Kapitola 17. - HNED DVĚ PŘEKVAPENÍ 2 ČÁST

8. února 2008 v 11:14 | autor |  Kelly Family - příběh
"Tak co třeba tyhle?" zeptala se Barby a ukázala Patricii černý kostýmek. "Děláš si srandu?! Tohle jsem měla na pohřbu naší matky!" Barby se začala nevýslovně smát. "No jo, já vím." dala ho zpátky do skříně. "Tak ale tohle už jde ne?" vytáhla blankytně modré tričko na ramínka, světle zelený pletený šátek a delší bílou sukni. "To je přesně ono! Díky Barby seš skvělá!" vzala si od ní věci a šla se převléknout. Barby si pro sebe myslela "Já vím, však to poznáš." Po pěti minutách převlékání. "Už jsi?!" "Jó!" ozvalo se z vedlejšího pokoje. "Tak se mi pojď ukázat!" řekla zvědavě Barby. Patricia vešla a vypadala opravdu nádherně. "Tak teď ti řeknu jednu věc. K tomuhle, ti ty rovný vlasy opravdu slušej, dej si tam ještě toho motýla." nabídla Barby a opravdu, ten motýl tomu dodal šmrnc. Vypadala jako princezna se stříbrným motýlem ve vlasech. Už, už se Patricia chystala odejít ale Barby ji přidržela dveře. "Jestli si s ním něco začneš, slibuju ti, že ti to nevyjde!" Patricia se zasmála "Jo jasně, hned se začnu bát, bojim, bojim, jenom proto, že na mě vyvalíš ty svoje namalovaný oči! Jo, klepu se strachy!" najednou nasadila polyfonní výraz. "Ahoj!" Otevřela dveře a odešla. Barby zuřila, ale snažila se dělat, jakoby se nic nestalo, když šla na večeři. "Tak co říkáte, bude to stačit?" ptala se ještě v kuchyni Patricia ostatních. "No jasně." "Na to tutově zabere!" "S tímhle ho lapneš ani nebudeš vědět jak." okomentovali to Jimmy s Johnem a Kathy. "Díkec, tak ahoj." "Nazdar!" Pozdravili, Patricia odešla a ostatní se dali do jídla. Barby v ten okamžik přišla dolů. "Ta káča tady ještě byla?!" "Ale Barby!" okřikl ji otec. "Takhle o své sestře mluvit nebudeš! Tobě by se to taky nelíbilo!" Nikdo už dál nic neříkal. Barby si sedla ke stolu a s nechutí se dala do jídla. Bylo devět hodin. U Jazz baru bylo plno, začali pouštět dovnitř. Patricia stála před barem a přemýšlela nad Barbyinými slovy. "Nevyjde ti to, jestli si s ním něco začneš...Co tím myslela?!" dál už ale neměla možnost se tím zabývat, protože přišel Jack. "Ahoj Trish." Patricia se málem rozplynula, protože takhle jí už dlouho nikdo neřekl. "Ahoj Jacku." "Tak co, půjdeme dovnitř, nebo tady budeme takhle stát a dívat se na lidi kolem?" "No jasně že půjdeme dovnitř! Jak jinak." Jack ji chytil za ruku a zašel s ní do baru. Tam si sedli k oddělenému stolu. "Tak co si dáš? Objednáš si, nebo necháš výběr na mně? Nechci se nějak vychloubat ale, vždycky vyberu dobře." zašeptal jí a usmál se. "Tak víš co? Já objednám pití a ty nám objednáš jídlo ano?" navrhla. "Tak OK! Vrchní?!" přišel takový mladík, asi o rok mladší než Patricia a začal nabízet. "Dnes tu máme dvě výborné české speciality pro zahraniční zpěváky, můžu vám nabídnout vepřo-knedlo-zelo, k tomu červené zelí a nebo výborné plněné..." "Tak stop, zastav mládenečku ano! Nabídky nepotřebujeme, objednáme si sami. Víš ty co? Přines nám dvakrát pečeni na rožni s oblohou a..." předal slovo Patricii. "A k tomu dvakrát Mochito. Díky."pověděla Patricia a podala mu jídelní lístky. Číšník si vystihl, jakým způsobem si je od ní má vzít, aby se dotkl její ruky. Dotýkal se jí dlouze, až se Patricia naštvala, vytrhla svou ruku z jeho. "Tak sakra táhni!" žduchla do něj a ještě na něj zakřičela "A koukej nám rychle donést to jídlo!" Kluk zakopával, protože se bál a rychle to šel zařídit. Patricia si ještě se zlostí odložila šátek a vydechla si. "No teda, ty asi budeš tvrdej oříšek co?" vyklopil ze sebe Jack. "Jak to jako myslíš?! Tvrdej oříšek? Tak jestli ti jde jenom o tohle..." "Ne, ne, ne, promiň, já to tak nemyslel, já jen myslel, no, jako...Ehmmm, na rovinu?" "No jasně že na rovinu, nemám ráda, když mi někdo lže." "No, myslel jsem, jako, že tě asi nikdo hned tak nesbalí..." vysvětloval stydlivě Jack. Patricia se začala smát. "Hele, Jacku, to máš teda pravdu, kdybych nebyla tvrdej oříšek, myslíš si, že bych tu teď s tebou jen tak seděla a čekala na naši společnou večeři? Z tohoto vyplývá, že máš pravdu!" najednou se ale přestala smát, sklopila oči a dodala. "Jsem tvrdej oříšek, ale jak pro koho." Jack to pochopil, zvedl jí hlavu nahoru, podíval se jí do očí a tak sladce pronesl: "To jsem rád." Po chvilce, už druhý číšník, přinesl jídlo a pití. "A hele, mladýmu se sem už nechtělo." poznamenal Jack a Patricia k tomu dodala "Jo, to víš, asi má rád zahulený stolky s opilci, které musí vyhazovat, jestli je ta vyzáblina vůbec unese." mrkla na něj a dali se od jídla. Po půl hodině, kdy už dojedli a dopili, chtěla jít Patricia domů. "Už? Není to trochu brzo? Prosím, zůstaň tady ještě chvilku." přemlouval ji Jack a držel ji za ruce. "Ale no tak, Jacku, já už vážně musím a navíc, známe se jen jeden den. A to ani ne celý. Neříkám, že mi nejsi sympatický ale, není to přece jen trochu brzy?" Jack s tímhle nesouhlasil. "Ne, na tohle není nikdy brzy, ani pozdě." Zaplatili a když procházeli temnými uličkami, Jack už to nevydržel, opřel ji o zeď a začal to na ni chrlit, že měla co dělat, aby ty jeho věty stačila pochopit. "Trisho, musím ti to říct. Dnes odpoledne, jak jsme vás jeli s kolegy vysvobodit od šílejících fanynek, zkrátka chci říct že jsem se do tebe zamiloval. Vím, že je to na tebe možná moc brzy ale, kdybys mi dala šanci možná, možná bych ti dokázal, že nejsem zase tak špatný a že bych tě miloval jak nejvíc bych uměl. Prostě nemůžu bez tebe žít! Nemohl jsem vydržet zbytek služby bez tebe. Nemohl jsem se téhle chvíle dočkat, prosím, dej mi šanci a já ti dokážu že...." "Pssssst, šššššš, klid." zacpala mu jednou rukou pusu Patricia. "Moc to na mě chrlíš, ale jestli jsem to dobře pochopila, tak mě miluješ a nemůžeš beze mě být....(chvilka trapného ticha)....Oh Jacku!" najednou mu padla kolem krku a dlouze ho políbila. Jackovi sny se naplnily a Patricia byla šťastná. K ránu přišla s Jackem domů. Oba dva vychechtaní a dělali takovej rámus že to všechny v domě vzbudilo. "Hej, co je sakra?!" "Nemůžete bejt trochu potichu? Někoho to tady ruší!" "Sklapněte už!" "Ještě jedno slovo a letíte oba dva!" ozývalo se z pokojů. "Jo, už budeme potichu, nezblázněte se!" prohlásil Jack a šel s Patricií do pokoje, kde oba dva usnuli. Barby ležela v pokoji a nevýslovně zuřila. "Tak to teda ne sestřičko, nedovolím, aby si ty měla kluka dřív než já! Hlavně Jacka ne! Ten bude můj!" v ten moment dostala nápad. Hodila přes sebe župan a proplížila se do Angelova pokoje. "Angelo? Hej, Angelo!" Angelo se probudil. "Ježiš co je?" "No konečně, něco od tebe potřebuju, - ..................- !" "OK!" Druhý den dopoledne se Angelo někam na delší dobu vypařil. Mezi tím si Patricia povídala s Jackem. "A kdy teda? Když dneska ne. Kam že to vlastně jdeš?" "Ale, jen musím zaskočit za známým do HI-HO klubu, nebude to trvat dlouho." odpovídal jí znuzeně. "Nevím co se s tebou děje, včera si se choval úplně normálně. Ale to je jedno. Tak jo." Barby tohle všechno slyšela a hned volala Angelovi. "Hej, takže, dneska Jack půjde kolem třetí hodiny do HI-HO klubu na konci bloku, takže já tam za tebou potom příjdu a uděláme to tak jak jsme se domluvili." "Tak jo, hlavně tam přijď včas." "To se neboj Angelo, budu tam přesně. Hoj!" "Hoj." odpověděl Angelo a potom se pořád choval tak, no, tak jaksi, prapodivně. Nejde to ani popsat. Chodil jako tělo bez duše. O půl třetí Jack vyrazil na cestu. Barby a Angelo, teda spíš Barby si přichystala pomstu. Dala Angelovi za úkol, aby si sehna dvaačtyřicítku, řáži devět, možná proto se Angelo choval tak divně. Jack šel zrovna kolem garáže, kde byli schovaní ti dva. V okamžiku ho někdo chytil za bundu a vtáhl do garáže. Nestačil se ani vzpamatovat a hned mu někdo svázal ruce. "Tak Jacku, slíbila jsem Patricii, že si to odpykáte, jestli si spolu něco začnete a taky že ano. Přišel můj čas, teď se jí pomstím za to že mi tě sebrala!" Jack nemohl věřit svým očím, když uviděl Barby a Angela. "Ale, ale Barby, jak, jak to myslíš, co bychom si měli odpykávat, když se milujeme tak se hold milujeme a ty už s tím nic neuděláš. Prosím, nech toho." A právě po těchto slovech se situace, asi tak z jedné tisíciny, obrátila. Angelo tohle znal z vlastní zkušenosti. "Hele, ale on má pravdu." namítl Angelo a přestal na něj mířit pistolí. "C, co?! Jak to myslíš? Jak jako, má pravdu, vždyť si mi něco slíbil?" ječela na něj Barby. Angelo se jí to snažil vysvětlovat ale ona ho nepustila ke slovu. Zrovna v tu dobu šel kolem náhodně Paddy. Zaslechl podivné zvuky vycházející z modré garáže. "To není samo sebou, už je toho na mě moc." řekl si a šel se tam podívat. "Tak co se tady..." jakmile ale vstoupil, zděsil se. "Barby, Angelo,...Jacku?! Co se, co, jak, ale, proč?!" Paddy na tohle už neměl slov. "Co čumíš? Angelo!" poručila Barby a Angelo přistrčil Paddyho k Jackovi a začal na oba dva mířit pistolí. "Angelo tohle už ale doopravdy přeháníš nezdá se ti?" "Ticho, mluvit teď budu já!" zakřičela Barby. "Tak Jacku, teď ti vysvětlím, proč jsi tady. Z jednoho prostého důvodu. Kvůli Patricii." "Přísahám, jestli se jí dotkneš..." "Řekla sem ticho!" Jackovi sklaplo. "Podívej, tebe miluju já, taky že můj budeš a už s tím nic nenaděláš." Angelo jen se skloněnou hlavou poslouchal a Paddy se na Barby díval stejně, jak se díval na Angela 5. prosince večer. "Barby tohle přece nemyslíš vážně, ty nejsi stejná jako on!" připomenul se a ukázal na Angela. "Tak to se můj milý bratříčku pleteš, včera sme se na tohle domluvili a...a... sakra tak řekni něco Angelo!" "No, jasně, domluvili a ty Jacku, ty se naučíš, jak se chovat k lidem, kteří za něco stojí!" snažil se Angelo. "Co to blábolíš?!" naštvala se Barby. "A ty se tak blbě nedívej!" okřikla Jacka a jemu i Paddymu pořádnou facku. "Jak k lidem kteří za něco stojí? Angelo, ty si myslíš, že když jsi slavný a udělal si pár špatných věcí, že jsi hned někdo? To se pleteš. Ty by ses ještě dokázal umoudřit, kdybysi chtěl. Tak prosím tě trochu přemýšlej." přemlouval ještě s výrazem bolesti od Barbyiné facku Paddy Angeloi, který, jak bylo vidět, chápal až příliš dobře všechna jeho slova. Ale bohužel se jimi nenechal přemoct. "Sklapni, nechoď na mě s těmi filozofickými řečmi!" štěkl po něm Angelo a opět na něho namířil pistolí. Barby mezi tím rozvázala Jacka. "Tak vypadni, utíkej domů za maminkou, ale varuju tě, něco tomhle řekneš, a už nikdy nic neřekneš! Je ti to jasný?!" vyhrožovala mu způsobem, jaký by chtěla zažít asi, no vlastně nikdo z nás. Jack přikývl a Paddymu nevěnoval pozornost, jen odtamtud utekl, jak nejrychleji mohl. "Tak a teď ty Patricku, od malička jsi byl miláček rodiny, od malička tě fanoušci zbožňovali víc než nás a teď přišel čas za to zaplatit!" Paddy polknul jak mohl, protože věděl, co chce udělat. "Angelo..." pobídla ho Barby. Angelo se vzpamatoval. "Co, co?!" "No dělej střílej!" postrkovala ho. Angelo se zděsil. Sice neměl moc dobré srdce, to ne ale, vražda a navíc jeho vlastního bratra, mu nebyla po chuti. Nejprve chtěl být statečný a tak si nabil pistoli, namířil ji Paddymu na obličej a položil prst na spoušť. Přes mušku už jen viděl Paddyho obličej. Jeho oči vypadali jako studny, které mají za chvíli vyschnout. Zavřel je a s jedinou větou "Postarej se mi o Claire prosím." čekal, kdy jeho život skončí. Po patnácti vteřinách ticha je zase otevřel. Angelovi se klepali ruce. V hlavě se mu honilo tolik věcí, ale hlavně tohle: "Je to můj bratr, nemůžu ho zabít, mysli na vězení. Nejsi takový. ,,Paddy" je tvůj bratr, nejsi vrah!" a hlavně kolem sebe slyšel větu, kterou by on sám nikdy neřekl. "Máš ho rád..." Angelo odělal prst ze spouště a podíval se na Barby. "Tak už sakra střílej, ví toho až moc!" "Ne, já "Paddyho" nemůžu zabít, je to...." "Tak sakra střílej!!!" ---- Tak, a teď si to zkuste představit jako zpomalený film: Barby se vrhá na Angela a jde po pistoli. Angelo jí chce uhnout ale nestihne to! Tahají se o ni, hýbou s ní ze strany na stranu, nahoru - dolů. Paddy stojí u zdi a chce si zakrýt obličej. Najednou se Barby dostane ke spoušti. Angelo zakřičí: "Nééé!" a Paddyho bezvládné tělo se hroutí k zemi. Na zdi je jen vidět krvavá stopa. ---- Ohlušující výstřel všechny uklidnil. Angelo se rozrušeně dívá po Paddym "To ne..." "Jak ne, co ne?! Buď rád že ho máš z krku a teď pojď, vypadneme, než sem někdo příjde!" spustila Barby a zdrhla. Angelo si nechtěl připustit to co právě udělal. Na to, jak ho nenáviděl, byl to pořád přece jenom jeho bratr. Klekl si k němu, vzal mu ruku a zkusil puls. "Ufffffffff!" odfoukl si dlouze a hledal místo, kam ho vlastně střelili. Našel ho, střelili ho do boku. Byla to ošklivá rána. Najednou se stalo ale něco, co nikdo nečekal. Angelo utrhl kus svého rukávu a ošetřil mu ránu. Tím pádem zastavil krvácení, ale nebylo jisté, jestli zemře nebo ne. Angelo si stoupl, podíval se na něj a při odchodu si už jen pomyslel. "Ty máš doopravdy štěstí brácho...." Paddy ležel v garáži v kaluži krve, v bezvědomí. Po chvíli se tak tak probudil. "Ach ne, už zase, tentokrát to nevyjde to jsem si jistý....Ale, musím dojít domů! Musím za Claire, chci ji naposledy vidět!" úpěl Paddy a začal se pomalu, ztěží zvedat. Jak sebou hýbal, Angelův obvaz mu spadl a začal děsně krvácet. Bohužel si toho ale nevšiml. Opřel se o auto, které tam stálo. "No ták, seber se! Dokážeš to! Dokážeš to, jen musíš chtít! Jako že chceš! Tak dělej jdeme! A krok...druhej.....další krok..." říkal si na pomoc, aby ten kus do domu ušel. Dalo mu to hodně práce a cesta za ním byla označena jeho krví. "No tak běž, už budeš doma, to vydržíš!" dělal čím dál tím menší kroky a taky ztratil spoustu krve. "To ne!..." pomyslel si Paddy, když stál před domem. No jo, řekli bysme si, otevři dveře a jsi doma ale, nebude to tak jednoduché. Paddyho čekalo dvacet schodů aby se dostal domů. Chytil se zábradlí a začal se pomalu přitahovat, šlo to velmi pomalu, ale nakonec se dostal ke dveřím. "Claire..." Chytil za kliku, ale dřív než stačil otevřít, musel kleknout na kolena, protože už neměl sílu na to, aby stál. S dlouhými výdechy a krátkými nádech začal bušit na dveře. "Claire! Claire, prosím, Claire!" opřel se o dveře a už nedoufal. Najednou se ale dveře otevřeli. "Paddy!!!" vyle- -kala se Claire když otevřela. "Hej, pojďte dolů, Johne, Maite, Jane, pojďte dolů rychle! Pojďte sem všichni, zavolejte do nemocnice! Patricie!" křičela Claire na celý dům a vtáhla Paddyho dovnitř. Všichni se k nim okamžitě přisypali. "Paddy, co se zase stalo, to snad není pravda!" "Ó můj Bože Paddy, neboj doktory jsem už zavolala, budou tady brzy!" "Zase budeš v pořádku!" všichni se děsně strachovali. Claire u něj klečela a držela ho v náručí. Při tom se jí nahrnuly slzy do očí a neměla slov. "Paddy, to není možný,řekni mi, co se stalo?" Paddy se na ni podívala jeho oči vypadaly, no, docela šťastně. "Claire, teď ti to říct nemůžu, ale chci ti říct jednu věc, chci abys věděla, že sem tě miloval od první chvíle kdy sem tě poznal. Nezapomeň na mě prosím!" Claire se jeho slova nelíbila. "Paddy ty neumřeš!" "Ale no tak,..." skočil jí do řeči Paddy. "Nezapomeň na mě, ale buď šťastná. Udělej to pro mě. A vy..." poznamenal a podíval se na své plačící sourozence. Mimochodem, brečeli všichni. "Oznamte to nějak v klidu veřejnosti a fanouškům, řekněte jim, že je jejich Paddy Kelly měl rád a že na ně nezapomene..." při této větě se už také rozbrečel. "Postarejte se mi o Claire a žijte tak, jak jsme doposud žili. Mám vás všech- -ny rád..." podíval se na Angela, který mimochodem brečel taky a pomyslel si "Teda, on asi nebu- -de tak zlý jak bývá. Brečí od srdce, já to poznám." s bolestí si odkašlal a řekl směrem k Angelovi "Tebe taky, na to, co jsi mi udělal, nejsi zase tak špatný brácha..." vydechl si a usmál se na něj. Angelo nevěděl co má dělat, tak sklonil hlavu, usmál se a odpověděl mu. "Ty taky ne....(k čertu, jak jsem to mohl říct?!)" vyčítal si v duchu Angelo a odešel do pokoje. "Tři, dva jedna teď: "My tě máme taky rádi, budeš nám chybět!!!" řekli sborově a s pláčem tam nechali jen Claire a Paddy- -ho aby si ještě užili svoje poslední okamžiky. "Claire já..." "Ne Paddy, teď mě poslouchej. Já,...já ti musím něco říct, víš,... já..." koktala a nevěděla jak to má říct. "Jéžiš, ty jsi tak,....no, prostě, Paddy, ty mě nesmíš opustit já, čekám s tebou dítě, budeš mít nádhernou dcerku!" Paddy si uvědomil její slova a rozbrečel se. "A to mi říkáš až teď?! Proč si mi to neřekla?! Já.....byl bych rád a vychovával bych ji spolu s tebou. A Claire, prosím, postarej se o ni dobře, budu vás obě vždycky milovat..." Claire svírala jeho ruku a bolelo ji u srdce. "Ne Paddy, zvládneš to, ty neum- -řeš ....Už jednou si to zvládl,.......... podaří se to!..." Paddy jí ale skočil do řeči. "Ne Claire, nech toho,...už to nemá cenu já....já...." Paddy začal pomalu trácet vědomí. "Paddy vydrž, sanitka už je tady! Prosím, nevzdávej to, nemůžeš!" Záchranáři vezli Paddyho do vozu a Claire na něj ještě mezi dveřmi zakřičela: "Prosím, kvůli nám!" Než se zavřeli dveře od sanitky, slyšela Claire poslední Paddyho slova, než ho převezli do nemocnice. "Claire nemá to cenu, já, já nejsem nesmrtelný..."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama