuje. Po chvilce ticha (asi dvě minuty) vykřikla Claire "S Angelem!!!" utíkala si sednout na lavici a trašně se rozbrečela sobě do dlaní. "Pane Bože! Tak to je pěknej průser! Lepšího člověka sis ani nemohla vybrat!" řekl jí vyčítavě Jimmy ale soucítil s ní. "Proč si mu to udělala, proč ses vyspala s Angelem, proč si Paddyho podvedla? On je pro tebe to nejlepší! Byl by pro tebe ten nejlepší partner!" "Myslíš, že jsem to měla v plánu?" obrátila řeč Claire proti němu "Angelo se mě od začátku snažil svést a až tady v Americe k tomu došlo a to jeho vinou! Vrazil ke mně do pokoje a sprostě mě znásilnil! Já sem se potom raději nebránila a milovala sem se s ním dobrovolně, aby mě ještě nezmlátil!" Vysvětlovala mu Claire. "No tak dobře no, já ti věřím." řekl se sklopenýma očima Jimmy a obejmul Claire, jako svoji nejlepší přítelkyni. "Paddy se umoudří, uvidíš." uklidňoval ji. "Ale stejně se mi to nechce líbit!" řekl a vrazil do Angelova pokoje v tom okamžiku, kdy jí Angelo uštědřil pěknou ránu. Jane spadla zády na roh stolu a rozbrečela se. "Angelo ty pitomče! Co zase děláš?! Seš vůbec normální?!" začal na něj řvat Jimmy. "Co ti je do toho?" řekl uraženě Angelo "A ty nesimuluj a stoupni si!" zakřičel na Jane. Jane si teda stoupla jako poslušný pejsek ale místo aby šla k Angelovi se rozeběhla k Jimmymu, kterého rychle obejmula, chytila se ho jako klíště a brečela mu do náručí. Jimmy ji obejmul taky a uklidňoval ji. "Aha, tak takhle je to?!" štěkl na ty dva Angelo "Okamžitě ji pusť a ty pojď ke mě! Dělej!" Jane se ale odvážila a postavila se mu "Ne, už nikdy, nechci s tebou nic mít ty tyrane! Od první chvíle, kdy si mě sem nastěhoval se mi líbil Jimmy!" podívala se na něj a potichu řekla "Miluju ho." "Je mi fuk že ho miluješ, se mnou si začala chodit, se mnou si se milo- -vala a se mnou taky zůstaneš!" ječel na celý dům Angelo. "Jane počkej chvíli prosím." řekl jí Jimmy, odstoupil od ní, přišel k naštvanému Angelovi, zmlátil ho do krve a řekl "Tak kamaráde, to máš za to, aby sis uvědomil, že se máš k holce chovat normálně a ne ji jen zneužívat jak to jde!!! Ještě jednou něco takového někomu uděláš a už nikdy nic neuděláš, to ti klidně zařídím!" zařval a odešel ruku v ruce s Jane pryč. Angelo ležel na zemi, ale ty facky nebyly k ničemu. Typickým příkladem lásky byli teď Jimmy a Jane. Žeby Angelo konečně přišel k rozumu???

Kapitola 9. - BRATR SE NEZAPŘE (druhový název – NEVÍTANÝ HOST)

8. února 2008 v 11:20 | autor |  Kelly Family - příběh
Paddy měl těsně před příjezdem, všichni se na něj hrozně těšili a určitě si dokážete domyslet, kdo nejvíc. Claire seděla v kuchyni a netrpělivě čekala, kdy Paddy přijede. Najednou zarachotil klíč v zámku. Claire nakoukla z kuchyně do chodby a uviděla dva hnědé a šest růžových kufrů. "Pro Boha! Snad se z něj nestal gay!" vyděsila se Claire při pohledu na ty kufry. Najednou od dveří vstoupil Paddy a ona rychle zalezla aby ji neviděl. Najednou uslyšela v chodbě rytmické "Klapy, klap." Mezi dveřmi se najednou objevila nohatá štíhlá holka, v růžové minisukni, která byla tak krátká, že kdyby si sedla, viděli byste jí až do žaludku, v růžovém tričku z půlky pasu a na ramínka, v růžových botičkách na tak tenkém podpatku, že se spíš podobal patnácticentimetro- -vému rybářskému vlasci, s růžovými rukavičkami, růžovou mašlí v blonďatých vlnitých vlasech po ramena, růžové stíny, růžová rtěnka no prostě všechno růžové. A navíc v ruce držela ještě mrňavého bílého kudrnatého pejska v růžovém oblečku. "Co to tady sedí za špindíru?" zeptala se nafoukaně "To je vaše ukízečka?" "Ne,........" řekl jí Paddy a odmlčel se "To není uklízečka ale.........jen jedna moje známá." "Ahoj Paddy." řekla nervózně ale Paddy ji nijak nevnímal. "Aha, jak se ta tvoje známá jmenuje?" zeptala se ho. Claire si rychle stoupla a chtěla se představit. "Dobrý den já sem....." "To je Claire víš?" řekl Paddy s hodil Claire přes půlku kuchyně mrňavého plyšového medvídka, který měl asi sedm krát pět centimetrů. Claire ho tak tak chytila "Díky." poděkovala a usmála se na něj. "Hmmm, není zač." odpověděl znuzeně Paddy. "A Claire, to je má nová přítelkyně Elizabeth, neboli Eli, jak jí říkám." "Oh velice ráda vás poznávám Claire, vidím že se s Paddym asi dost dobře znáte." chrlila na ni Elizabeth. "No to ano, známe se dost dlouho. Měla by jste si zde najít nějaký slušný hotel, brzy bude tma." změnila téma Claire "No vidíš, to jsem zapoměl říct, Eli tady s náma bude bydlet a sdílet s námi všechna naše jak soukromá, tak i pracovní dobrodružství." vysvětloval Paddy. "No tak to je bezvadné, alespoň se tady zase bude něco dít a taky se tady s Eli více poznáme." říkala s přetvářkou Claire a snažila se, aby to nešlo poznat. "A kolik ti vlastně je Eli? Oh a promiň, mohu ti tykat?" "No samozřejmě mi tykej, když tady teď budeme bydlet pohromadě. Je mi dvacet tři." odpověděla jí. "To jsi o pět let starší než Paddy." "No to by stačilo, nemáme čas, Eli támhle je tvůj pokoj, jdi se zatím ubytovat, já za tebou příjdu, musím si ještě promluvit tady s Claire." řekl jí Paddy a Eli šla. "Tohle si nemyslela vážně!" spustil na Claire Paddy. "Co jsem nemyslela vážně?" "No přece to jak si říkala že je to bezvadný, že se víc poznáte a něco se bude dít!" "No to jsem nemyslela vážně, jen se na ni podívej, dámička, která si nesede na tuhle židli aniž by si na ni nedala ubrousek, jen tě využívá, využívá tvých citů Paddy. Využívá tvého dobrého a laskavého srdce, využívá tvé krásy, tvé dobroty jen aby...." "A dost!" okřikl ji Paddy "Už toho mám akorát dost! Říkáš to, protože jí závidíš její krásu a dokonalost!" hádal se s ní. "To není pravda, jen se na ni podívej, vždyť ona je s tebou jenom kvůli...........no ještě přesně nevím ale po nějaké době to určitě poznám a ty poznáš, že mám pravdu." "Víš co, radši toho nech, to nemá cenu, já ji miluju a.............(a kruci)" pomyslel si Paddy, protože se právě prořekl. "Co?! Vždyť si mi jen říkal že potřebuješ oddychový čas, věřila sem ti a ty si přijedeš tady s nějakou nohatou modelkou z Francie, kterou znáš tři měsíce a už říkáš, že ji miluješ. To si teda našemu vztahu moc času nedal." vyčítala mu. "To je jedno, stalo se a už se s tím nic nenadělá. Nazdar." řekl Paddy poslední větu za tenhle den a odešel za Eli do pokoje. Claire to bylo strašně líto, že ji Paddy tak rychle zavrhl a tak si sbalila menší tašku, vzala si svoje peníze a odešla. Našla si útočiště na druhém konci New Yorku v menším zchátralém hotýlku a zůstala tam přes noc. Ráno už všem kromě Paddyho, který měl oči jenom pro Elizabeth, bylo divné, že se Claire od včerejška od pěti hodin neobjevila. "Jen aby se jí něco nestalo." starala se Jane která zůstala s Jimmym u Kellyových. "Doufám že ne. Ona se o sebe umí postarat." věřil jí Angelo. "Ale vy naděláte, no tak odešla no, tak zase buďto někdy příjde nebo se nevrátí. O jendoho příživníka víc nebo míň." zasmál se Paddy. V tom vstala Maite s Kathy a každá dala Paddymu z jedné strany facku. "Aááu, no tak sorry no, ona se určitě vrátí." omlouval se Paddy a odešel. Všichni ostatní se po chvilce také rozutekly do svých pokojů. Jimmy a Jane, leželi tiše na posteli a povídali si. "Víš Jimmy, připadá mi to jako kdyby Claire utekla, aby nemusela být s Paddym, když si přivezl tu barbinu." začala. "Mě to taky tak připadá, ale útěkěm nic nevyřeší." "Ale co s tím chceš dělat? Jestli se do té modelky zamiloval, stejně s tím nikdo nic neudělá." odpověděla mu a podrbala se ve vlasech. "My s tím možná nic nesvedeme, ale ona by mohla, kdyby chtěla. Je jediná, která Paddymu dala něco, co ještě nikdy neměl. Dala mu skutečnou lásku. On ani neví, čeho se kvůli němu vzdala." rozebíral to Jimmy. "Čeho všeho se kvůli němu vzdala?" zajímala se Jane. "Vzdala se svých nejlepších přátel v České republice, vzdala se všeho, co měla, jen aby mohla být s Paddym, aby byl šťastný. Teď má jen nás, vždyť my ani nejsme její skutečná rodina." vysvětloval jí. "Tak co teda hodláš dělat? To by mě skutečně zajímalo." kývala hlavou nevěřícně Jane. "Přivést ji zpátky. Musíme ji přivést zpět. Musí Paddyho postavit zpátky na zem." rozhodl Jimmy. Hned vstal z postele a obešel všechny pokoje v domě, kromě Paddyho, který si tam užíval s Eli. Svolal velkou poradu. "Poslouchejte, musíme přivést Claire zpět. Musíme jí i Patrickovi pomoct. Jestli to neuděláme, všechno špatně skončí." prohlašoval Jimmy. "A co teda máme udělat?" zeptala se Kathy. "To by mě taky zajímalo." přidala se Barby s Maite. "Vždyť ani nevíme kde teď je." řekl na to Joey. "A kde ji teda máme podle tebe hledat?" zeptal se na konec John. "Všude, musíme ji hledat všude." rozhodl Jimmy a rozdělil úkoly "Patricia a Barby půjdou hledat směrem na sever a projdou všechny hotely a chatky které uvidí. Kathy a Joey půjdou na západ, Maite a John jdou na východ a Angelo jde s náma na jih." zavelel a všichni se rozešli na své strany. Začalo celoNewYorkové pátrání. "Kde jsou všichni?" divil se po chvíli Paddy, když seděl s Eli v obýváku. "Jak to mám vědět, asi někam šli." řekla v klidu Eli a pokračovali tam, kde přestali, líbali se dál. Kolem páté hodiny večer už byli všichni příšerně unavení a tak se vypravili zpátky domů. Po cestě zpátky si Angelo všimnul jednoho hotelu na rohu ulice "Hele, zdá se mi to, nebo jsme v tomhle hotelu ještě nebyli?" řekl nejistě Angelo. "No jo, to máš pravdu, tady jsme opravdu ještě nebyli." doplnila ho Jane. "Tak rychle, ještě se sem musíme podívat, třeba tady bude." řekl Jimmy a utíkali do hotelu. "Good day, please, no lives here by chance from yesterday Claire Caruso?"(dobrý den nebydlí tady náhodou od včerejška Claire Caruso? - karuzová -) zeptal se na recepci Jimmy. "Yes lives, room 314." (ano bydlí, pokoj ….) "Thank you." poděkoval a rychle běžel i s Jane a Angelem do jejího pokoje. Když stáli přede dveřmi, všimli si, že jsou pootevřené. Pomalu vstoupili. Naproti nim ležela v pokoji Claire na posteli a brečela. "Co se....." chtěl se zeptat Jimmy ale Angelo mu skočil do řeči "Claire co se ti stalo?" přiskočil k ní rychle Angelo, Claire se se slzami v očích posadila a on ji chytil za ruce. "Angelo,.....já.....Angelo!" rozbrečela se a rychle ho obejmula. On ji taky. Drželi se tak pevně, že by je od sebe nic neroztrhlo. "Angelo, co se to s ním stalo (vzlyk) tohle přece není on, to by mi neudělal!" říkala mu s pláčem a on ji přo tom hladil ve vlasech. "Claire, promiň, mně je to strašně líto." snažil se v klidu mluvit Angelo. "Já vím, seš strašně hodnej, vážně. Jak mi to mohl udělat." rozbrečela se ještě víc. "Claire klid, třeba příjde k rozumu a uvědomí si co vlastně ztratil a nechá ji být. Já sem ti říkal že děláš chybu, když si mě tenkrát nechtěla." vyčítal jí Angelo. "Já vím, promiň." řekla, podívala se mu do očí "Pořád tě mám ráda." a usmála se na něj. Angelo jí něžně políbil a ona se nechala. "Ježiši Kriste!" říkal si Jimmy "Tohle nemůže dopadnout dobře." Jak se dolíbali řekl Angelo "Pojď je pozdě, musíme domů." Claire teda na něj dala a nechala se od něj ladně zavést domů. Po cestě nechala Angela, aby ji měl o sebe opřenou, jednou rukou ji držel za pas a druhou rukou jí hladil její ruku. Cesta byla nepřekonatelná romantika a mezi Angelem a Claire to pořádně zajiskřilo. Po příchodu domů uviděl Angela s Claire v tom postoji Paddy. Claire vypadala, jako kdyby měla každou chvíli umřít žalem. Podívala se na Paddyho, který se s Eli díval na televizi a u toho se s ní líbal dokud si jí nevšiml a nezesmutněl. Okamžitě měla slzy v očích. Angelo Claire pomohl udržet rovnováhu a když procházeli obývacím pokojem, vyčítavě se díval na Paddyho který je pozoroval a zakroutil na něj hlavou jako kdyby mu říkal "Ach jo, vidíš co si způsobil, seš děsně zlej!" a zašli do vedlejšího pokoje. Paddy se podíval na Eli, která upřeně sledovala film, vzdychl si, ale díval se dál, jako by se nic nestalo. Od té doby, co se Claire takhle přitížilo, využívala Eli každé chvíle aby ji mohla zesměšnit před Paddym. Somrovala se všude, začala s nimi dokonce i vystupovat. Na nějaké hraní nebo zpívání ale byla totálně levá, neuměla skoro nic než se šminkovat a plazit se po Paddym, tak s nimi jen tak stála na pódiu jako nějaká ozdoba. Po skončení konzertu v Argentině přistoupila Elizabeth k mikrofonu a spustila "Vážení hosté a hlavně vážené fanynky, nemohla jsem si nevšimnout, že po Paddym strašně šílíte a tak bych vám teď ráda něco oznámila. Paddy vám nepatří, patří jenom mně a jestli se ptáte proč, nemusíte. Chci vám oznámit svoje oficiální zasnoubení s Paddym!" křičela do mikrofonu nafoukaně a okamžitě se po Paddym přímo na pódiu začala plazit jako zmije a začala ho vášnivě líbat. Všichni diváci tleskali, holky ječely závistí, jen Claire, která stála vzadu s kytarou se chtělo brečet. Paddy to zpozoroval a schválně se na ni ještě s posměchem ušklíbl, což nevydržela a před všemi těmi lidmi rychle a s pláčem utekla z pódia. Angelo se rychle rozběhl za ní a dohonil ji až před maskérnou. "Claire počkej, neutíkej, musíš se tam vrátit." přesvědčoval ji. "Ne, už nikdy! Nikdy nechci toho podrazáka vidět! Už nikdy!" křičela na něj Claire. "Ne prosím tě nekřič na mě Claire a nebreč, rve mi to srdce." chytil ji, přitáhl ji k sobě a obejmul ji dost pevně, aby mu nemohla utéct. A věděl co dělá. Prvně ho bila pěstmi do ruk aby ji pustil a brečela u toho jako šílená. Trochu se po chvíli zklidnila a s pláčem mu padla kolem krku. "Klid, to bude v pořádku, uvidíš." "Ne nebude to v pořádku, ten idiot chtěl jen oddychový čas a přiveze si takovou barbinu z Francie která umí jen "Tu comprende, J'ai sommeil a' manger! A kvo,kvo,kvo!" a nic z toho!" Angelo se tvářil zaraženě a po chvíli přemýšlení řekl zmateně "Cože?" "Ale nic to je jedno." dodala Claire a chtěla zase začít vyvádět. Angelo jí v tom chtěl zabránit a tak ji rychle začal něžně líbat. Claire se tím nechala ovládnout a tak se tam asi třičtvrtě hodiny po ní plazil a líbal ji. Leželi uprostřed chodby, Angelo na Claire a zahrnoval ji spoustou zrovna "frnacouzkých polibků" než tam přišel Joey a vášnivě líbající se dvojci od sebe odtrhl. "Co blbnete?! Nechte toho, jde sem Paddy!" varoval je a Claire si rychle stoupla a dělala jakoby nic. Paddy kolem ní prošel jako kdyby byla vzduch. Claire si začala svůj vztah s Angelem strašně vyčítat a znervózněla tak, že se celou cestu do New Yorku klepala jako osika. Po příjezdu domů si odchytla Paddyho "Paddy prosím tě, mluv se mnou." "A co chceš slyšet, všechno víš. Zasnoubili jsme se, tak co, nic s tím neuděláš." říkal znuzeně Paddy. "Paddy prosím, copak nevidíš, jak tě využívá? Je s tebou jen kvůli tvé slávě a penězům. Co myslíš, že tím získáš, když budeš s takovouhle nafintěnou nohatou top modelkou z Francie?!" vysvětlovala mu vyčítavě. "Takhle, už o ní nikdy nemluv je ti to jasný?!" vyjekl na ni Paddy za urážku Eli. "Je to pravda jen samí - Palebou France - a nic z toho. Jen tě využívá, copak to sakra nevidíš?!" snažila se ho dostat zpět na zem. "Paddy, já tě pořád miluju, nemůžu bez tebe být!" snažila se, a chytla ho něžně za ruku. V Paddyho těle to vyvolalo silné emoce a vzpomínky na všechno dobré s Claire, děsně ho mrazilo v podbřišku a cítil obrovský žár, jako kdyby ho osvítil Duch Svatý, ale bohužel se jimi nenechal ovládnout a dalo mu dost práce ji odmítnout takovýmto způsobem. "Ale já tebe ne!" zakřičel, vytrhl svou ruku z její a dal jí silnou facku. "Už nikdy se do mých vztahů nepleť a už nikdy se mě nepokoušej poštvat proti Eli! Spi si tady s Angelem, ten tě snad uspokojí a mě nech už navždycky na pokoji!!!" křičel na ni. "Takhle se ke mně už nikdy nechovej!" vyštěkla Claire a Paddy se zarazil. "Ty přece nejsi stejný jako Angelo! A jestli to takhle vážně chceš tak prosím, ale chci abys věděl jedno." vydechla si, podívala se mu do očí "Že tě miluju.." a odešla. Paddy rychle odešel do svého pokoje, kde byl poprvé od svého příjezdu sám. Zabouchl za sebou dveře, opřel se o ně, sedl si před ně a začal si uvědomovat skutečnost. Opřel si hlavu do dlaní, vydechl a začal litovat "Pane Bože, to ne, to ne, to není pravda, Claire je skvělá holka ale............ne sakra, to jí nemůžu udělat. Pořád ji miluju. Eli taky není špatná ale, Claire miluju!" v tom uviděl kolem okna procházet Eli a rozhodl se jí to říct. Sedl si na postel a počkal než příjde. "Achoj Paddy, tak co, jak dneska bylo? To jsem se vyznamenala na tom koncertě co? Neboj, díky tomuhle, teď budeš ještě slavnější a budeme bohatší a taky budu mít toho nekrásnějšího kluka na světě!" vykládala mu pyšně. Paddy, jak poslouchal a přebral si v hlavě všechny její slova s hrůzou poznal, že měla Claire pravdu. "To ne, musím se s ní nějak v klidu rozejít." říkal si v duchu než ho Elizabeth začala líbat.

Kapitola 10. - SMRT

8. února 2008 v 11:19 | autor |  Kelly Family - příběh
Bylo 1. dubna, Paddy byl pořád ještě s Eli a to Claire trápilo čím dál tím víc. Ale zase jí to vynahrazoval Angelo, vždycky byl totiž poblíž, pořád jí nadbíhal a když přišlo na líbání, absolutně se mu oddávala, nechávala ho, ať si s ní dělá co chce a opětovala jeho dotyky. Nechala se od něj všechno, nechala se od něj líbat, dokonce s ním i spala a to čím dál častěji. Přestěhovala si svoje věci do jeho pokoje a začala s ním skutečný vztah plný vášně a lásky. Přiletěli do Holandska a přišel na řadu jejich první sezónní koncert, kde chtěli uveřejnit svůj vztah i Claire s Angelem, protože už nevěřila, že by se k ní mohl Paddy vrátit. Jenomže těsně před koncertem přiběhl Paddy za Claire do maskérny "Claire, to nemůžeš, to mi nemůžeš udělat!" "Co nemůžu?" zeptala se ho nechápavě, seděla při tom na židli a dívala se do země, protože nechtěla, aby Paddy viděl její zoufale zamilované oči a to do něj. "No dál zůstávat s Angelem a navíc dnes oznámit svůj vztah s ním, to přece nemůžeš myslet vážně." přesvědčoval ji nenápadně Paddy. "Myslím to smrtelně vážně a tobě to může bejt jedno, ty seš přece zasnoubený s Eli." snažila se ho odbývat Claire a věřila, že se jí to povede. Paddy k ní přistoupil o něco blíž "No já vím, ale, přece hned nemůžeš zapomenout na to všechno co mezi námi bylo." "Proč ne?! Ty si na to zapoměl hned a ani ti nevadilo jak moc mi to ublížilo!" začala mu nadávat Claire, ale nechtěla to myslet vážně. "Myslíš? Já sem na to hned nezapoměl, víš jak dlouho mě to trápilo?" "Che, trápilo," naštvaně se zachechtla "tak to už je minulý čas, už tě to netrápí tak dobrý, můžeš jít! říkala s bolestí v srdci Claire. "A navíc..." "Co navíc?!" zeptal se udiveně Paddy. "Tebe už nemiluju!" vykoktala ze sebe ale nemyslela to vážně, pořád ho děsně milovala ale chtěla aby se to už nějak urovnalo a tak mu to kecla. "Co?!" vyděsil se "Tak se otoč a řekni mi to do očí Claire, prosím. Řekni mi do oči že mě nemiluješ." pobízel ji Paddy a čekal co bude. Claire se pomaličku otočila, začala pomalu zvedat oči a jakmile se do nich navzájem podívali, Paddy poznal, že to nemyslí vážně. Dlouze si vydechl, sebral všechnu odvahu kterou měl, rychle k sobě přitáhl židli i s Claire, kouknul se do jejich zoufale zamilovaných očí a začal ji dlouze líbat. Z počátku byla vyjevená a až si uvědomila, že to je Paddy, omámeností pustila zrcátko a pudr a něžně ho líbala. Claire už úplně zapoměla, jaký je polibek od Paddyho a Paddy zase zapoměl, jaké to je se líbat s Claire. Po třech minutách tohoto aktu se líbat přestali a všimli si rozbitého zrcátka, které leželo vedle nich. "Paddy všiml sis že je to ..." "Skoro jako při našem prvním polibku u vás v kuchyni." doplnil ji Paddy když si hleděli do očí. Oba dva si v tento okamžik uvědomili, že bes sebe prostě nemohou být. Na pódiu odzpívali skoro všechny písničky spolu a pořád se při tom na sebe usmívali. Odzpívali skoro všechno od nejstraších songů Ave Maria, Amazing Grace, Let It Be, Let My People Go, Pee-Pee - což zpíval Angelo -, a Take My Hand až po ty nejnovější jako Who'll Come With Me, Danny Boy, i přes When The Last Tree a Swing Low až po House on The Ocean, Key To My Heart a One More Freaking Dollar. Samozřejmě by to nebylo samo sebou, kdyby si té změny v chování Paddyho ke Claire nevšimli jejich nejbližší a to hlavně Angelo a Elizabeth. Během koncertu se ti dva ne ně dívali jako kdyby je chtěli zabít. Během přestávky, kdy si každý mohl dělat co chtěl a Eli si Paddyho otchytila vzadu ve skladišti "Ahoj Paddy!" řekla výhružně. "No ahoj, my už jsme se dnes viděli miláčku ne?" snažil se říkat v klidu. "No, sice jsme se viděli, ale chtěla jsem se ujistit, že jsi tu sám!" pokračovala Eli. "No jistě že jsem tu sám, s kým bych tady asi měl být nevíš?" odpovídal čím dál tím nervózněji Paddy. "No nevím, třeba s nějakou fanynkou, nebo s nějakou tvoji známou!" pokračovala v nenápadném výslechu. "Jestli myslíš Claire tak s tou už nic nemám, ona sama si vybrala a vybrala si Angela, takže můžeš být v klidu mezi námi to skončilo, miluju jen tebe a nikoho jiného lásko!" vychrlil ze sebe, aby přerušil tu debatu. "A promiň nemám čas, hledám baskytaru." řekl a začal se věrohodně ohlížet, ale na něco zapoměl "Paddy?... ehmm.... držíš ji v ruce!" pomohla mu Eli a okamžitě poznala, že se něco děje a protože chtěla zjistit co nejvíc, pokračovala "No, ale mě to tak nepřipadá, podle toho, jak jste se na sebe během koncertu tak usmívali bych řekla, že jste si hodně blízcí!" Paddy už měl na mále a snažil se, aby se neprořekl "Tak přece se na sebe před tisíci lidma nebudeme dívat jako vrazi ne?" "No, to je pravda." zarazila se Eli "Ale stejně se mi to nechce líbit! Tak pojď a pořádně mě polib a dotýkej se mě!" poručila si. Paddy strašně znervózněl, protože už s ní nechtěl nic mít, když jí šlo jen o slávu a o prachy, ale samozřejmě musel, tak k ní přistoupil, pohladil ji a políbil. Hned chtěl odstoupit ale Eliiny ruce mu v tom zabránili a tak byl nucen se s ní dále líbat. Po chvíli ho pustila a Paddy rychle odstoupil. "Hmm, no tak jo, můžeš jít." dovolila mu, jako nějaká jeho vrchnost. Paddy ukázněně poslechl, protože už chtěl pryč. Za dveřmi skladu vyčerpáním sedl na zem, odfoukl si, protože ještě chvíli by tam byl a neustál by to a neustál by ten výslech. Ve skladu se ale dělo něco úplně jiného. Eli strašně přemýšlela jak se s tím vypořádat, protože, ačkoliv jste si toho možná nevšimli, Paddy se hrubě prořekl a to tím, že se zmínil o Claire. "To si ještě vypiješ chlapečku, takhle mě podrazit, no počkej!" Mezi tím u Angela a Claire probíhala také výslechová debata. "Tak jako ale co to mělo znamenat?! Seš snad se mnou a taky, proč si mi zakázala abych oznámil náš vztah?!" vyslíchal ji na židli Angelo. "Angelo promiň ale, já už s tebou nemůžu být, říkám ti to úplně otevřeně a na rovinu, rozcházím se s tebou, miluju Paddyho." vysvětlovala. "Cože? Ale vždyť on má tu svoji Elizabeth, o tebe už nestojí!" "To se sakra pleteš, líbali jsme se před koncertem v maskérně, chce se s ní rozejít. Miluje mě." Na to všechno to Angelo vzal docela dobře "No, no tak jo no, stejně s tím nic neudělám. Ale já sem to věděl. Dřív nebo později by ste se k sobě stejně vrátili." říkal smutně. "Angelo děkuju moc, strašně ti děkuju." trochu zesmutněla a dodala "Stejně tě budu mít pořád ráda, nikdy na tebe nezapomenu." přitoupila k němu a na závěr se dlouze a něžně políbili. Jakmile přestali, Claire se sebrala a odešla. Angelo seděl smutně na židli a začal litovat, že jí nechal odejít, ale stejně s tím už nic dělat nemohl. Přestávka skončila a koncert pokračoval. Po přestávce k sobě měli Paddy s Claire ještě blíž. Jakmile koncert skončil a Kellyovi nasedli do svého autobusu, přirozeně si s Claire sedli vedle sebe. Přijeli domů až pozdě v noci a všichni šli okamžitě spát, kromě Eli a Claire. "Počkej chvíli, musím s tebou mluvit!" zastavila ji na chodbě Eli. "A o čem Eli, už je jedenáct?" "O Paddym!" vyjekla na ni. Claire se snažila zachovat klid "A co je s ním?" "No jen se mi zdá, že od koncertu na tobě může oči nechat!" podezírala ji Eli. "On? Na mně? Ale jdi, on miluje tebe, proč by na mně měl nechávat oči?! Víš co jdi spát. Třeba tě to přejde." řekla a chtěla jít do postele. "Jen aby jste nelitovali!" řekla Eli výhružně mezi dveřmi. "Dobrou." odpověděla s úsměvem Claire, ale jakmile za sebou zavřela dveře "Kruci! To snad není pravda! Proč?!" říkala si se strachem v očích Claire a zárověň si vyčítala ten svůj polibek s Paddym. Tak raději zalezla do postele a spala. Všichni v domě tvrdě spali až na jednoho člověka. Na Eli. Ta se potichu oblékla a zmizela z domu. Našla si na ulici takovou pratičku, která hulila trávu a byla schopná všeho. "Prosím vás?!" zavolala na ně Eli "Mohli by jste pro mě něco udělat? Mohli by jste........." jeden z partičky jí ale skočil do řeči "Sklapni kotě, po kvalitní noci s každým z nás všechno!" řekl jí a všichni čtyři se na ni úchylně dívali. "Tak jo, rychle, kdo jde první?" přikývla v klidu Eli. "Takhle rychle, to jsem nečekal, to si dám líbit jako první!" řekl velitel party Tom a zalezl s Eli za roh. Po hodině se vystřídali s Peterem, potom s Alexem a nakonec s Paulem. Všichni si to strašně užili. "Tak co bys od nás potřebovala krásko?" zeptal se Tom. "Potřebovala bych takovou menší prácičku, chci, abyste zítra, přesně ve čtyři hodiny, byli na rohu 25é a 26é a chci, abyste............! Je to jasné?!" pošeptala jim do ucha. "Velice rádi kotě, stane se!" svolili a šli všechno chystat. Eli běžela domů, protože se blížila pátá hodina ranní. Rychle si na sebe dala noční košili a zalezla do postele. Usnula na dvě hodiny. Všichni posnídali a Eli dala návrh "Paddy, co bys říkal tomu, kdybychom dneska ve tři, šli na hodinku ve a dali si první jarní zmrzlinu?" Paddy se snažil odolávat "No víš, já dneska už něco mám a........." "Ale no tak, to bys mi neudělal že ne?!" skočila mu do řeči. "No tak dobře, ale jen na hodinu víc ne." řekl a kouknul se na Claire. "Doopravdy jenom na hodinu, přesně ve čtyři pro tebe mám překvapení." dořekla to a šla si vybírat šaty na tu procházku. Byly dvě hodiny odpoledne a Paddy se cítil čím dál tím víc nervóznější. Avšak náladu mu spravovala Claire, která mu byla pořád na blízku. Přišla na řadu třetí hodina odpolední a Eli s Paddym už byli nachystaní, že půjdou na zmrzlinu. "Ty se ani nerozloučíš?!" provokovala ho Eli. "Proč bych se měl loučit, odjíždím snad někam a nevrátím se nebo co?!" řekl podezíravě. "No to ne ale jdeš na zmrzlinu tak to pro mě udělej." "No tak jo no." přikývl Paddy a šel se s každým zvlášť rozloučit. "Hotovo, můžeme jít." prohlásil Paddy a šli. Šli směrem ke 25. a 26. ulici a zastavili se u prvního stánku se zmrzlinou. "Radím ti, dej si alespoň tři kopečky." říkala nevěřícně Eli, jakoby chtěla aby si tyhle okamžiky pořádně užil. "Proč, nikdy v životě jsem si nedal víc než dva?!" říkal už podrážděně. "Tak to je jedno, udělej to pro mě." Paddy si teda dal tři kopečky. Šli hódně pomalu a Eli pozorovala jeho chování. Prošli kolem kaple, escalátorů, spousty obchodů s oblečením a počítačovou technikou a zastavili se u slepé a temné uličky, kudy absolutně nikdo nechodil. Eli vzala Paddyho za ruku a zavedla ho do uličky a tam ho vášnivě políbila. Paddymu ta zmrzlina málem zaskočila. "Co se děje? Dneska se chováš tak divně!" kašlal Paddy a díval se do jejích vražedných očí. "Blíží se čtvrtá hodina. Čas na překvapení. Doufám, že sis tyhle okamžiky pořádně užil?!" říkala s vražedným pohledem Eli. "Nedívej se na mě, jako bys mě chtěla zabít a radši mi vysvětli, co má znamenat to tvoje chování?!" říkal naštvaně. "Jasně, ráda ti to vysvětlím, ale ještě před tím mi řekni, jestli sis tyhle okamžiky užil nebo ne?!" Paddy se na ni podíval "No, jestli myslíš okamžiky s tebou tak ne! A jestli myslíš okamžiky, kdy sem jedl zmrzlinu, tak ano!! Proč?!" "A okamžiky s Claire sis neužil?!" zeptala se provokativně Eli. Paddy sklopil oči "Co ji sem pleteš?" řekl smutně. "Vím že se milujete a je mi to už úplně ukradený." "Tak proč se na to sakra ptáš?!" zaječel na ni Paddy, ale ona byla úplně v klidu "No, protože už ji nikdy neuvidíš." Paddy se zarazil "Proč bych ji neměl vidět?!" "No já nevím, co kdyby se jí, nebo tobě něco stalo?!" říkala pořád provokativněji. "Co by se jí nebo mně mělo stát?!" "Nevím, třeba tě přejede auto." smála se Eli. "Jasně, v Amsterdamu, kde na každém rohu stojí polda, no jasně." odsekl Paddy a urazil se. Mezi touhle debatou se už doma Claire s Jane strachovali "Kde jen jsou? Touhle dobou už přece měli být doma!" vzdychala Claire. "Klid, určitě už mají namířeno domů. Řekla bych, že zrovna teď stojí ta jeho fiflena před obchoďákem s oblečením a vybírá si tu nejdražší růžovou mikinku, halenku, sukýnku a prostě všechno co je růžový, to se vsaď." uklidňovala ji Jane. V tom se ale do debaty vložil John s Kathy "Paddymu je osmnáct, určitě se o sebe postará, nemusíš mít strach." "Ale já ho mám a s tím už se nic nenadělá." odpověděla Johnovi a sedla si na pohovku. "Claire, to bude v pohodě uvidíš. Určitě za chvilku dorazí." vložila se do toho Kathy. "Jo a kdyby Paddyho náhodou srazil autobus tak určitě zavolá." pochechtával se John. "No tak!" okřikla ho Kathy a dala mu pohlavek. "Copak nevidíš, že ji i tak není dobře? A ty ještě začínej s černým humorem! Opravdu vražedná kombinace." doplnila. "Proč dneska všichni mluví o smrti?!" řekla třesoucím se hlasem Claire s Jane. "Ona má dobrý důvod se o Paddyho bát." řekla všem Jane. "To je pravda! Musím za ním, musím ho před ní varovat!" rozeběhla se Claire a už ji nikdo nezastavil.

Kapitola 10. - SMRT 2 část

8. února 2008 v 11:18 | autor |  Kelly Family - příběh
Ve slepé uličce už nastala čtvrtá hodina. "Paddy, už jsou čtyři, přichází na řadu překvapení, jo a ještě k těm okamžikům,........měl sis je užít, protože........tohle jsou tvoje poslední!" Paddy si až teď uvědomil, co tím překvapením myslí a než se stačil vzpamatovat, Eli zapískala a okamžitě se do uličky nahrnula ta banda z noci a jeden šel okamžitě po Paddym. Skočil na něj a začala ukrutná bitka. Paddy ho mlátil pěstmi kam mohl, ale nebylo mu to nic platné. Alex dal Paddymu pěstí do zubů a kopl ho do břicha. Samozřejmě se nemohl udržet na nohách a tak v bolestech padl na zem. V mžiku byli kolem něho nashromáždění i ostatní, Tom s Paulem ho chytili za paže, prudce ho zvedli ze země, postavili a drželi ho tak pevně, že se mu skoro neprokrvovali ruce. Tom stál u Paddyho levé ruky a Paul u pravé. Tak si vyměnili jeho ruce, Tom chytil jeho pravou a Paul jeho levou a tak mu znemožnili se absolutně bránit, ještě k tomu musel být Paddy zohnutý, aby necítil tu bolest po silném Alexově kopanci. Ti dva ho ale narovnali, Peter si stoupl za něj, obtočil si jeho vlasy kolem své dlaně a zaklonil mu hlavu tak, aby všechno viděl. Alex si stoupl šikmo naproti němu, aby ho měl kdo, v případě problémů mlátil. "Tak..." odmlčela se Eli. "teď ti podrobně zodpovím všechny tvoje předešlé otázky. Víš vůbec, proč jsem tě v té Francii sbalila?" zeptala se ho. "Ne?!" řekl jí Paddy ale Alex mu okamžitě vrazil rukou do břicha "Drž hubu! Teď budeš jenom poslouchat!" Paddy se chtěl zase v bolestech ohnout, ale zabránili mu v tom skříp- -nuté vlasy v Peterově dlani. Zatínal zuby bolestí a přitom vyslíchal celou pravdu. "Mě hošánku, jde jenom o prachy a o slávu. Já ani pořádně nevím, co to láska je! Abys věděl, jakmile tě tady moji hoši zabijí..." Paddymu se udělalo špatně a zezelenal, jakmile řekla Elizabeth tuhle větu a pokačovala. "Budu slavnější a slavnější. Díky tvé smrti, budu ta nejslavnější osobnost v Americe! Jo a co se týče té tvé mřenky......" "Claire se ani nedotkneš, jestli jo, Angelo a ostatní to tak nenechají!" bránil Claire Paddy, a v jeho slovech byl slyšet strach a bolest. "Sklapni ty ubožáku! Nikdo se tě na nic neptal!" Zařval mu přímo do ucha Peter a škubl s jeho vlasy tak citelně, že měl Paddy na mále, aby neměl zlomenou vas. "Tohle bylo jen varování brouku!" vyhrožovala Eli. "Až budeš chtít něco říct, zeptáš se! No, aby sme se někam dostali, s Claire si poradím, někdo tě na ulici prostě přepadl a bylo vystaráno! Teď se mi podívej do očí!" Paddy začal instinktivně naklánět hlavu na stranu, i když s těží, protože mu v tom bránil Peter a zavírat oči. "Podívej se mi do očí rozumíš?!" "Tak podívej se jí do těch očí ty srabe! Dělej! No?!" začali s ním ti tři cloumat a tahat ho za vlasy tak rychle, že nestačil dělat překroky a tak ho museli hodněkrát dost silně držet, aby jim nespadl. Vložil se do toho Alex. Přistoupil k Paddymu, jednou rukou mu vrazil pořádnou pěstí a druhou rukou ho švihl jako králíka u krku. "Podívej se jí do těch očí kruci!!" už to ale nemělo smysl. Paddy se neudržel na nohách a padl před nimi na kolena. Peter už mu konečně pustil vlasy a tak je měl všechny, až na pár podél obličeje a před sebou. Tom a Paul ho ještě nepustili. Paddy se díval do země, s těží dýchal a po tvářích mu tekly slzy. "No tak to mě podrž! Kluk, kterej brečí!" rozřehtali se až k prasknutí Alex s Peterem. "A to mu je jenom osmnáct!" chechtali se ti dva. Paddy už nemohl mluvit a tak jenom sípal. "A kolik je tobě co?!" Ani se na něj nemohl podívat. "Tomovi je devatenáct, Paulovi je taky devatenáct, Peterovi je sedmnáct a mě je dvacet! Teď se předveď cha!!" Paddy se snažil tichým hláskem je přesvědčovat "Když tuhle vraždu dokončíte, půjdete do vězení. To byste chtěli? Petere! Ty chceš do vězení?" pomalu zvedl hlavu a kouknul se na něj a viděl, jak se dívá do země a všechno si uvědomuje. "Ty bys chtěl do špinavého vězení? Pryč od svojí rodiny? Pryč od všeho na deset let? Pryč od...." víc už říct nestihl, protože ho Paul kopl do obličeje a přišlápl ho k zemi. Tom ho už taky pustil. "Skla- -pni! Nestraš nám tady čerstvou krev! Petere, nebašti mu to, my jsme nejlepší, nás poldové nemů- -žou chytnout!" překecával ho Tom. "Ne Patrick má pravdu, co když, co když nás chytnou?! S tímhle já nechci nic mít!!!" zakřičel a zdrhl od tamtud. "No to je jedno, nechce, nechce, stejně ho dostaneme, aby nic nevykecal!" "Tohle si přehnal miláčku." spustila na něj Eli. "Neříkej mi miláčku!" říkal stále bolestivě nesnesitelnějším hlasem Paddy, protože mu Paul přišlapával hrud-ník pořád silněji a silněji a tak měl skřípnuté plíce. "Ale, ale, copak ti vadí?!" pochechtávala se mu, nabrala hrst prachu a pomalu mu ho sypala na obličej. Z počátku se snažil nedýchat, ale po delší době se musel nadechnout a vdechl tak jemný prach, který mu Eli sypala z malé výšky přímo na obličej. Začal se dusit a dávit se čím dál tím víc a víc a přitom brečel bolestí a lítostí. Bolelo ho skoro všechno ale v tenhle moment ho nejvíce bolely plíce, kterými vdechoval špínu a prach. Po delší době, kdy Eli přestala sypat a on se přestal dávit začal pomalu pořádně dýchat, i když na něm pořád plnou vahou stál a začal mluvit. "Ty seš nepředstavitelná mrcha!" "Jo? Když sem taková mrcha, proč sem tě teda nezabila hned? A ne až teď?!" všichni čtyři čekali na Paddyho odpověď, protože si mysleli, že mu to nedocvakne. "Ty, potřebovala si, abych ti prvně vydělal svým zpěvem prachy a zařídil slavu po celém světě. Až sem tyto úkoly splnil, prostě se mě zba- -víš. Potom budeš ještě slavnější a bohatší, než bys byla se mnou!" vysvětlil jim to. "Výborně! Nádherný a navíc chytrý! To sem teda nečekala! No nic, myslím, že už toho mlácení a mučení bylo dost. Doražte ho! Ať to máme z krku! A....prosím hoši,.........pomalu a bolestivě, ať si ještě něco vytrpí!" Paddy věděl, že přišel jeho osud a byl připravený zemřít. "Jdeme na to!" zavelel Tom a začalo to. Paul na něm začal skákat a ostatní do Paddyho surově kopali jako do fotbalo- -vého míče. Paddy se svíjel na zemi ve strašlivých bolestech. Při tom měl celý obličej mokrý a stále ještě brečel. Kopali do něj dobrou čtvrt hodinu, když už Paddy byl naprosto bezmocný. Najednou vytáhl Tom ohromný nůž, který měl ostří tak dvacet centimetrů dlouhé. "Ustupte!" poručil "Chci si to vychutnat!" sedl si na Paddyho "Tvá poslední slova?!" Skoro už necítil žádnou část svého těla a tak se mu podíval do očí "Zabij mě!" z jeho krvavých očí už netekly žádné slzy a tak je zavřel a čekal. Tom se rozmáchl a bodl ho kudlou do boku. Paddyho chytla ohromná křeč v celém těle. Bolestí zatínal zuby a pěsti, měl zavřené oči a viděl jen jediného člověka.....Claire. Tom vytáhl kudlu z jeho boku a bodl ho ještě jednou zepředu pod klíční kost. Paddymu začala téct z pusy krev s začal potichu, smrtelně úpět. Tom v něm tu kudlu nechal a začal s ní pomalu, maso- -vě točit. Paddy měl skoro celé tělo od krve a už nic nevnímal. Tom z něj vytáhl kudlu "Tohle už nemá šanci přežít, honem zdrháme!" rychle všichni i s Eli zdrhli a nechali tam Paddyho v ukrut- -ných bolestech na pospas. Zdálo by se to jednoduché, ale kdyby Claire, šíleně neobcházela všechna zákoutí, těžko by ho našla. Došla až na roh 25. a 26. ulice a všimla si malé temné uličky v pozadí. Ihned se tam šla podívat. "Pane Bože!" vyhrkla ze sebe a okamžitě jí začali téct slzy, když uviděla zřízeného Paddyho. "Paddy, ne, kdo ti, kdo ti to udělal." snažila se v slzách mluvit. "Claire........Claire si to ty?" mluvil tak potichu, že ho skoro neslyšela. "Ano, jsem to já miláčku, Paddy, kdo ti to udělal?!" "E...E......." Paddy zakašlal a vykašlal spoustu krve "To Eli, to Eli a nějaká banda!" Claire se zděsila, že měla od začátku pravdu. "Cože?! To snad ne, to, oni tě chtěli zabít! To nee!" hystericky brečela a pátrala v kabelce po svém mobilu. Okamžitě zavolala zách- -ranku, lehla si s pláčem vedle něj, začala ho hladit po jeho krvavém krku a prohlížela si všechny rány. "Paddy, ty to přežiješ, slibuju! Já nedovolím, aby si mě opustil, nikdy!" Paddy se zmohl už jen na jediné, zvedl levou ruku, kterou měl jakž takž v pořádku, pohladil Claire po od slz mok- -rých tvářích a jemně ji pobídl aby ho naposledy políbila. Claire se nenechala dlouho pobízet a něžně se políbili. "Claire, chci abys věděla.........chci....abys ...věděla....!!" začal s bolestmi říkat Paddy a hned měl ústa plná krve. "Musíš vědět že tě......že tě strašně.........!!!" Jeho modré oči se opět zalily krví. "Paddy ne, já to vím, taky tě miluju, rozu- -míš? Podívej se na mě! Miluju!!!" snažila se ho držet při vědomí Claire. Blížil se Paddyho poslední výdech a při něm s pláčem a bolestí řekl své poslední slovo: "miluju!" "Ne, Paddy, to mi nemůžeš udělat, ne!! Ne prosím neu- -mírej!! Paddy!!! Prosíím!!!" Claire se příšerně rozbrečela a cítila,jak se stisk Paddyho ruky uvol- -ňuje. "Ne! Paddy! Neumírej, prosím! To ne!" křičela na celou ulici Claire. Paddyho oči se začali pomalu, ale jistě zavírat. Claire cítila, že tohle jsou její poslední okamžiky s ním a tak se u něj rozbrečela ještě víc. Přiložila svoji tvář na jeho a na jeho krku cítila, jak se jeho tep pořád víc a víc zpomaluje. Rychle zvedla hlavu a tak tak naposledy zahlédla jeho krásné, láskyplné oči, které, se zavřely...navždy! "Ne,to ne! Paddy,prosím neumírej!Néééééééééé!!!" to už však,...Paddy,neslyšel.

Kapitola 11. - ŠTĚSTÍ V NEŠTĚSTÍ

8. února 2008 v 11:17 | autor |  Kelly Family - příběh
Claire nad Paddyho zkrvaveným tělem ještě pár sekund brečela. "Paddy promiň, je to moje vina!" říkala jeho zavřeným modrým očím a u toho se obviňovala. Po chvíli ji ale něco trklo. Jestli to byl kozel to nevíme, ale rozhodně si uvědomila, co musí udělat, jestli se chce pokusit ho zachránit. První pomoc. Claire sice neměla moc ráda krev, ale pro Paddyho by udělala všechno. Opatrně mu rozepla košili celou červenou od krve a položila svoje dlaně na jeho hrudník. Cítila chlad, který vycházel z jeho bezvládného těla a nemohla to jen tak nechat. "Sakra, kde je ta sanitka?! Nemůžu tě tu přece jen tak nechat bez pomoci!" řekla a začala s první pomocí. Za chvíli uslyšela "Húúú,húú!" poznala že je to sanitka. Pohlédla na Paddyho vychládlý obličej "Neboj, vydrž ještě chvíli, sanitka už je tady!" Sanitáři okamžitě zafiksovali Paddyho na lůžko, rychle nabrali do vozu i s Claire a pokoušeli se ho oživit. "Ztratil spoustu krve slečno, nevím jestli se nám to podaří." oznamoval sanitář. "Ne, prosíím, snažte se! On nemůže umřít!" začala vzlykat Claire v sanitce u oživujících doktorů. "Slečno, on už je mrtví!" prohlásil jeden z doktorů. "Já vím ale, přece se to musí nějak podařit!" "O tom vážně pochybuji." Po pěti minutách marného oživování "Je nám líto slečno." "Ne! To ne! Není mrtvý já tomu nevěřím!" začala vyvádět Claire. Doktři ho mezi tím přikryli bílým plátnem jako každého mrtvého. Claire si brečela do dlaní, ale, najednou se jí zdálo, že .... "Prosím, podívejte se jestli nežije, prosím!" prosila doktory. "Ale madam, on už je..." "PROSÍM!" doktoři teda souhlasili a odekryli tělo. Najednou uviděli zatínající se dlaně "Pane Bože, on není mrtvý! Rychle epynefin a kyslík!" Claire tomu nemohla uvěřit a naklonila se nad něj. Paddyho modré oči se otevřeli, pomalu, s bolestí, ale otevřeli. Začal příšerně kašlat a při tom prskal krev. "Claire! Claire!!! Si tady?! Claire?!" křičel bolestným hláskem po sanitce. "Ano sem tady Paddy! Jsem u tebe!" rychle k němu přistoupila a chytila ho za ruku. "Já jsem byl chvíli....." "Pssst! Teď nic neříkej. Až tě v nemocnici ošetří." říkala mu s pláčem Claire. Byla štěstím bez sebe, že může s Paddym zase být, mluvit s ním, dotýkat se ho a dívat se do jeho očí. "Claire, já tě tak miluju, udělal jsem blbost, já vím ale, miluju tě, miloval a budu milovat navždy!" sotva to dořekl, začal zase strašně kašlat a úpět bolestí. Naštěstí toho moc necítil, jen ty dvě bodné rány, ale co ho bolesti zbavovalo nebyl epynefin, ale Clariina ruka a její oči. Byl šťastný, že s ní může být. Po příjezdu do nemocnice vzali Paddyho okamžitě na sál a Claire volala domů. "Cože? Paddy? V nemocnici?! Co se stalo?!" strachovala se u telefonu celá rodinka. "Paddyho napadla nějaká skupinka, kterou vedla Eli, okradli ho, zmlátili, pobodali a zemřel!" "Cože? To ne!" "Ale naštěstí se doktorům v sanitce podařilo ho oživit, takže je teď na sále a jenom čekáme, jak to dopadne." ozývalo se z telefonu. "No Claire, my tam teď nemůžeme přijet, strašně bychom chtěli ale, je tu s námi náš manažer a domlouváme příští koncert a tak...." "Nic nedomlouvejte, Paddy alespoň rok nebude moci koncertovat, nebude moci pořádně hrát na kytaru, takže jestli chcete vy, pro mě za mě, ale se mnou a s Paddym nepočítejte!" domluvila Claire a zavěsila. Kellyovi nechtěli přijít o finanční podporu na celý rok a tak koncerty domluvili. "Nějak to už uděláme." prohlásil Joey. Operace trvala už něco přes pět hodin. Konečně vylezl doktor z operačního sálu, celý zpocený a udýchaný. "Doktore! Doktore. Jak to s Paddym vypadá, bude v pořádku?" ptala se hned Claire. "To ještě přesně nevím, ztratil spoustu krve a taky má v tuhle dobu hodně slabé srdce, nevím co se do večera stane. Ale za chvíli ho budou převážet na pokoj, jestli chcete, můžeme vám ustlat na přistýlce." vysvětloval doktor. "Děkuju mnohokrát pane doktore, děkuju moc!" objala ho a čekala, než vyjede sanitářka s lůžkem, na kterém bude Paddy. Převezli ho na pokoj, Claire si sedla k němu "Paddy, já jsem tak šťastná že žiješ, co bych si bez tebe počala! Škoda že jsi v narkóze a že to neslyšíš." a chytila ho za ruku. Položila na ni svou hlavu a usnula. Po chvíli Paddy otevřel oči "Claire? Claire?!" ona však únavou spala "Claire, já.......já to slyšel."
Za pozvolného klapaní cardiomonitoru se Claire pomalu probudila. Paddy se díval do stropu a snažil se vzpomenout na všechno, co se stalo. "Paddy?" řekla unaveně. "Ahoj Claire, kde to jsem?" ptal se poněkud zmateně. "Přece v nemocnici. Kde bys byl?" nechápala jeho zmatené otázky. "No a co se stalo? Proč jsem v nemocnici? Proč mě všechno bolí?!" Paddy vůbec nevěděl co se děje. "Paddy, vždyť,…. Ty si to nepamatuješ?!" lekla se Claire. "Co bych si měl pamatovat? Jen vím, že chci domů." Claire hned něco napadlo a přirozeně se zeptala. "Paddy, jak se jmenuje tvoje sestra? Je jedno jaká." "Já mám sestru?!" Jakmile tuhle otázku vyslovil, Claire okamžitě měla podezření, že se mu něco stalo s pamětí. "No, víš, počkej chvíli, já hned přijdu." Claire vstala a šla na chodbu za doktorem. "Prosím vás, co se s ním stalo? Neví, že má nějaké sestry a vůbec nějakou rodinu,pamatuje si jenom mě?!" "Jenom klid, pojďte se mnou prosím na vyšetřovnu, všechno vám vysvětlím." Odvětil doktor a ona šla s ním. Posadili se na pohovku, doktor jí uvařil čaj a začal s vysvětlováním. "Víte drahá Claire, ani doktoři nejsou všemocní, obyčejný člověk by to jistě nepřežil ale on, něco ho drželo při životě. Nechci povídat doměnky ale určitě se snažil vydržet co nejdéle, kdybyste k němu přišla o něco později tak, nevím. Ten mladý chlapec utrpěl vážné poškození levé poloviny mozku, a zrovna té části, kde se ukládají vzpomínky. Ta operace mu paměť ještě částečně narušila a tak je docela dobře možné, že si dlouho nebude moci něco zapamatovat." "Ale, to zapomněl i texty a noty a akordy a všechno? To zapomněl jak hrát na kytaru? Když mu něco řeknu, za týden to nebude vědět? To zapomněl na svou rodinu?!" začala hystericky vyvádět Claire. "Klid slečno, říkám, že to není na trvalo. Bude potřeba mu tu paměť hodně trénovat. Snažit se zrealizovat minulost, aby se mohl ztotožnit s přítomností." "Hele, tyhle filozofický řeči na mě nezkoušejte. Prostě rovnou řekněte, že Paddy ztratil paměť a hotovo." Rozkřičela se Claire. "Neztratil paměť! A snažte se mu oživit myšlenky aby mohl vypovídat. Už přijela policie."Claire se sebrala a odešla zpátky k Paddymu. "Paddy, je tady policie, budeš muset vypovídat." "Ale, když si nic nepamatuju, jak můžu vypovídat?! Já vím jen to, co jsi mi řekla a to je to, že mě nějaká Elizabeth chtěla zabít a prý dost brutálně." "No to ano a možná, když tě vezmu na místo, kde se to stalo, tak si vzpomeneš." Navrhla Claire, domluvila se s doktory a k večeru vzala Paddyho na procházku. Došli až na místo, které se Paddymu stalo osudným. Na místě byly ještě zbytky krve a bylo tam stejné přítmí, jako v ten strašný den. "Paddy, znáš tohle místo?" Paddy se porozhlédl a bylo znatelně poznat, jak zbledl. Před očima se mu začali zjevovat ty nejhorší okamžiky jeho života. Zřetelně viděl oči Eli, cítil stejnou bolest, jako když mu sypala prach na obličej, viděl ty tři hochy, kteří způsobili jeho smrt. Záblesky z těchto událostí se mu zjevovaly čím dál tím víc zřetelněji a Paddymu se dělalo pořád hůř. "Paddy,Paddy?!" Claire se snažilo ho z toho transu minulosti vzbudit, ale nedařilo se jí to. Paddy to viděl tak, jako kdyby seděl v kině a díval se na brutální film s ním, jako hlavním hrdinou. Paddymu z ničeho nic vhrkly do očí slzy a stisk jeho ruky se stával víc a víc nesnesitelnější. "Paddy?! Paddy dost! Paddy víš jak to bolí?!!" Claire ten stisk už nemohla vydržet a tak se slzami v očích klekla k Paddyho nohám, volnou rukou ho chytila za kalhoty a brečela mu u noh. "Paddy prosím! Už dost! Vím že je to strašný ale prosím, probuď se! Paddy, Paddy prosím, probuď se!! To bolí! Paddy?!!" zakřičela bolestí Claire a to konečně Paddyho probudilo. Záblesky se přestali zjevovat a všechno si čistě pamatoval. Jeho stisk se rychle povolil a se slzavýma očima pomohl Claire vstát. "Promiň! Já, já sem teď nevnímal, já, já jsem teď na všechno vzpomínal." Uklidňoval sebe i Claire Paddy a rychle si sáhl na bok,aby se ujistil, že je to pravda. Sáhl zrovna tam, kde byl bodnutý a bolestí zatínal zuby. Potom si se stejnou bolestí sáhl i na rameno a poznal, že všechno je pravda. "Paddy, teď se musíme vrátit do nemocnice, určitě už tě budou hledat." Přemlouvala ho Claire. "Tak dobře." Svolil Paddy a naposledy se ohlédl za tím místem, které mu uvízlo v paměti na celý život. Když došli do nemocnice začal jim doktor nadávat "Kde jste tak dlouho?! Už dávno si měl být chlapče v pokoji a dostávat infuzi!" křičel na celou chodbu. "Promiňte pane doktore hned ho tam zavedu. Paměť už má v pořádku." "Jak to?!" podivil se doktor. "No, stačilo ho jen zavést na místo, kde se mu to stalo a bylo to." Řekla Claire a rychle podepřela Paddyho, protože únavou ztrácel rovnováhu. "Aha, tak teď ho honem doveď na pokoj a navíc, čeká tam na něj policie." "Tam s ním musím být!" řekla a šla s ním směrem k pokoji. "T o ne!" zakřičel doktor. "Policie by to mohla pochopit, jako ovlivnění výpovědi oběti a potom byste mohla jít do vězení vy!" Claire kývla hlavou a vešla s Paddym do pokoje. Jak uviděla policii, zezelenala a uložila Paddyho do postele. Políbila ho, on ji taky, pohladil jí a řekl aby už šla "Běž už, teď jsem tady na to, abych řekl celou pravdu a byli potrestáni ti, kteří za to můžou." Claire se mu podívala do očí, které byly tak zářivě modré, že jim neodolala a poslechla každé jeho slovo, také jí v tom pomohl jeho úsměv. Tak pozdravila policajty a odešla z pokoje. "Tak……" slyšela už jen za dveřmi. Sedla si na lavičku a čekala. Při tom čekání viděla Paddyho výraz těsně před smrtí a nemohla se těchto myšlenek zbavit. Čistě viděla jeho zkrvavené oči, jeho podrobný výraz a dělalo se jí špatně. Doktor jí přinesl kávu. "To může chvíli trvat slečno." a posadil se vedle ní. "Já vím, ale chci být Paddymu nablízku." "Já vás chápu, ale přece jen byste se měla jít domů pořádně vyspat." přesvědčoval ji doktor. "Ne nemůžu ho tu nechat, pořád mu hrozí nebezpečí, musím být s ním." odolávala Claire. "No dobře, jak chcete, tak si alespoň běžte lehnout támhle na lavičku." Claire tedy dopila kafe a šla si lehnout. Asi po hodině vyšla z pokoje policie s úsměvem na rtech a Claire si ani nevšimla, jen zalezla do lékařského pokoje a zůstala tam jak dlouho. Přesně v jednu se kolem Claire myhla světlovlasá sestřička s ampulkou a injekční stříkačkou na tácku. Claire si jí skoro ani nevšimla, protože skoro spala, jen viděla, jak sestřička vešla na Paddyho pokoj. Claire si po chvíli uvědomila, že jí ta sestřička připadá strašně povědomá. "Tu holku už jsem někde viděla! To není možné ta podoba! Ale na koho?!" Claire to nešlo do hlavy, až za pět minut se rychle posadila "A sakra!!....." - Mezi tím v pokoji, Paddy spí a sestřička stojí u dvěří. "Ahoj Paddy dlouho jsme se neviděli!" ta sestřička totiž nebyla sestřička ale Eli. "Netušila jsem, že jsi tak silný abysi to přežil! Přečetla jsem si tvou lékařskou zprávu a tam stojí "Úmrtí v záchraném vozidle a následné oživení. Ztraceno: 2,459 l krve....." Nejde mi prostě do hlavy, jak jsi to mohl přežít! Spousta slavných, se kterými jsem měla co dočinění, na tuhle ztrátu zemřeli!" Eli se k němu pomalu začala přibližovat. "Ale ty ne, ty si jiný lásko, není možné aby si to přežil, tak, když si přežil svou vlastní bolestivou smrt," začala z kapsy vytahovat injekční stříkačku ve které byla červená tekutina. "tento jed určitě nepřežiješ, je to směs těch nejhorších jedů na této zemi! Způsobují okamžitou smrt a není na to žádný lék. Tak se připrav, Paddy Kelly, připrav se na smrt!" Elizabeth štříkla jed přímo do kapačky, kterou měl Paddy připojenou a povolila uzávěr, aby to mohlo prokapávat. V tom se ale rozrařili dveře a v nich stála Claire, tři doktoři, dvě sestry a dva policajti. Paddy se hned po ráně, která otevřela dveře probudil, všechno si rychle přeložil a jakmile uviděl červenou tekutinu v kapačce, vyrval si ji z ruky. "Tak to teda ne!" zaječela na celou nemocnici Eli. Paddy dostal strach když ji uviděl. "Eli?!" zeptal se vyjeveně. Elizabeth najednou vytáhla zbraň a namířila ji Paddymu rovnou do obličeje. Paddy se podíval přímo do hlavně a okamžitě ho polilo horko. "Nedělejte to!" zakřičel na ni jeden z policajtů a také vytáhl pistoli. Eli se Paddymu dívala do očí a tvářila se jako cvok. "Musím dokončit svoji práci, tento kluk musí zemřít!" "Řekni mi Eli, co tím získáš když mě zabiješ?!" říkal nervózním hlasem Paddy. "Paddy ne, ne, radši nic neříkej..." naznačovala mu pohyby Claire. "Ptala jsem se tě na něco?!" zaječela na něj Eli a přiložila mu zbraň ke spánku. Nikdo v pokoji se ani nepohnul a Paddy jen polykal co to šlo. "Rozluč se s blízkými Michaele Patricku Kelly, jsem tu abych naplnila tvůj osud! A tím je....zemřít!!" nabila pistoli a......... "Nééé!!!!" zakřičela Claire když padl ohlušující výstřel. Po pěti vteřinách se všichni vzpamatovali a Claire se rychle dívala k posteli. Paddy v ní ležel vyděšený se zavřenýma očima. "Paddy ty žiješ! Ale..." až teď se zjistilo že ten kdo střílel nebyla Eli ale jeden z těch policajtů. Eli střelil přímo do srdce. "Claire!" obejmuli se, jako kdyby se deset let neviděli. "Claire já jsem myslel že je to konec!" "To já jsem myslela taky Paddy. Strašně tě miluju. Oh miláčku!" líbali se a drželi se tak, aby byli co nejvíc spolu. Doktoři odnesli Eli a nechali v pokoji jen líbající se dvojci.Po týdnu oznámil doktor Paddymu razantní změnu jeho stavu a že ho tedy mohou za týden pustit domů. "No to je super! Neboj se doma všechno připravím, budu o tebe pečovat jako kdybys...." spustila na něho když jí tuto novinku oznámil "Ale Claire, já nejsem nemohoucí. Bude to v pohodě. Uvidíš." Za týden pustili Paddyo domů. Claire ho přivezla a všichni se k němu hned hrnuli a spustili na něj "Ahoj Paddy tak co?" "Jak je?" "Už jsi v pohodě?" "Ahoj Paddy." "Ahoj, je supr že jsi doma." Paddyho z toho rachotu bolela hlava a tak zakřičel "Ticho!!!" všichni hned zmlkli a vypadalo to, jako kdyby měli před Paddym ohromný respekt. "Je mi fajn, jsem v pohodě, ahoj a vím to. Tak, nějaké další otázky?" Nidko neřekl ani půl slova. "Děkuju. Pojď Claire, jdeme do pokoje." Angelo utíkal do svého pokoje a rychle si přiložil k uchu dálkový ovladač. Proč? Když byl Paddy v nemocnici, natáhl mu pod postel štěnici, nevíme kde ji sehnal ale byla funkční. Chvíli poslouchal a uslyšel debatu. "Hele Claire, já vážně nevím proč to turné domluvili." "To přece není možný, co ty koncerty budou bez tebe?" "Claire já ti klidně zaručím, že polovina holek v halách bude otrávená, protože, zaprvé, polovinu písniček nemůžou zpívat beze mě. Zadruhé, jsem jediný který umí hrát na elektrickou kytaru, když nepočítám tebe. A zatřetí, puberťačky po mně šílí a co myslíš, že udělají když zjistí, že tam jejich miláček, jak by to řekli ony, není?" "No, já, já, myslím, že tam,... asi nepůjdou ne?" "Správně, tak jestli chcou sklidit rajčata a flašky od piva ať si jedou a jestli chtějí sklidit jekot, potlesk a plyšáky, tak ať počkají na další sezónu." Angelo napjatě poslouchal u dálkového ovladače a hned jak ta debata skončila, protože on byl na jekotu a plyšácích závislý, začal pořádně přemýšlet, jak to udělat, aby nemusel jet. Jenomže, na nic nepřišel. Bylo 14. června, byl večer, krásný hvězdný večer. Paddy a Claire měli atmosféru tak krásnou, že se jen dalo čekat, kdy to mezi nimi zajiskří. "Claire, já už nemůžu čekat, už to nevydržím, strašně tě miluju a..." "Paddy, já vím co chceš říct a chci ti říct to samé, už to takhle dál nejde, já..." Paddy ji začal pod tou jasnou oblohou líbat tak nádherně, že na to už nic jiného nemělo. "Ach, Paddy, já tě tak miluju!" Ještě jednou ji políbil. "Pojď..." nemusíme ani dále komentovat, zašli ruku v ruce do Paddyho pokoje, otevřeli okno a Paddy ji začal při líbání pomalu rozepínat blůzku. "Paddy, doopravdy to chceš?" zeptala se nejistě, když rozepínal poslední knoflík na blůzce. "Ano Claire, chci, nemusíš se bát, nebudu jako Angelo, budu opatrný a něžný." "Já ti věřím." Paddy ji pomalu položil na postel a viděl na ní, jak moc je nervózní. Klekl si nad ni, opřel si svoje ruce vedle její hlavy, a začal ji něžně líbat, potom na krku. Clairiiny ruce ho zatím přiváděli k šílenství. Mezi tím mu stačila stáhnout tričko a hned jak se ho dotkla, ucítili oba dva něco, co se těžko popisuje. Claire ho prvně hladila v pase, potom na bocích a nakonec ji láska k němu přemohla a začala mu rozepínat knoflíky u riflí. Paddy na nic nečekal a přesunul se ke spodní části jejího těla a dělal to samé co ona. Po chvilce, kdy už byli ve spodním prádle se vyměnili. Paddy si lehl a Claire si klekla nad něj. Dlouho se jen líbali a jejich ruce nevěděly co mají dělat. "Claire, já..." Ani si to nestačila přeložit a Paddy se s ní začal pomalu a něžně milovat. Pro Claire to byl jedinečný zážitek, protože milovat se s Paddym bylo jako vznášet se na mráčku z peří a kolem samé rozkvetlé květiny. S ním to bylo jako v pohádce, za to to s Angelem Paddymu nesahalo ani po kotníky. Ve tři ráno už leželi vedle sebe na posteli, zakrytí pouze bílým plátnem, Claire měla hlavu položenou na Paddyho rameni, drželi se za ruce a dívali se ven na hvězdy. "Paddy už o tebe nechci přijít. Byl si úžasný, nevím co mám říct..." "Nic neříkej, taky se mi to s tebou líbilo." Dívali se na sebe a po chvilce oba usnuli.

Kapitola 12. - ABSOLUTNÍ FIASCO

8. února 2008 v 11:16 | autor |  Kelly Family - příběh
Na den 15.června byl domluvený koncert ve Španělsku. Kellyovi odletěli z Holandska a usadili se v Německu v Kolíně. "Ach, tak blízko domova a nemoct se tam podívat." litovala Claire. "Já vím že se ti stýská po tvém domově, taky bych se tam rád zase podíval. A mám dobrou zprávu." oznámil Paddy. "Vážně a jakou?" "No na 25. srpna jsem domluvil koncert v Praze." "Paddy to nemyslíš vážně!" zaradovala se a padla mu kolem krku. "Ale jak to chceš udělat, ty přece nemůžeš hrát." "Na kytaru sice ne, ale na klávesy, jen jako doprovod a jen levou rukou jo. A navíc, to je až za dva měsíce, kdo ví,třeba už to bude v pořádku." dodal uspokojivě a oba dva byli moc šťastní. "A myslíš, že bychom se mohli druhý den zajet podívat domů?" Paddy se na ni podíval a se svým lišáckým úsměvem k tomu dodal. "No jasně kotě, aby ne, proč myslíš že jsem ho domluvil?" Claire se štěstím skoro rozbrečela a utíkala to říct ostatním. Paddy byl na sebe pyšný, jakou jí dokázal udělat radost. "Jé, co bych si bez ní počal." myslel si a při tom ji pozoroval. Bylo 15. ráno. Kellyovi se už nemohli dočkat a tak odletěli do Španělska hned ráno. Paddy a Claire samozřejmě zůstali doma. "Ty Claire, náš koncert se bude živě vysílat na RTL 2, to mě zajímá, jak bez nás pochodí. Budeš se dívat taky?" zeptal se jí před obědem Paddy. "No jasně že se budu dívat, alespoň to uvidím z diváckýho pohledu. A ne jen z pódia." zasmála se a naservírovala oběd. "Mňam, boloňské špagety, ty miluju! Díky." olizoval se Paddy nad plným talířem zlatých špaget. "Není zač, já věděla, že ti to udělá radost." Ve tři hodiny se měli vysílat aktuální informace o Kelly Family. "Pojď se honem podívat, nejnovější drby o nás! To mě fakt zajímá!" Claire přiběhla k Paddymu na gauč a začaly zprávy. Jakmile ale začaly, oba dva zírali s otevřenou pusou. Nemohli věřit vlastním uším. Reportérka (rep): "Hlásím se vám živě ze Španělska. Za mnou se už chystá veliký koncert skupiny The Kelly Family a po mé levici stojí slavný Angelo Kelly. Ahoj Angelo!" Angelo: "Ahoj Christine." Rep: "Dozvěděli jsme se, že Paddy ani Claire na koncert nepřijeli, co se stalo?" Angelo: "No Claire se nestalo nic a Patrick byl brutálně pobodaný." Rep: "Oh, Pane Bože!" Angelo: "Ale naštěstí se jim podařilo ho zachránit, ale tak tak!" Rep: "A nevíš, kdo mu to udělal? A jak to všichni snášíte?!" Angelo: "Nějaká Elizabeth z Francie, příjmení nikdo neznal. Snášíme to docela v pohodě." Rep: "Tak to se mi ulevilo že je v pořádku. A ještě našim divákům řekni, jak vážné jeho poranění byla?" Angelo: "Velice, vážná. Teď se podržte....na následky zemřel. Naštěstí ho teda zachránili ale nebude moct maximálně půl roku koncertovat. Nemůže hrát na kytaru, jen levou rukou trochu na klávesy." Rep: "Jéjda, no a co je pravdy na tom že ty a Claire jste svoji? Myslím jako že jste spolu?" Angelo: "No celé je to pravda, s Claire se strašně milujeme, hehe, každou noc...(šibalsky se u toho směje)...je moje jediná. Děsně mě miluje a Paddy na mě strašně žárlí, protože po ní jede. Předs- -tavte si, že mě už jednou kvůli ní bodl žiletkou do ramene!" Rep: "No to bych si o něm nepomyslela." Angelo: "To já dřív taky ne. Teď mě už ale omluvte, musím jít všechno připravit." Rep: "Dobře děkuju za rozhovor a ahoj!" Angelo: "Není zač. Ahojky! A lidi..přijeďte na koncert!" Rep: "Tak to vidíte, tolik změn v rodině Kellyových se ještě nevidělo! Náš Paddy na Angela žárlí, dokonce ho pobodal a sám byl brutálně pobodán a na následky zemřel. Jak jste ale mohli slyšet, v poslední chvíli ho zachránili. Vztah mladých dívek k Paddymu Kellymu se po článku v časopise, který vyjde zítra stoprocentně změní. Další klepy si můžete přečíst v novinách zasvěceným Kelly Family. Ale teď už k normálním zprávám a nashledanou dnes večer v devět!!!" Zprávy skončili. Paddy se vrahounsky díval na vypnutou televizi a pomalu se nadechoval. "Angelo, je.....ten zmetek jeden proradnej, já ho zabiju jak přiletí zpátky, to ti přísahám! Já ho...." "Klid Paddy uklidni se, to už se nějak vyřeší, uvidíš." snažila se uklidňovat rozzuřeného Paddyho. "Tak, hodnej, š-š-š-š, to bude v pohodě, já zavolám do redakce, řeknu jim pravdu a s Angelem si to, -po dobrém- vyřídíš až se vrátí, jo?" "Uff, dobře!" oddechoval Paddy, který byl vzteky bez sebe. Druhý den dopoledne, přiletěl zbytek Kellyů do Kolína. "Paddy, to je dobře že tu jsi, hele, musíš se rychle uzdravit, bez tebe ty koncerty nemají smysl, byl to děs! Lidé po nás házeli rajčata! Stěží jsme dohráli první písničku a co teprve těch dalších třicetdva!" Chrlila na Paddyho Barby. "No zkrátka fiasco že jo?" dodal k tomu Paddy. "Jo, fiasco, absolutní, příště musíš hrát s náma, jinak jsme ztraceni! Musíš se fakt rychle uzdravit!" Přidal se Joey. "No tak dobře já se pokusím a nebojte se, v České republice určitě o fanoušky nepříjdete, naopak je získáte. Domluvil jsem v Praze teď na 25.srpna koncert. V Praze v hale Rondo." všichni se zatvářili šťastně. "Fakt? A jak budeš hrát a zpívat?" obával se John. "No hele, mikrofon držet můžu, o hlas jsem zatím nepřišel a hrát budu jen levou rukou na klávesy, to jde ne?" "No to tutově jde, je to perfektní! Seš fakt senzační Paddy!" zaradovala se Patricia, dala Paddymu pusu a šla do kuchyně. Ostatní taky poděkovali a šli do pokojů. "Paddy?" oslovila ho Claire. "Ano?" "Ehmm, díky že jsi." Paddy se trochu začervenal. "Není zač, já jsem taky rád že jsi." odpověděl jí a políbili se. Už chtěli jít za ostatními, když v tom : "Ahoj lásko!" oslovil Angelo Claire hned jak vkročil do dveří a okamžitě se na ni vrhnul. Povalil ji na podlahu, vášnivě ji líbal a při tom jí držel ruce aby nemohla nic dělat. Paddy okamžitě zareagoval a ihned od ní Angela odtrhl. "Co si sakra myslíš že děláš!" začal na něj křičet. "No co bych dělal, líbám svou milovanou." odpověděl mu v klidu Angelo a podíval se na zem na Claire, která se z toho ještě nevzpamatovala. "Myslíš si, že po těch lžích co si včera řekl té reportérce Christine, že je tvoje nebo co?!" a začal Angela žduchat směrem ke zdi. Claire jak to uviděla, rychle si stoupla před Angela, kterému chtěl dát Paddy pěstí. "Dost Paddy!" oba dva se zarazili. "Dost, dost! Co myslíš, že tím získáš?! Nic! Nic se tím, že ho zmlátíš nevyřeší!" Vysvětlovala Claire a Angelo hned využil situace, chytil ji za boky, začal ji hrubě líbat na krk a přitiskl se k ní. Claire to ani nevnímala. A ani Paddy ne, protože ten měl co dělat, aby pochopil, co se mu snaží vysvětlit. Angelo jí chytil ruku a začal ji pomalu silně mačkat. Claire pořád byla zabraná do debaty s Paddym a oba dva si všimli Angela až tehdy, když zajel pravou rukou Claire pod sukni a silně stiskl její ruku tak, že zapískla bolestí. Angelo už ji zase chtěl a dával to na sobě znát. "Au! Angelo pusť mě! Nech...nech toho!! Au, Angelo kruci!" Angelo tomu ale nevěnoval pozornost. Místo toho aby přestal, jeho ruka stále pátrala pod sukní a druhá ruka držela její ruku tak silně, že jí až zmodrala. Purdce Claire zohnul a při tom ji furt líbal. "Paddy tak mi pomoz! Co stojíš, prosím!" Paddy ale zakroutil hlavou, otočil se a odešel. "To, to nemyslíš vážně Paddy?! Stůj!" nic se však nedělo. "Hmm, vidíš kotě? Tady je názorná ukázka toho, jaký má o tebe zájem, dej mi přednost!" ušklíbl se a chtěl pokračovat. "Cha, to si teda uhodl!" zachechtla se Claire a silou dupla Angelovi na nohu. "Jááááu!!!" zařval Angelo, pustil ji a začal skákat po jedné noze. "Tak abys věděl, já tě nechci, miluju Paddyho a on mě! Ty už nás nech na pokoji a...varuju tě, ještě jednou na mě sáhneš,...a nepřej si zažít ty následky!!!" rozkřičela se a šla za Paddym do pokoje. "Paddy, jak si mě v tom mohl nechat?!" vyčítala mu. "Ehmm, já, promiň." řekl tak podivně Paddy, lehl si na postel a díval se do stropu. Měl hlavu plnou obrázků toho, jak se Angelo snaží Claire získat, jak ji trápí a...a...no však ostatní víte. "Promiň?! To je všechno co mi řekneš?! Promiň?! Co kdyby zase,...oh kruci! Co kdyby chtěl, no, ty víš co, ty bys nic neudělal?!" "Ale samozřejmě že bych ti pomohl ale," "Co ale? Jenom kdyby... Aha, tak ty by si mi pomohl jenom, když by mě už skoro měl. Jenom kdyby to bylo doopravdy vážné. To mi chceš říct že tohle vážné není?!!!" nechápavě mluvila na kolenou u postele. "Paddy jen se na něj podívej, on je příšerný! Nedá mi pokoj a nedá! Prosím tě dělej s tím něco nebo zešílím!" prosila ho a Paddy ji chytil za ruku. "To máš pravdu, nedá ti pokoj. A proto bych mu neměl stát v cestě." najednou odsekl, pustil ji a otočil se na druhou stranu postele. "Cože?! To mi chceš říct že...Oh Paddy, myslela jsem si že si jiný." "Ale já nejsem jiný, jsem to co jsem!" zakřičel a Claire měla co dělat, aby se nerozbrečela. "Dobře, jak chceš, jestli to takhle doopravdy myslíš, tak prosím.Chceš to tak, máš to mít, ale upozorňuju tě na jedno." dívala se už na něj s očima plných slz. "Že tě pořád miluju. Milovala jsem a vždycky budu." Paddymu se hlava hned vyprázdnila a slyšel jen Clariiny slova. "Ale, když chceš, ber to tak, že si se se mnou svou poslední větou rozešel!" Paddy se na ni rychle otočil aby se podíval jestli to myslí vážně. Claire otavřela dveře od pokoje, stoupla si mezi ně a řekla. "Ale,..." Paddy se na ni už díval se slzou na tváři když pokračovala se sklouněnou hlavou a se slzavýma očima. "Nikdy tě nepřestanu milovat!" zabouchla dveře a odešla.

Kapitola 13. - DESKA

8. února 2008 v 11:16 | autor |  Kelly Family - příběh
Bylo 28. června roku 1994. Kellyovi, i přes tu napjatou atmosféru museli jet do Essenu, na domluvené nahrání desky Over The Hump a na natočení klipu k An Angel. Jakmile tam přijeli, přípravy byly v plném proudu. "Páni! To asi dalo hodně práce to tu vybudovat." podivila se Claire a procházela pouze s otevřenou pusou. "Hele, lidi, teď jsem se dozvěděl, že desku musíme natočit v Kolíně, takže, nasedat a jedeme zpátky!" To bylo přejíždění. Každému to bylo proti srsti, ale nakonec přece do Kolína přijeli zpátky. Přišli do nahrávacího studia, kde byl nachystaný přesný počet židlí. Mikrofony, kytary, bubny, prostě všechno co bylo potřeba. "Tak, začneme ne? Ať ještě stihneme ten klip!" zavelel Georg. Kellyovi se usadili, vzali si potřebné věci a předložili seznam písniček. "Téda, toho je, tak za jak dlouho myslíte že to zvládneme?" "No, sečti si to..." podotkl Joey. "No tak dobře, jdeme na to..." Dali si před sebe texty a začali nahrávat. Jako první šel nový song An Angel. Sloky a danger zpíval Paddy. Claire se málem rozpustila. Měl u toho nádherný hlas a hodně to nahrávání a hlavně ten zpěv prožíval. Angelo zpíval refrény a druhý danger. Měl u toho hlas jako holčička. Po hodině nahrávání byla deska konečně hotova, Paddy i Angelo měli dost a takto vypadá seznam desky Over The Hump:
Over The Hump
01. An Angel
02. Ares Qui
03. Baby Smile
04. Break Free
05. Cover The Road
06. Father's Nose
07. First Time
08. Key To My Heart
09. Once In A While
10. Roses Of Red
11. Santa Maria
12. She's Crazy
13. The Wolf
14. Why Why Why
"Tak, šup, šup! Jedeme zase do Essenu, kde už by to mělo být hotové!" Přejeli zase zpátky do Essenu, nikomu už nebylo překvapením, že už to je hotové. "Tak, teď se honem přesuneme se do továrny, už je všechno nachystané. Tvoje cela, bílé studio, i kostel jsme z toho stihli udělat. Jo a koncert se udělá pomocí počítače." Všichni souhlasili a šli se převléknout. Paddy si na sebe hodil starý hadry, Patricia se převlékla za anděla a Angelo se oblékl do kostelového. Přešli do továrny, všechno již bylo nachystané a tak už stačilo jenom Paddyho rozcuchat, pustit playback a snažit se. Paddy si sedl na židli, zesmutněl, aby to vypadalo přesvědčivě a začalo to. "I wish I had your pair of wings..." ozývalo se z playbacku, na Paddym bylo vidět že se hodně snaží. "Stop!" zavelel rejža. "Patricku, nesnaž se tak, uvolni se prosím tě, dej do toho emoce, prostě to prožívej!" napomínal ho a Paddy jen rozrušeně kýval. "Znova! Raz, dva, tři!!!" "I wish..." polovina písničky se konečně natočila. Paddy byl unavený, ale Angelo z toho nic nedělal, chtěl pořád pokračovat. Jeho chůze při refrénu v kostele vypadala fakt dobře. "Tak pokračujem! Paddy, mazej se převléknout, budeme točit v bílém studiu! Honem, máme fofr!" Paddy tak tak stíhal. Začalo se natáčet v bílém studiu. Přišla na řadu Patricia se svým kostýmem a nakonec zase refrén. Potom si na sebe zase Paddy musel hodit ty hadry, které měl ze začátku a nasadit si červenou masku. Na sloku But there's danger ze sebe musel udělat grázla, aby to vapadalo. Nakonec zimitovali koncert a s pomocí počítače vše dodělali. "Konečně! Já mám dost!" odfoukl si Paddy. "To mi povídej." dopnila ho Patricia s Johnem. "Mě je dobře, nevím, co z toho děláte. Urazil se Angelo. "Co ti zase je?!" podivila se Kathy. "Nemusíš se hned urážet! Nikdo ti nic neudělal!" Angelo sklopil oči. "Tak to bych se hádal!" pomyslel si. "Tak, Patrick, Angelo a Patricia naklušou k říďovi na kobereček, chce si s váma promluvit! Máte tam do pěti minut být!" Paddy s Patricií se na sebe nervózně podívali a i s Angelem šli pomalu se strachem ke dveřím. Než tam ale přišli, Patricia se naklonila k Paddymu a pošeptala mu. "Hej, neříkej to nikomu ale, já mám normálně strach! Nevíš co nám může chtít?" "To mi povídej, já se taky bojím, on není zrovna dobrák od kosti." odpověděl třesoucím se hlasem Paddy. "Nevím co nám chce, ale určitě by si nás nepozval jen tak!" "Držte už klapačky!" napomenul je Angelo. "Už jsme tady!" Angelo zaklepal a všichni tři vstoupili. Říďa seděl v křesle, doutník v puse a se zamrečeným pohledem se zadíval Paddymu do očí. "Ty...pojď sem!" vypadlo z něj najednou. Paddy se začal zmateně rozhlížet. "Kdo, já?" "Ne Mickey Mouse! No jasně že ty!!" Paddy si sedl před ředitele na židli. Nervózně polkl a ještě se pootočil dozadu a se zoufalým pohledem se podíval na Patricii. Ta jen nenápadně pokrčila rameny. Chlápek přistrčil Paddymu noviny a ukázal na jeden článek. "Co to je?!!!" zakřičel. Paddy začal číst. ----- "Paddy, miláček davu se ukázal v jiném světle. Vypadá to, že za chvíli překoná rekord v balení holek. Dostali jsme informaci..." Paddy zvýšil hlas. "....že se náš idol vyspal po koncertě ve Španělsku s pěti fanynkami a ještě s jednou reportérkou od jiných novin. Nebudou jeho slova vlastně jenom lži? To, že je silně věřící katolík? Kdyby byl, tak nedělá takové kraviny. Užít si a frnknout! Tak tohle teď slícháme na každém rohu, když si někdo povídá o Kelly Family. Jestli byla tahle informace pravdivá se ještě pořádně neví, ale pro vás to určitě zjistíme. Ve Španělsku a Německu teď slýcháme různé narážky jak na něj, tak i na celou skupinu. Napříkladposlední týdny se o Kelly Family nemluví jinak něž jako o Kellouších, Kelláčích, Paddýskovi, Padouchovi, Kelly Debily ale také se o Paddym mluví jako o Padavce! Jak tenhle incident dopadne, to si ještě musíme počkat. S pozdravem Vaše redakce! ----- Paddy třísknul novinami o stůl a byl vzteky bez sebe. Angelo už to nevydržel, vyprsknul a začal se nesmírně chechtat. "Angelo sklapni, co je na tom k smíchu?!" štěkl po něm Paddy. "Já nevím!" smál se Angelo ale za chvíli se uklidnil. "Můžete mi Patricku Michaele Kelly laskavě vysvětlit, co to má znamenat?!" zařval na něj říďa. "Ale pane, já na tom koncertě vůbec nebyl! Podívejte se do mé lékařské zprávy, ověřte si to, já tam..." "Tak dost!!! Už nechci nic slyšet nařizuji ti, abys odevzdal všechny svoje věci, které se týkají vaší skupiny třeba, tady Patricii, sbalil si věci a už nikdy tě nechci vidět někde koncertovat a jen se..." "Ale pane, to nemůžete, já to fakt neudělal, já sem tam nebyl! Angelo vám to dosvědčí, Angelo tak řekni jak to bylo! Prosím!" otočil se na Angela a čekal. Angelo si jen pohodlně stoupl. "Já nevím, já si to už nepamatuju..." "No tak, ale sakra Angelo! Tak Patricie, potvrď to!" Patricia kývla. "Ano, je to tak, Paddy na tom koncertě vůbec nebyl! Paddy byl v tu dobu v Kolíně! Byl doma s Claire! Přísahám!" Ředitel se na ně nedůvěřivě podíval, ale nakonec se slitoval. "No tak dobře, tak jo, nic nedělej, já jim tam zavolám a vysvětlím jim to, ale ještě něco takovýho a letíš!" "Rozumím..." odkýval Paddy. "No, a jinak běžte vedle, čekají tam novináři a Bravo TV. A jen pravdu!" varoval je říďa. Kellyovi zalezli do vedlejší místnosti a zůstali tam celou hodinu. Nakonec odjeli zpět do Kolína. Claire chtěla Paddymu pořád něco říct, ale neměla odvahu. Uběhly dva týdny...