Kapitola 11. - ŠTĚSTÍ V NEŠTĚSTÍ

8. února 2008 v 11:17 | autor |  Kelly Family - příběh
Claire nad Paddyho zkrvaveným tělem ještě pár sekund brečela. "Paddy promiň, je to moje vina!" říkala jeho zavřeným modrým očím a u toho se obviňovala. Po chvíli ji ale něco trklo. Jestli to byl kozel to nevíme, ale rozhodně si uvědomila, co musí udělat, jestli se chce pokusit ho zachránit. První pomoc. Claire sice neměla moc ráda krev, ale pro Paddyho by udělala všechno. Opatrně mu rozepla košili celou červenou od krve a položila svoje dlaně na jeho hrudník. Cítila chlad, který vycházel z jeho bezvládného těla a nemohla to jen tak nechat. "Sakra, kde je ta sanitka?! Nemůžu tě tu přece jen tak nechat bez pomoci!" řekla a začala s první pomocí. Za chvíli uslyšela "Húúú,húú!" poznala že je to sanitka. Pohlédla na Paddyho vychládlý obličej "Neboj, vydrž ještě chvíli, sanitka už je tady!" Sanitáři okamžitě zafiksovali Paddyho na lůžko, rychle nabrali do vozu i s Claire a pokoušeli se ho oživit. "Ztratil spoustu krve slečno, nevím jestli se nám to podaří." oznamoval sanitář. "Ne, prosíím, snažte se! On nemůže umřít!" začala vzlykat Claire v sanitce u oživujících doktorů. "Slečno, on už je mrtví!" prohlásil jeden z doktorů. "Já vím ale, přece se to musí nějak podařit!" "O tom vážně pochybuji." Po pěti minutách marného oživování "Je nám líto slečno." "Ne! To ne! Není mrtvý já tomu nevěřím!" začala vyvádět Claire. Doktři ho mezi tím přikryli bílým plátnem jako každého mrtvého. Claire si brečela do dlaní, ale, najednou se jí zdálo, že .... "Prosím, podívejte se jestli nežije, prosím!" prosila doktory. "Ale madam, on už je..." "PROSÍM!" doktoři teda souhlasili a odekryli tělo. Najednou uviděli zatínající se dlaně "Pane Bože, on není mrtvý! Rychle epynefin a kyslík!" Claire tomu nemohla uvěřit a naklonila se nad něj. Paddyho modré oči se otevřeli, pomalu, s bolestí, ale otevřeli. Začal příšerně kašlat a při tom prskal krev. "Claire! Claire!!! Si tady?! Claire?!" křičel bolestným hláskem po sanitce. "Ano sem tady Paddy! Jsem u tebe!" rychle k němu přistoupila a chytila ho za ruku. "Já jsem byl chvíli....." "Pssst! Teď nic neříkej. Až tě v nemocnici ošetří." říkala mu s pláčem Claire. Byla štěstím bez sebe, že může s Paddym zase být, mluvit s ním, dotýkat se ho a dívat se do jeho očí. "Claire, já tě tak miluju, udělal jsem blbost, já vím ale, miluju tě, miloval a budu milovat navždy!" sotva to dořekl, začal zase strašně kašlat a úpět bolestí. Naštěstí toho moc necítil, jen ty dvě bodné rány, ale co ho bolesti zbavovalo nebyl epynefin, ale Clariina ruka a její oči. Byl šťastný, že s ní může být. Po příjezdu do nemocnice vzali Paddyho okamžitě na sál a Claire volala domů. "Cože? Paddy? V nemocnici?! Co se stalo?!" strachovala se u telefonu celá rodinka. "Paddyho napadla nějaká skupinka, kterou vedla Eli, okradli ho, zmlátili, pobodali a zemřel!" "Cože? To ne!" "Ale naštěstí se doktorům v sanitce podařilo ho oživit, takže je teď na sále a jenom čekáme, jak to dopadne." ozývalo se z telefonu. "No Claire, my tam teď nemůžeme přijet, strašně bychom chtěli ale, je tu s námi náš manažer a domlouváme příští koncert a tak...." "Nic nedomlouvejte, Paddy alespoň rok nebude moci koncertovat, nebude moci pořádně hrát na kytaru, takže jestli chcete vy, pro mě za mě, ale se mnou a s Paddym nepočítejte!" domluvila Claire a zavěsila. Kellyovi nechtěli přijít o finanční podporu na celý rok a tak koncerty domluvili. "Nějak to už uděláme." prohlásil Joey. Operace trvala už něco přes pět hodin. Konečně vylezl doktor z operačního sálu, celý zpocený a udýchaný. "Doktore! Doktore. Jak to s Paddym vypadá, bude v pořádku?" ptala se hned Claire. "To ještě přesně nevím, ztratil spoustu krve a taky má v tuhle dobu hodně slabé srdce, nevím co se do večera stane. Ale za chvíli ho budou převážet na pokoj, jestli chcete, můžeme vám ustlat na přistýlce." vysvětloval doktor. "Děkuju mnohokrát pane doktore, děkuju moc!" objala ho a čekala, než vyjede sanitářka s lůžkem, na kterém bude Paddy. Převezli ho na pokoj, Claire si sedla k němu "Paddy, já jsem tak šťastná že žiješ, co bych si bez tebe počala! Škoda že jsi v narkóze a že to neslyšíš." a chytila ho za ruku. Položila na ni svou hlavu a usnula. Po chvíli Paddy otevřel oči "Claire? Claire?!" ona však únavou spala "Claire, já.......já to slyšel."
Za pozvolného klapaní cardiomonitoru se Claire pomalu probudila. Paddy se díval do stropu a snažil se vzpomenout na všechno, co se stalo. "Paddy?" řekla unaveně. "Ahoj Claire, kde to jsem?" ptal se poněkud zmateně. "Přece v nemocnici. Kde bys byl?" nechápala jeho zmatené otázky. "No a co se stalo? Proč jsem v nemocnici? Proč mě všechno bolí?!" Paddy vůbec nevěděl co se děje. "Paddy, vždyť,…. Ty si to nepamatuješ?!" lekla se Claire. "Co bych si měl pamatovat? Jen vím, že chci domů." Claire hned něco napadlo a přirozeně se zeptala. "Paddy, jak se jmenuje tvoje sestra? Je jedno jaká." "Já mám sestru?!" Jakmile tuhle otázku vyslovil, Claire okamžitě měla podezření, že se mu něco stalo s pamětí. "No, víš, počkej chvíli, já hned přijdu." Claire vstala a šla na chodbu za doktorem. "Prosím vás, co se s ním stalo? Neví, že má nějaké sestry a vůbec nějakou rodinu,pamatuje si jenom mě?!" "Jenom klid, pojďte se mnou prosím na vyšetřovnu, všechno vám vysvětlím." Odvětil doktor a ona šla s ním. Posadili se na pohovku, doktor jí uvařil čaj a začal s vysvětlováním. "Víte drahá Claire, ani doktoři nejsou všemocní, obyčejný člověk by to jistě nepřežil ale on, něco ho drželo při životě. Nechci povídat doměnky ale určitě se snažil vydržet co nejdéle, kdybyste k němu přišla o něco později tak, nevím. Ten mladý chlapec utrpěl vážné poškození levé poloviny mozku, a zrovna té části, kde se ukládají vzpomínky. Ta operace mu paměť ještě částečně narušila a tak je docela dobře možné, že si dlouho nebude moci něco zapamatovat." "Ale, to zapomněl i texty a noty a akordy a všechno? To zapomněl jak hrát na kytaru? Když mu něco řeknu, za týden to nebude vědět? To zapomněl na svou rodinu?!" začala hystericky vyvádět Claire. "Klid slečno, říkám, že to není na trvalo. Bude potřeba mu tu paměť hodně trénovat. Snažit se zrealizovat minulost, aby se mohl ztotožnit s přítomností." "Hele, tyhle filozofický řeči na mě nezkoušejte. Prostě rovnou řekněte, že Paddy ztratil paměť a hotovo." Rozkřičela se Claire. "Neztratil paměť! A snažte se mu oživit myšlenky aby mohl vypovídat. Už přijela policie."Claire se sebrala a odešla zpátky k Paddymu. "Paddy, je tady policie, budeš muset vypovídat." "Ale, když si nic nepamatuju, jak můžu vypovídat?! Já vím jen to, co jsi mi řekla a to je to, že mě nějaká Elizabeth chtěla zabít a prý dost brutálně." "No to ano a možná, když tě vezmu na místo, kde se to stalo, tak si vzpomeneš." Navrhla Claire, domluvila se s doktory a k večeru vzala Paddyho na procházku. Došli až na místo, které se Paddymu stalo osudným. Na místě byly ještě zbytky krve a bylo tam stejné přítmí, jako v ten strašný den. "Paddy, znáš tohle místo?" Paddy se porozhlédl a bylo znatelně poznat, jak zbledl. Před očima se mu začali zjevovat ty nejhorší okamžiky jeho života. Zřetelně viděl oči Eli, cítil stejnou bolest, jako když mu sypala prach na obličej, viděl ty tři hochy, kteří způsobili jeho smrt. Záblesky z těchto událostí se mu zjevovaly čím dál tím víc zřetelněji a Paddymu se dělalo pořád hůř. "Paddy,Paddy?!" Claire se snažilo ho z toho transu minulosti vzbudit, ale nedařilo se jí to. Paddy to viděl tak, jako kdyby seděl v kině a díval se na brutální film s ním, jako hlavním hrdinou. Paddymu z ničeho nic vhrkly do očí slzy a stisk jeho ruky se stával víc a víc nesnesitelnější. "Paddy?! Paddy dost! Paddy víš jak to bolí?!!" Claire ten stisk už nemohla vydržet a tak se slzami v očích klekla k Paddyho nohám, volnou rukou ho chytila za kalhoty a brečela mu u noh. "Paddy prosím! Už dost! Vím že je to strašný ale prosím, probuď se! Paddy, Paddy prosím, probuď se!! To bolí! Paddy?!!" zakřičela bolestí Claire a to konečně Paddyho probudilo. Záblesky se přestali zjevovat a všechno si čistě pamatoval. Jeho stisk se rychle povolil a se slzavýma očima pomohl Claire vstát. "Promiň! Já, já sem teď nevnímal, já, já jsem teď na všechno vzpomínal." Uklidňoval sebe i Claire Paddy a rychle si sáhl na bok,aby se ujistil, že je to pravda. Sáhl zrovna tam, kde byl bodnutý a bolestí zatínal zuby. Potom si se stejnou bolestí sáhl i na rameno a poznal, že všechno je pravda. "Paddy, teď se musíme vrátit do nemocnice, určitě už tě budou hledat." Přemlouvala ho Claire. "Tak dobře." Svolil Paddy a naposledy se ohlédl za tím místem, které mu uvízlo v paměti na celý život. Když došli do nemocnice začal jim doktor nadávat "Kde jste tak dlouho?! Už dávno si měl být chlapče v pokoji a dostávat infuzi!" křičel na celou chodbu. "Promiňte pane doktore hned ho tam zavedu. Paměť už má v pořádku." "Jak to?!" podivil se doktor. "No, stačilo ho jen zavést na místo, kde se mu to stalo a bylo to." Řekla Claire a rychle podepřela Paddyho, protože únavou ztrácel rovnováhu. "Aha, tak teď ho honem doveď na pokoj a navíc, čeká tam na něj policie." "Tam s ním musím být!" řekla a šla s ním směrem k pokoji. "T o ne!" zakřičel doktor. "Policie by to mohla pochopit, jako ovlivnění výpovědi oběti a potom byste mohla jít do vězení vy!" Claire kývla hlavou a vešla s Paddym do pokoje. Jak uviděla policii, zezelenala a uložila Paddyho do postele. Políbila ho, on ji taky, pohladil jí a řekl aby už šla "Běž už, teď jsem tady na to, abych řekl celou pravdu a byli potrestáni ti, kteří za to můžou." Claire se mu podívala do očí, které byly tak zářivě modré, že jim neodolala a poslechla každé jeho slovo, také jí v tom pomohl jeho úsměv. Tak pozdravila policajty a odešla z pokoje. "Tak……" slyšela už jen za dveřmi. Sedla si na lavičku a čekala. Při tom čekání viděla Paddyho výraz těsně před smrtí a nemohla se těchto myšlenek zbavit. Čistě viděla jeho zkrvavené oči, jeho podrobný výraz a dělalo se jí špatně. Doktor jí přinesl kávu. "To může chvíli trvat slečno." a posadil se vedle ní. "Já vím, ale chci být Paddymu nablízku." "Já vás chápu, ale přece jen byste se měla jít domů pořádně vyspat." přesvědčoval ji doktor. "Ne nemůžu ho tu nechat, pořád mu hrozí nebezpečí, musím být s ním." odolávala Claire. "No dobře, jak chcete, tak si alespoň běžte lehnout támhle na lavičku." Claire tedy dopila kafe a šla si lehnout. Asi po hodině vyšla z pokoje policie s úsměvem na rtech a Claire si ani nevšimla, jen zalezla do lékařského pokoje a zůstala tam jak dlouho. Přesně v jednu se kolem Claire myhla světlovlasá sestřička s ampulkou a injekční stříkačkou na tácku. Claire si jí skoro ani nevšimla, protože skoro spala, jen viděla, jak sestřička vešla na Paddyho pokoj. Claire si po chvíli uvědomila, že jí ta sestřička připadá strašně povědomá. "Tu holku už jsem někde viděla! To není možné ta podoba! Ale na koho?!" Claire to nešlo do hlavy, až za pět minut se rychle posadila "A sakra!!....." - Mezi tím v pokoji, Paddy spí a sestřička stojí u dvěří. "Ahoj Paddy dlouho jsme se neviděli!" ta sestřička totiž nebyla sestřička ale Eli. "Netušila jsem, že jsi tak silný abysi to přežil! Přečetla jsem si tvou lékařskou zprávu a tam stojí "Úmrtí v záchraném vozidle a následné oživení. Ztraceno: 2,459 l krve....." Nejde mi prostě do hlavy, jak jsi to mohl přežít! Spousta slavných, se kterými jsem měla co dočinění, na tuhle ztrátu zemřeli!" Eli se k němu pomalu začala přibližovat. "Ale ty ne, ty si jiný lásko, není možné aby si to přežil, tak, když si přežil svou vlastní bolestivou smrt," začala z kapsy vytahovat injekční stříkačku ve které byla červená tekutina. "tento jed určitě nepřežiješ, je to směs těch nejhorších jedů na této zemi! Způsobují okamžitou smrt a není na to žádný lék. Tak se připrav, Paddy Kelly, připrav se na smrt!" Elizabeth štříkla jed přímo do kapačky, kterou měl Paddy připojenou a povolila uzávěr, aby to mohlo prokapávat. V tom se ale rozrařili dveře a v nich stála Claire, tři doktoři, dvě sestry a dva policajti. Paddy se hned po ráně, která otevřela dveře probudil, všechno si rychle přeložil a jakmile uviděl červenou tekutinu v kapačce, vyrval si ji z ruky. "Tak to teda ne!" zaječela na celou nemocnici Eli. Paddy dostal strach když ji uviděl. "Eli?!" zeptal se vyjeveně. Elizabeth najednou vytáhla zbraň a namířila ji Paddymu rovnou do obličeje. Paddy se podíval přímo do hlavně a okamžitě ho polilo horko. "Nedělejte to!" zakřičel na ni jeden z policajtů a také vytáhl pistoli. Eli se Paddymu dívala do očí a tvářila se jako cvok. "Musím dokončit svoji práci, tento kluk musí zemřít!" "Řekni mi Eli, co tím získáš když mě zabiješ?!" říkal nervózním hlasem Paddy. "Paddy ne, ne, radši nic neříkej..." naznačovala mu pohyby Claire. "Ptala jsem se tě na něco?!" zaječela na něj Eli a přiložila mu zbraň ke spánku. Nikdo v pokoji se ani nepohnul a Paddy jen polykal co to šlo. "Rozluč se s blízkými Michaele Patricku Kelly, jsem tu abych naplnila tvůj osud! A tím je....zemřít!!" nabila pistoli a......... "Nééé!!!!" zakřičela Claire když padl ohlušující výstřel. Po pěti vteřinách se všichni vzpamatovali a Claire se rychle dívala k posteli. Paddy v ní ležel vyděšený se zavřenýma očima. "Paddy ty žiješ! Ale..." až teď se zjistilo že ten kdo střílel nebyla Eli ale jeden z těch policajtů. Eli střelil přímo do srdce. "Claire!" obejmuli se, jako kdyby se deset let neviděli. "Claire já jsem myslel že je to konec!" "To já jsem myslela taky Paddy. Strašně tě miluju. Oh miláčku!" líbali se a drželi se tak, aby byli co nejvíc spolu. Doktoři odnesli Eli a nechali v pokoji jen líbající se dvojci.Po týdnu oznámil doktor Paddymu razantní změnu jeho stavu a že ho tedy mohou za týden pustit domů. "No to je super! Neboj se doma všechno připravím, budu o tebe pečovat jako kdybys...." spustila na něho když jí tuto novinku oznámil "Ale Claire, já nejsem nemohoucí. Bude to v pohodě. Uvidíš." Za týden pustili Paddyo domů. Claire ho přivezla a všichni se k němu hned hrnuli a spustili na něj "Ahoj Paddy tak co?" "Jak je?" "Už jsi v pohodě?" "Ahoj Paddy." "Ahoj, je supr že jsi doma." Paddyho z toho rachotu bolela hlava a tak zakřičel "Ticho!!!" všichni hned zmlkli a vypadalo to, jako kdyby měli před Paddym ohromný respekt. "Je mi fajn, jsem v pohodě, ahoj a vím to. Tak, nějaké další otázky?" Nidko neřekl ani půl slova. "Děkuju. Pojď Claire, jdeme do pokoje." Angelo utíkal do svého pokoje a rychle si přiložil k uchu dálkový ovladač. Proč? Když byl Paddy v nemocnici, natáhl mu pod postel štěnici, nevíme kde ji sehnal ale byla funkční. Chvíli poslouchal a uslyšel debatu. "Hele Claire, já vážně nevím proč to turné domluvili." "To přece není možný, co ty koncerty budou bez tebe?" "Claire já ti klidně zaručím, že polovina holek v halách bude otrávená, protože, zaprvé, polovinu písniček nemůžou zpívat beze mě. Zadruhé, jsem jediný který umí hrát na elektrickou kytaru, když nepočítám tebe. A zatřetí, puberťačky po mně šílí a co myslíš, že udělají když zjistí, že tam jejich miláček, jak by to řekli ony, není?" "No, já, já, myslím, že tam,... asi nepůjdou ne?" "Správně, tak jestli chcou sklidit rajčata a flašky od piva ať si jedou a jestli chtějí sklidit jekot, potlesk a plyšáky, tak ať počkají na další sezónu." Angelo napjatě poslouchal u dálkového ovladače a hned jak ta debata skončila, protože on byl na jekotu a plyšácích závislý, začal pořádně přemýšlet, jak to udělat, aby nemusel jet. Jenomže, na nic nepřišel. Bylo 14. června, byl večer, krásný hvězdný večer. Paddy a Claire měli atmosféru tak krásnou, že se jen dalo čekat, kdy to mezi nimi zajiskří. "Claire, já už nemůžu čekat, už to nevydržím, strašně tě miluju a..." "Paddy, já vím co chceš říct a chci ti říct to samé, už to takhle dál nejde, já..." Paddy ji začal pod tou jasnou oblohou líbat tak nádherně, že na to už nic jiného nemělo. "Ach, Paddy, já tě tak miluju!" Ještě jednou ji políbil. "Pojď..." nemusíme ani dále komentovat, zašli ruku v ruce do Paddyho pokoje, otevřeli okno a Paddy ji začal při líbání pomalu rozepínat blůzku. "Paddy, doopravdy to chceš?" zeptala se nejistě, když rozepínal poslední knoflík na blůzce. "Ano Claire, chci, nemusíš se bát, nebudu jako Angelo, budu opatrný a něžný." "Já ti věřím." Paddy ji pomalu položil na postel a viděl na ní, jak moc je nervózní. Klekl si nad ni, opřel si svoje ruce vedle její hlavy, a začal ji něžně líbat, potom na krku. Clairiiny ruce ho zatím přiváděli k šílenství. Mezi tím mu stačila stáhnout tričko a hned jak se ho dotkla, ucítili oba dva něco, co se těžko popisuje. Claire ho prvně hladila v pase, potom na bocích a nakonec ji láska k němu přemohla a začala mu rozepínat knoflíky u riflí. Paddy na nic nečekal a přesunul se ke spodní části jejího těla a dělal to samé co ona. Po chvilce, kdy už byli ve spodním prádle se vyměnili. Paddy si lehl a Claire si klekla nad něj. Dlouho se jen líbali a jejich ruce nevěděly co mají dělat. "Claire, já..." Ani si to nestačila přeložit a Paddy se s ní začal pomalu a něžně milovat. Pro Claire to byl jedinečný zážitek, protože milovat se s Paddym bylo jako vznášet se na mráčku z peří a kolem samé rozkvetlé květiny. S ním to bylo jako v pohádce, za to to s Angelem Paddymu nesahalo ani po kotníky. Ve tři ráno už leželi vedle sebe na posteli, zakrytí pouze bílým plátnem, Claire měla hlavu položenou na Paddyho rameni, drželi se za ruce a dívali se ven na hvězdy. "Paddy už o tebe nechci přijít. Byl si úžasný, nevím co mám říct..." "Nic neříkej, taky se mi to s tebou líbilo." Dívali se na sebe a po chvilce oba usnuli.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama