Kapitola 21. - USMÍŘENÍ

21. února 2008 v 20:07 | kellyfan |  Kelly Family - příběh
Za týden, když se Claire vrátila z nemocnice, Paddy očekával, že si sbalí věci. Ale nic se nedělo, Claire se chovala úplně normálně, i na Paddyho byla příjemná, protože si v nemocnici stačila všechno pořádně přebrat. Při obědě si povídali na téma oblečení. Všichni se zapojili do debaty až na Claire, ta měla plnou hlavu Paddyho. Jak se s ním má usmířit, když se jí vyhýbá. "Claire, je ti dobře?" Starala se Kathy. "Jo jasně, je mi fajn..." odpovídala skoro pořád Claire a nebyla schopná se Paddymu podívat do očí. Jednou večer, když byla Claire v hotelové zahradě a stála pod jabloní, za ní přišel Joey. "Ahoj." "Oh, Ahoj Joey. Potřebuješ něco?" "Proč se Paddymu nedíváš do očí?" Claire se zarazila. "Jak to ty můžeš vědět?" ošila se. "Tak mám oči ne? Pokaždé, když spolu mluvíte, tak on se ti dívá do očí, ale ty se díváš buďto do země a nebo úplně někam jinam. A na něm je poznat, jak je mu to líto." "Ale to nejde abych se mu z ničeho nic začala dívat zase do očí. To nejde, když ho jen zahlédnu tak tak se automaticky začnu dívat do země..." "Tak mi alespoň vysvětli proč?" Claire byla v rozpacích "Já, já nevím, to se nedá vysvětlit..." "Poslyš, Claire udělej pro mě něco ano?" "Cokliv..." "Paddy je můj brácha, tak mu neubližuj..." vypadlo z Joeye a odešel, než mu stačila cokoliv říct. Další den, kdy byl v zahradě zase Paddy, sebrala Claire všechnu odvahu a šla za ním. "Paddy?..." Paddy se prudce otočil, protože to nečekal. "Claire,..a... ahoj." pozdravil koktavě a tentokrát se podíval do země on. "Paddy, já bych,...chtěla bych se usmířit..." vysoukala ze sebe a šla k Paddymu, asi na 15cm. Paddy byl tak nervózní, že málem zapoměl dýchat. "Usmířit? Jo? Ale vždyť jsme si nic neudělali nebo jo?" "No, to sice ne, ale oba dva se sami sobě vyhýbáme...Paddy, já už to bez tebe nevydržím..." vypadlo z ní, skočila mu kolem krku a dlouze ho políbila. Paddyho to zaskočilo a dlouho mu trvalo, než se vzpamatoval. "Paddy, chci, aby mezi námi bylo všechno tak jako dřív..." Paddy se po těchto slovech nádherně usmál, hodil si vlasy za uši, vzal Claire do náruče a odnesl ji do svého pokoje. Claire věděla, co bude následovat a zarazila ho dřív, než stačil něco udělat. Paddy si na ni lehl a chtěl ji začít líbat. Claire mu ale dala ruku na pusu. "Ne Paddy, ne! Já,...já nemůžu..." Paddy se podivil a okamžitě se zeptal. "Proč? Co se děje?" "Doktor říkal, že dva týdny po operaci nemůžeme...máme ještě dva dny..." Paddy si vydechl a naléhal. "Ale Claire, dva dny sem, dva dny tam, já to bez tebe už nevydržím. Přece nebudeš přesně na minutu dodržovat všechny termíny." "Ale Paddy ten doktor říkal že..." "Doktor nedoktor, Claire, já tě vyléčím..." naléhal čím dál víc. Claire nic neříkala a chtěla odolat. "Prosím..." Když se ale podívala do jeho očí, zakroutila hlavou, vydechla a povolila. "Vím že toho budu litovat..." A usmála se na něj. Paddy se hned usmíval taky. "Claire, ty jsi báječná..." "No jo no.." Paddy ji chytil za ruku a odvedl na balkón. Tam byly dvě lehátka a stolek. Vzal klíč od balkónových dveří, zamknul a klíč si srčil do kapsy. Claire se nervózně rozhlížela. "Cože, tady? To nemyslíš vážně?" Paddy k ní ale přistoupil a jakmile ji začal líbat, všechna nervozita a napjetí ustoupila. Paddy se nenechal odradit ani velkými bolestmi pasu, které mu občas bránili v klidném pohybu. Když Claire líbal na krku, vždycky se uvolnila a zakláněla se, a to Paddyho motivovalo ještě víc přetrpět tu bolest. Nakonec jí sundal sukni a halenku a položil ji na studené lehátko. Claire si však rychle stoupla a položila tam jeho. Paddy se celou dobu nádherně usmíval. Claire mu upravila vlasy, sedla si na něj a začala mu pomalu rozepínat košili. Paddy ji mezi tím držel za pas, než musel zvednout ruce, aby mu mohla sundat košili. Claire se ho zase začala dotýkat na horní části těla. Paddy tou slastí necítil ruce a tak mu je musela Claire zvednout sama. Paddyho jemné dlaně hladili Clariino tělo, než ho za ně chytila. Chvíli si probírali svoje dlaně a Claire sunula svoje prsty, mezi Paddyho prsty. Když tohle párkrát udělala, Paddy, už jen v kraťasích, a Claire ve spodním prádle stoupli a chvíli se hladili a líbali pod tmavě modrou oblohou, plnou hvězd. Bylo to velmi romantické. Nakonec ji Paddy položil na jedno lehátko a začal se s ní milovat. Paddy ani Claire se ještě nikdy nemilovali venku. Paddymu byla zima, ale byl v pohodě a Claire se dívala na nebe a při tom se mu prohrabávala ve vlasech. K ránu, leželi na lehátku, drželi se navzájem jak klíšťata a klepali se i ze spaní zimou. Paddy se po chvíli probudil a byla mu taková zima, že cítil jen ostrou bodavou bolest v pase. Když hledal klíč od dveří, krčil se u toho, jako by se mu chtělo na záchod. "Claire? Já asi zapoměl, kam jsem dal ten klíč..." Claire se zhrozila, až se jí Paddy bál. "Tak to si děláš srandu ne?! Chceš abychom tady umrzli?! Vždyť jsou tři stupně!" "Já vím, ale já prostě ten klíč nemůžu najít..." "Tak co teď chceš jako dělat?!" V tom Paddy dostal nápad. "Víš co? Obleč se, dej si na sebe i moje věci, aby ti nebyla zima a čekej." "A co ty? Ty tu budeš jenom tak mrznout v kraťasích nebo co?!" Paddy ale najednou přelezl zábradlí a pomalu šel k okapu. "To nemyslíš vážně?! Co chceš dělat?" "Počkej tady, já slezu po okapu dolů a potom ti příjdu otevřít zevnitř." "Co blbneš?!" vyděsila se Claire. "Vždyť jsme v osmým patře!" Paddy se podíval dolů a navalilo se mu. I přes to, že věděl, že je to hodně ryskantní, že hrozí, že sletí, nebo že ho fanoušci roztrhají, byl odhodlaný to dokázat. Lezl po ledovém okapu a za chvíli skoro necítil ruce. A to mu zbývaly jen čtyři patra. Paddy mrznul a už už viděl, jak padá dolů. Najednou ucítil na holých zádech mrazivý vítr a viděl jak se čím dál víc oddaluje od okapu. Věděl že padá, avšak Claire to neviděla. Nekřičel, protože na to ani neměl sílu. Najednou ho přes záda prudce švihaly větve buku, který rostl před hotelem. Tvrdě dopadl do stromové výstelky a vyrazil si dech. Po chvilce se vzpamatoval a slezl ze stromu. Když uviděl davy fanoušků, hrnoucí se k němu skoro ze všech stran, vzal nohy na ramena a utíkal do hotelu. Zaběhl do svého pokoje, vzal náhradní klíče a otevřel Claire balkónové dveře. "Uff, Paddy, tohle už nikdy nedělej, chceš, abychom jednou umrzli?" usmívala se Claire, která zaletěla dovnitř a okamžitě jim postavila vodu na čaj. "Ani to tvé oblečení mi nepo..." ztichla, když viděla Paddy, s roztaženýma rukama, jak volným pádem sebou švihl na postel. Hned byla u něj a prohlížela si krvavé šrámy od větví. "Co se ti pro Boha stalo?!" "Ani se neptej..." odpověděl Paddy a opět ho začalo bodat v pase. Claire vzala desinfekci a začala ošetřovat rány. Paddy zatínal zuby a pěsti dvojtou bolestí, ale vydržel. "Paddy, už se nikdy nechci usmiřovat..." usmála se Claire, pohladila ho po vlasech a dala mu pusu. "Che, to já taky ne..." zasmál se Paddy a do oběda už jen ležel a "ne"užíval si tu ostrou bolest, kterou mu přinášely švihance a nemocný pas. Claire o něj krásně a s láskou pečovala a Paddy si už nic jiného nepřál, něž aby se od sebe už nikdy nerozdělili..........
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama