Kapitola 17. - HNED DVĚ PŘEKVAPENÍ

8. února 2008 v 11:14 | autor |  Kelly Family - příběh
Claire celé dopoledne chodila jako tělo bez duše. S nikým se nebavila a když se jí někdo pokoušel zvednout náladu, hned utekla do pokoje. Odpoledne měli odjíždět na domluvený koncert do ČR. "Claire pojď přijedeme pozdě." přemlouval ji Paddy. "Nechte mě tady! Nikam nejedu!" odsekávala a nechtěla ho pustit ani do pokoje. "Claire prosím, pusť mě dovnitř. Ať už je ti cokoliv, jsem s tebou a pomůžu ti." Claire po téhle větě dveře odemkla, ale pořád se tvářila jako mumie. "Myslíš to vážně?" "Ano." kýval na ni a vedl ji za ruku k autobusu. "Ať už je to cokoliv? Doopravdy?" "No jasně, žádný strach. A teď už pojď, nebo to zmeškáme." naléhal a šli k autobusu. Angelo těsně před odjezdem ještě vysypával odpadky, naštěstí tak spěchal, že si nevšiml testu, který ho bodal přímo do očí. Vysypal všechny koše a běžel aby je stihl. Když nastupoval, vzpoměl si, že zapoměl vysypat koš z kuchyně, tak se rychle vrátil, čapl koš a chtěl ho rychle vysypat. Ale.... "Ale, copak to tu máme, že by těhotenský test, kdo ale...?" Vzal si ho, schoval si ho do kapsy a konečně vysypal koš z kuchyně. "Tak že by někter z mých sester??? Ale která? Nebo, že by ne sestra?! Ale kdo teda?....Claire..." napadlo ho a šel pomalu k autobusu. "Toho by se dalo ďábelsky využít!..." řekl si a zasmál se. "Vlastně zneužít!" opravil se a utíkal za ostatními. Po příjezdu do Prahy je čekalo nemilé překvapení. Na parkovišti se na ně fanynky vrhly a byly tak neodbytné, že nezabrali ani na to, že jim Paddy každé zvlášť dá pusu. "Paddy, já tě chci!" "Né, já tě chci a si můj!" "Né, Paddy je můj!" řvaly neúnavně 14 až 17 leté fanynky a tahaly Paddyho z jedné strany na druhou. Angelo po chvilce utrpení dostal nápad. Popadl ostatní a zatlačil je zpátky do autobusu. Před ním šla Claire. "A co Paddy?!" Angelo se ošil "Ten si poradí!" a nacpal se za ostatními do autobusu. "Ach jo, chudáček." litovala ho Patricia. "Vidíte to?! Jak ho tam caplují?! Každá ho chce pro sebe, za chvíli ho roztrhají." "V každém případě nidko nikam nepůjde, on už to zvládne!" rozkázal Angelo. "Jen mi řekni jedno Joey, proč po nás tak šílejí, do teď nás tu skoro nikdo neznal?" "To je snad jasný ne? Georg nám zařídil umístnění v Esu a jestli se na to dívalo hodně lidí, tak už se jich nezbavíme!" odpověděl Joey Kathy. Claire seděla u okna a dívala se na histerické fanynky. Jedna, která byla vpředu, už rozthla Paddymu rukáv a napadlo ji, že by mohla překročit mezi a také to navrhla ostatním. Holky z něj začali neúnavně rvat oblečení. Paddy se jen tak tak udržel na nohách. Až do chvíle, kdy ho jedna fanynka žduchla a jemu se zamotaly nohy. Spadl doprostřed davu. Holky začali ječet a jedna po druhé z něj strhával kusy košile. "Jeden knoflík to ještě drží, zaberte!" ozvalo se a děvčata zatáhla tak, že by to nevydržel ani železný zip. Knoflík uletěl a Paddy tam ležel jen tak v kraťasích obletovaný šílenými fanynkami. "Tak to teda ne! Už toho mám dost!" naštvala se Claire když to viděla. Začala se rozhlížet a zahlédla chlápka, jdoucího kolem benzínky. Hned dostala nápad. Otevřela okýnko a zakřičela do davu. "Hele holky, není támhle to Bruce Willis?" Děvčata ztichla a se zájmem se podívala tam, kam ukazovala. Claire Paddyho pobídla, aby rychle běžel za nimi. Opatrně se porplížil mezi fanoušky a rychle nastoupil dovnitř. Hodil zbytky trička do koše a byl z toho představení tak unavený, že si stoupl ke křeslu, roztáhl ruce a volným pádem si do něj lehl. "Ufff....to si nepřejte zažít. To byl děs. A už toho nechte!" zakřičel na fanynky, které zoufale mlátili do oken. Všechny jejich oči se sklopily, když na ně jejich miláček zakřičel. "Pche, tak my si počkáme!" pronesla jedna nafrněná frajerka a sedla si vedle autobusu. Ostatní udělali to samé. "Však vy jednou vylezete a ty Paddy, budeš můj!" všechny holky z širokého okolí se utábořili na nádraží a nebyly k odehnání. "Kde je sakra ochranka?!" naštval se John. "Měla tu být hned jak jsme přijeli." Všichni pokrčili rameny a John si bezradně sedl a hlavu měl prázdnou. "Má tady někdo mobil?" zaptal se najednou Paddy. Ostatní se na něj podívali s takovým výrazem jako: Jako proč, na co, seš vůbec normální? ; "Tak má tady někdo mobil?!" zeptal se ještě jednou a s důrazem. "Jo já mám. … Na." řekla Barby a dala mu svůj telefon. Paddy kamsi zavolal. "Georgi? Kde je ochranka, měla tu být hned jak jsme přijeli a teď se nám holky uvelebili u autobusu a odmítají nás pustit!" G: "Michaele ale ten koncert je přece zrušený." Paddy nevěřil svým uším. "Co? Ale, a, ale kdo ho zrušil?! Kdy?!" G: "Nevím kdy to bylo, někdy v půlce července asi, já nevím. Michaele neříkej že o tom nevíš?!" "Ne to nevím! Kdo to zrušil?!" G: "No přece Angelo." "Ahá, no jistě Angelo, už si vzpomínám. Jo. Ale tu ochranku sem prosím rychle pošli jo?! I když ten koncert není! Díky!" dělal jako že o všem ví, ale při tom u telefonu zuřil. G: "Jasně, hned tam bude. Čau." "Čau!" zavěsil a šel k Angelovi jako ke svému nejlepšímu kamarádovi. Tak si ani nevšiml, že si Claire povídá s Jane. "A on o tom ještě neví?" ptala se Jane. "Ne, neví, nevím jestli mu to mám říct. Kdo ví, jak by zareagoval." "No jo, ale stejně se to jednou musí dozvědět." tlačila na ni. "Jo, jednou jo, ale zatím je času dost." vysvětlovala Claire. "To je fakt, ale podle mě stejně něco tuší. Podle toho, jak se choval, když ti bylo špatně, co říkal a tak, je mu podle mě nanejvíš jasné o co jde." strašila ji domněnkami Jane. "Prosím tě přestaň, mám starostí až nad hlavu, aby se to někde neprovalilo a ty začínej ještě s tímhle!" "Ale, stejně seš ráda že je to jeho že jo? Je to na tobě vidět." usmála se na ni. "No, to je pravda, z něj by byl skvělý táta." představovala si Claire a dívala se na Paddyho, který si začal ukrutnou hádku s Angelem. "Jak si to mohl udělat?!" "Nevím o co jde..." odvětil mu v pohodě Angelo a piloval si nehty. "Lidi," rozkřikl se Paddy po autobuse "koncert není, je zrušený!" Kellyovi byli překvapení. "Paddy, jak si ho mohl zrušit?!" koktala rozrušeně Kathy. "Já?! Poděkujte tady Angelovi, on koncert zrušil!" ukazoval prstem na Angela a tvářil se hódně naštvaně. "Ano, já ho zrušil a jsem na to patřičně hrdý." zachechtl se Angelo. "Hele víš co? Tohle nemá cenu!" mávl nad ním rukou Paddy a chtěl si jít sednout. "No jo, tak to máš pravdu, s tebou to fakt nemá cenu, ty už se totiž nezměníš, fakt ne." "Víš co Angelo? Radši už sklapni, ty tvoje kecy nikdo poslouchat nemusí!" "Aha, tady si někdo vyskakuje! Nemysli si o sobě Bůh ví co, jsi jenom obyčejný, smrtelný člověk!" zamračil se na něj Angelo a jeho oči vzplanuly. "Co tím jako myslíš?!" "Že by ses měl mít na pozoru hochu!...pápá!" zasmál se se zamáváním Angelo, nasadil neutrální výraz, sedl si a zase se začal dívat z okna. Paddy, uklidňovajíce, a čekajíce na ochranku si šel sednout za Jane a Claire, se zeptáním si sedl mezi ně, chytil Claire kolem ramen a položil si ne ně svou hlavu. "Ach Claire, to není možný, já už to dál neunesu." Claire ho začala hladit a uklidňovat. "Ne Paddy, to vydržíme, není to zase tak zlý, nevšímej si ho a bude to v pohodě. Přece se milujem." řekla a uviděla Jane. Ta na ni s mrknutím lehce kývla jakoby jí říkala "Jen tak dál..." Po hodině čekání ochranka konečně dorazila. "A dost, buďto odejdete po dobrém, nebo po zlém!" začali na fanynky bodyguardi. "Ani po dobrém, ani po zlém, zůstaneme tady a nikdo nás nepřinutí odejít!" vykřikla jedna z děvčat a nečekala okamžitý zásah. Čtyřicet ohromných chlapů se vrhlo na bezbranná děvčata a násilím je tahalo od autobusu. Jeden z nich, takový, no, takový vyzáblý ale krásný mladík, šipnavej blonďák a milý na pohled, odtahoval poslední fanynku. Patricia vylezla ze dveří a zavolala na ochranku. "Díky hoši, jsme vám vděční!" Ten mládenec se hned podíval, který z Kellyů děkuje. Okouzlením pustil fanynku, která se rozeběhla zpátky k autobusu. Naštěstí si toho hned všiml a tak ji stačil chytit těsně před tím, než dorazila ke dveřím. "Tak to ne slečno!" vynadal jí a najednou mu někdo položí ruku na rameno. Pomalu se ohlédnul a zjistil, že ruka patřila Patricii. Pomalu polknul a zadíval se jí do očí. Patricia se usmívala. "Díky moc,..." šla zpátky k autobusu, mezi dveřmi se ještě otočila. "Jacku..." Usmála se a chtěla zavřít. "Po,po, počkej!..." odmlčel se. "Jak víte jak se jmenuju?" zeptal se jí nejistě. "No, pokud se nepletu, máš to na jmenovce." odpověděla a brala to s úsměvem. Jack se podíval na jmenovku. "A, aha, no tak to potom jo.....Patricie." a také se na ni usmál. Na Patricii to zapůsobilo jakýmsi dojmem, který neměl nic společného s tím, co doposud zažila. "Tak, tak jo, měj se." řekla se skloněnou hlavou a chtěla zvřít. "Po, počkej!" najednou vykřikl Jack. "Co se děje?" zeptala se se skrytou radostí. "Ne, nechtěla bys dnes večer zajít do Jazz baru na konci Eliščiny ulice?" Patricii se rozzářili oči. "Jo a moc ráda. Kdy?" "No třeba, třeba...třeba v devět? Sejdeme se před barem." "Dobře tak, domluveno. Ehmmm,....budu se těšit." usmáli se na sebe. "OK, já taky. Ahoj večer." "Ahoj." odpověděla zárověň se zavírajícími se dveřmi. Hned jak je zavřela, musela si rychle na něco sednout a napít se. - Autobus se rozjel. - "Ale, ale, ale, tady si někdo domluvil rande co?" poznamenala Barby. Patricia se opřela, hrnek držela v ruce a bylo na ní vidět, jak je šťastná. "No jo. Domluvila. Nešlo to jinak. Ty bys snad odmítla?" "No jasně že ne, ale uznávám že to je krasavec. No nemohla sis vybrat líp. Ale stejně to nechápu. Skoro všichni jsou zamilovaní. Jimmy, Jane, Claire, Paddy a teď ještě aji ty." Barby se s Patricií trošku zasmáli, ale hned byly zase zticha. "Hele a co já?! Na mě jsi zapoměla?! Já jsem tu přece taky!" připomenul se Angelo. "No jo, jsi tady ale..." "Ale nevidíme že by si měl nějakou holku." doplnila Patricia Barby. Angelo si uraženě sedl dozadu k oknu a říkal si pro sebe. "Tohle špatně skončí, už to přesahuje všechny meze!" Mezi tím už přijeli do centra Prahy. Měli štěstí, že jim Georg už nechal připravit uvítací výbor, alias ochranku a vchod do hotelu. Fanoušci se mohli ušlapat, když se cpali, aby se dostali co nejblíž ke svým idolům. Jako poslední vystupoval Paddy. Za pískotu fanoušků si Paddy všiml jedné malé holčičky v první řadě. Stála tam, umačkávána všemi lidmi kolem. Se slzičkami v očích a palcem v puse. Nikdo, ani Kellyovi, ani ochranka a ani lidé to nečekali. Paddy se ukázal v tom nejlepším světle a jako citlivý člověk. Najednou přišel k řadě fanynek a každá si myslela, že jde právě za ní. Jakmile si ale kleknul na zem, široké okolí ztichlo a pískot přešel do napjaté atmosféry. Podíval se na tu malou holčičku. "Ahoj, jakpak se jmenuješ?" zeptal se jí sladce. Holčička si přestala cucat palec, podívala se mu do očí a odpověděla. "Sandy, a ty?" "Já jsem Paddy. Hele, ty se mi zdáš jako hodná holčička, řekni mi, máš sestru?" Sandy se podívala vedle sebe a ukázala na děvče prstem. "Tohle je moje sestra." Paddy si stoupnul a podal jí ruku. "Ahoj, Paddy." "Petra..." odpověděla s otevřenou pusou. Paddy se k ní naklonil a začal jí šeptat do ucha. "Sandy je strašně milá holčička. Doufám, že se jí věnuješ." Petra se k němu naklonila taky a taky mu pošeptala. "No jasně že se jí věnuju, je moje jediná sestra. Mám ji ráda." Paddy odstoupil, usmál se na Sandy i na Petru, dal oboum dvou svoji podepsanou fotku, pohladil Sandy po vláskách a řekl. "Jen ať to takhle zůstane." Dal jí pusu a co čert nechtěl Petře taky. Ještě se na ni usmál. Všem zamával a zašel do hotelu. Petra jen nehnutě stála s pusou dokořán a nemohla tomu uvěřit. Po zavření hotelových dveří se fanoušci opět rozječeli a Peťa vedla Sandy omámeně domů. Kellyovi se zatím ubytovali. Claire s Pady měli pokoj dohromady. Paddy se celý den usmíval štěstím. Až večer za ním přišla Claire. "Paddy, to bylo strašně dojemný." Paddy si lehl na postel, dal si ruce za hlavu a začal si s ní povídat. "Jo, to mi povídej, ale když jsem viděl ty holky jak po mně šílí, přestává mě to bavit. Nejradši bych s tebou někam odjel a žil s tebou." Claire ho poslouchala a nějak jí vyklouzlo "Z tebe by byl dobrý táta..." Paddy se hned zeptal. "Cože?! To, to nechápu, jak to myslíš?" Claire se vzpamatovala "No jen tak, víš jak si se choval k té holčičce Sandy, to bylo tak roztomilý." Paddy se usmál "Já vím." Byl čas na večeři. "Lidi, pojďte jíst!" svolávala Maite sourozence k večeři. "Já nebudu, promiň." omlouvala se Patricia. "Ale proč, moje jídlo ti přece vždycky tak chutnalo..." "Jo já vím ale musím mít prázdný žaludek, jdu s tím klukem od ochranky do Jazz baru, tak abych tam neseděla na sucho." "Jo ty myslíš s Jackem?" přichomýtla se do toho Barby. "Jo, přesně s tím." "A nechceš abych ti pomohla vybrat oblečení, přece bys nechtěla, aby si šla za takovým fešákem v takovýhhle šatech." navrhla jí. "No jasně díky, tak jdeme." A šla s Patricií do jejího pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JUJu JUJu | Web | 8. února 2008 v 11:14 | Reagovat

Ahoj!

Hlasnes pro mne prosim ?

Na: http://voojtiq.blog.cz/0802/2-kolo

Som tam ako: JUJu

Sorry za relkamu!!

Máš krássny blog.

Vopred Díky.

Daj vediet rada odplatim ... hlasok...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama