Říjen 2008

Rány osudu - Kapitola 23. - MUSÍ TO TAK BÝT

18. října 2008 v 15:20 | Kellyfan |  Kelly Family - příběh
Jednoho rána se Claire probudila mnohem dřív než ostatní. Hausbót sebou podivně kýval a jí nebylo taky zrovna dvakrát nejlíp. Šla tedy do koupelny aby se opláchla a spolka prášek. Přišla tam a šíleně se jí motala hlava, rychle se napila, opláchla a spolkla prášek který jí předepsal doktor poté, co potratila. Už od probuzení cítila silné bolesti v oblasti pánve. "Že já idiot jsem mu to dovolila! Sám doktor mi říkal že mám raději počkat!" V tom ale někdo zaklepal na dveře. "Haló, můžu dovnitř? Komu jsi co neměla dovolit?" Otevřela Kathy a s úsměvem si šla umýt ruce. "Ale, to neřeš, moje problémy nemůžou trápit každého..." Sedla si na okraj vany Claire a pořád se dívala do země. "To neříkej, jsi tady jako doma, jsi skoro jako naše sestra...Nikomu nevadí když se svěříš." Kathy si sedla vedle Claire a čekala. Po chvilce váhání se Claire na Kathy podívala, jakoby přikývla a začala jí všechno vyprávět. "No víš, já a Patrick, po tom potratu mi doktor na dva týdny zakázal provozovat sex a vše co se ho týká. Prý by mi to nemuselo přispět k uzdravování. Jenže Patrick naléhal. Měla jsem ještě dva dny, ale on. Přemlouval mě a nakonec jsem to povolila. Kdybychom počkali ty dva dny, nemusela jsem teď mít takové problémy. Často mě bolí břicho a je mi špatně..." Claire dokončila svou řeč a čekala na její reakci. Kathy chvilku trvalo než si v hlavě všechno přebrala. "Aha, no já nevím co říct. Za tohle nemůže Patrick. Za tohle můžete oba dva. První krok udělala jeho touha po tobě a druhý krok už jsi..." "Už jsem povolila sama, jo já to vím. Kdybych jen nebyla tak slabá, a nenechala si to všechno od Angela líbit, tak se nic z tohohle teď nemuselo stát." Doplnila Claire Kathy ale ta ji zarazila. "Tak moment?! Tomu co se tu děje nemohl zabránit nikdo a Angelovo chování takhle nikdo neznal. Ani Paddy ne, kdyby jsi je viděla před tím, než si se s ním dala dohromady...to byli milující se bráškové, skoro pořád byli spolu, i na koncertech normálně spolu vycházeli. Sice to byli puberťáci, ale Angela by nikdy nenapadlo Patricka zastřelit! Nechci ti nějak říkat že je to kvůli tobě, ale kdyby jste se do sebe s Patrickem nezamilovali, všechno by bylo ve tvém životě, i v našem životě ok...!" Po chvíli trapného ticha se Claire pomalu zvedla a šla ke dveřím. Otevřela a pomalu odcházela. "Víš co Kathy? Máš vlastně pravdu...kdybych se vám nepřipletla do života, všechno by bylo daleko snazší...proto co nejdřív odejdu!" Řekla Claire a zavřela za sebou dveře. Kathy tam ještě chvilku opařeně seděla a vyčítala si, co jí právě řekla. Claire utíkala s motající se hlavou po chodbě, narážela do zdí jak se hausbót kýval, čímž vzbudila ostatní členy Kelly rodiny, a zaběhla do pokoje. Práskla dveřmi a naštvaně si sedla na postel. Přede dveřmi se zatím shromáždili sourozenci kteří přicházeli z různých, raději až nepopsatelných částí hausbótu. Jimmy dokonce vylezl z jakési komůrky, ze které po otevření dveří vypadl smeták s nějakým sajrajtem. "Nevíte co se zase děje?" mžoural očima John po chodbě v úchvatné noční košilce. "Nevím něco jí zase přelítlo přes nos..." "Nejspíš se pohádala s Paddym." doplnil Maitiinu poznámku Joey. "No nevím, já jsem doteď spal..." Ušklíbl se na něj zpoza Patricie Patrick a Joey na to kývl. "No, já nevím jak vy, ale já už na tohle nemám nervy, pořád se tu něco děje, ať je to závažný nebo prkotina, už mě to prostě štve!" Nadhodila najednou Barby. Angelo, který zrovna přicházel po chodbě s plnou pusou a kapsami bonbónů, které si před spaním nakradl v kuchyni, zažvatlal cosi jako "Jo nejspíš máš pravdu." nebo tak něco. Paddy opět vykoukl zpoza Patricie, která s vyzvednutým obočím kývala hlavou a pronesl poznámku: "Bude z tebe buřtík!" Angelo vyprskl tucet bonbónů, které měl v puse a začal se spolu s Patrickem pochechtávat, až z toho byl osmi minutový záchvat smíchu. Ale Claire mezi tím moc do smíchu nebylo. "Že já husa doufala v dobré!!! Že já jsem si myslela že sem jednou zapadnu...Houby!!! Místo toho mi tu každej dává všechno za vinu, a každej mě tady nesnáší!!! Ale mám definitivní řešení!!! Angelo s Patrickem si zase budou blízcí a ostatní včetně nich ode mě budou mít pokoj!!!" Vykládala si pro sebe rozčileně Claire, při čemž rozhořčeně házela své věci do tašek. "Ne, kvůli nějaké přiblblé slavné rodince si přece nezničím život! Jo, mám to! Změním kompletně svou image a pak už nikdo nepozná Claire, "Tu" Claire, která málem zničila svůj život, i život naší drahocené a tak úžasné hudební rodinky Kelly Family!" řekla povýšeně když hodila poslední kus svého oblečení do oranžovo hnědé tašky s nápisem "Freedom". Podívala se na ni. "Pche, svoboda, to teda jo!!!" Naskládala své tři tašky ke dveřím a lehla si na postel. Jak se tak dívala do stropu vzpoměla si, že četla na internetu jednu smyšlenou bláznovinu. Vyndala svůj notebook a okamžitě pátrala po internetu. Jak jinak, samozřejmě se dopátrala. Jakmile si to přečetla, měla okamžitě dost. Slzy jí tekly po tvářích, ani je nestačila utírat a kdyby někdo měl spočítat její nádechy a výdechy za minutu, tak se nedopočítá, protože se zajíkala smíchy. Po chvíli se uklidnila, otřela poslední zbytky slz a musela si to přečíst ještě jednou.:


"Patricia vstoupila do místnosti ve které seděl zatím jenom Paddy a hrál na svou právě koupenou šesti strunnou kytaru, na které mu chyběli čtyři struny svou písničku An Angel. "Co to tu nacvičuješ?" Zeptala se ho Patricia a začala si stříhat nehty, z nichž jeden vletěl Patrickovi do oka. Ten si okamžitě naslinil prsty a začal si mnout své pravé odstáté ucho. "Víš co, nekontroluj mě, ale radši běž zkontrolovat Angelovi boty, minulý týden mu v nich narostla plíseň, a jestli ji neodkousl tak ji už budeme mít v botách všichni!" Vstal Patrick a se stálým mnutím pravého ucha a prstem ve své obří nosní dírce odpochodoval za Wiky. Ta se začala zubit hned jak ho uviděla. "Co je proboha?" zděsil se Paddy. "Udělal se mi někde pupínek?!" Začal vyvádět a okamžitě se prohlížel. "Ne neudělal, jen že když máš tady tyhle kalhoty, plus k tomu tu obrovskou košili, tak mi to připadá, jako bych byla v pokoji s anorektičkou, a ne s pořádným kořeněm!" Usmála se na něj svými vykaženými zuby a s usměvavou pihatou tváří šla k němu. Patrick se ani nestačil vzepřít a už ho oslintávala. Okamžitě se utřel svýmy vlasy a zakřičel: "Fůůůj, cos jedla ty kreaturo!!! Jed na krysy nebo co?!" "Ne, jenom psí konzervu, od malička mi hrozně chutnaly." Zazubila se na něj opět svými vykaženými zuby. Patrickovi se navalilo, zezelenal a radši odešel. Na chodbě potkal George, jednoho z jejich ochranky. Jelikož před ním býval vždycky hrozně nervózní, začal neuvěřitelně slintat. Z pusy mu valili nekontrolovatelně sliny a pravé ucho mu ještě víc odstávalo. Paddy se před ním zastavil, a usmál se na něj. Georg už věděl co bude následovat a tak dal před sebe kus skla s připevněným stěračem. Jakmila Patrick začal mluvit přes sklo nebylo vidět jak prskal. Naštěstí stěrač ještě po těch šedesáti pěti letech co u nich Georg od třiceti pěti slouží ještě funguje, tak po každém jeho prsknutí sklo otřel. Nakonec z Patricka vypadlo jestli by se s ním nechtěl někde sejít. U večeře při svíčkách se ukázalo, že Georg je ve skutečnosti tajný agent, jehož pravé jméno je Dr.Gay."

:. Claire byla celá opuchlá jak se snažila zadržet smích. Zavřela notebook, dala ho do tašky a chtěla odejít. Jenomže jakmile otevřela dveře, vrazila jimi do Johnyho, který v tom svém oblečku spadl na Patricii, ta na Paddyho a ten nakonec na Kathy. Tak se na sebe na zemi krásně poskládali podél chodby. Claire zakroutila hlavou a zrychlila krok když viděla jak se Patrick snaží vymotat z toho útvaru, který vznikl po jejich pádu na zemi. Bylo to hrozně srandovní protože když se Claire otočila aby se podívala co se tam zas děje, měli v sobě ti čtyři zapletené nohy tím způsobem, že se ani jeden nemohl dostat pryč a jejich tvar připomínal spíš kytku, která pomalu uvadá. Claire se tomu zasmála a pokračovala v cestě. Patrick sebou začal škubat aby se konečně osvobodil. Nakonec sebou tak divně zakroutil a jako první se dostal z neznámého útvaru ven. Ve svých papučkách a ohromném pyžamu se dal do běhu, aby dostihl Claire která už byla na palubě. Ze zadu vypadal jako obří šedý šutr(plandavé pyžamo)na němž roste už suchý rákos(vlasy),který se valí ani neví kam. Při pohledu na něj se začal zubit jako první Jimmy a když jeho přiblblý výraz uviděla Barby, začala se nekontrolovatelně smát, dokud nenakazila celou chodbu. Patrick konečně dostihl Claire která již sestupujíce z lodi na něj pohlédla s očima plných slz. Okamžitě se zastavil a z uctivé vzdálenosti se zeptal. "Co se děje?" "Co se děje? Sám to dobře víš..." "Jak bych to asi mohl vědět? Já jsem do předchvilky spal a probudilo mě až tvé prásknutí dveřmi!" Claire se otočila a chtěla sestoupit definitivně z lodi. Jakmile jí už ale zbýval poslední krok, Patrick ji chytil za ramena a otočil k sobě. "Co blbneš?!" Okřikla ho. "Promiň ale poslední dobou se mi zdá, že pořád jen dělám chyby já..." "Co na mě svedeš tentokrát Patričku?!" Paddy vykulil oči a podivil se. "Jak to mluvíš?! Copak jsem na tebe někdy něco svedl? A vůbec, proč chceš odejít?! Udělal jsem něco?" Claire stekla po tváři první slza. "Ne, neudělal si nic, nepřekonatelně tě miluju ale..." "Co ale?!" ptal se zvědavě a v koutku oka se mu začala třpytit první stříbrná slzička. "No tak Claire?! Co ale?" Claire se nadechla a všechno mu vysvětlila. "Víš Paddy, vím, že než jsme se potkali, ty a Angelo jste si byli víc než blízcí. Nikdy by ho nenapadlo ti nějak ublížit. Ale jen co jsem ti vstoupila do života, všechno se začalo hroutit, můj život je v troskách, tvůj život už nemusel taky být, nebýt nesmírného štěstí. A vlastně, život celé vaší rodiny se změnil když jsem k vám přišla já! Nejlepší bude, když teď pěkně udělám poslední krok, a definitivně zmizím z vašeho a tvého života!" Claire se odmlčela a už se chystala se otočit aby mohla udělat ten poslední malý krůček, ale Patrick ji zase otočil. "Claire, poslouchej mě, já ti nikdy nic nevyčítal ani vyčítat nebudu, ale...Podívej se mi do očí...slyšíš?" Claire odvracela hlavu a Patrick s ní nešetrně zatřepal. "Tak podívej se na mě!!!" Claire se podívala do jeho průzračných očí plných slz, které si už razili cestu po jeho hebké tváři. Patrick jí pohlédl zpříma do očí a s mírným pláčem se jí zeptal. "Opravdu to tak chceš?" Claire popotáhla a od srdce z ní vypadlo. "Ne!!! Za nic na světě to tak nechci! Hrozně tě miluju Patricku a nikdy nepřestanu...vždycky budeš jediný v mém životě!!! Ale musí to tak být..." sklonila hlavu Claire. "Pokud mě máš rád, necháš mě teď odejít..." Patrick jí ale nepouštěl. Přinutil ji aby se mu podívala do očí. "Claire, pokud mě doopravdy tak miluješ jak říkáš...dokaž mi to...naposledy..." Claire mu otřela s tváře slzy, přistoupili k sobě a nespoutaně se tam začali líbat. Trvalo to nekonečně dlouho než se od sebe odtrhli. Prožívali každou vteřinku celým svým srdcem, protože věděli, že je jsou poslední. Opřeli si o sebe čela a dívali se sobě do nádherně modrých očí. Patrick ji držel jak ještě nikdy a potichu zašeptal. "Miluji tě..." Claire se zoufale usmála a ty dvě slova, které vycházeli přímo ze srdce mu oplatila. "Taky tě miluji Patricku..." Naposledy se políbili a Claire udělala poslední krok. Stála na pevné zemi, metr od Patricka. I přes tu malou vzdálenost mu připadalo, že to je nekonečná dálka, chtěl se pro ni natáhnout, ale nešlo mu udělat jediný pohyb. Žal ho spoutal zevnitř, nemohl se ani pohnout, jen tam tak stál, přes slzy se díval jak si jeho životní láska bere věci a pomalu s pláčem odchází. Cítil v nitru, že se každým krokem neuvěřitelně vzdaluje. Jeden její krok znamenal mnohem víc než pouhý půl metr, pro Patricka to byly kilometry a kilometry. Jak nasedala do taxíku ucítil obrovské svírání. Srdce mu mohlo žalem puknout, ale Patrick jen s ohromným pláčem sedl na schodky a hlavu si opřel do dlaní. Za nezastavitelného pláče se nahlas ptal a brečel. "Nee!!!...Proč Claire, proč??!!!" Nevěděl jestli má dřív brečet nebo mluvit. Vydával jen prapodivné kvílející zvuky tím jak nezkrotně brečel. Nezmohl se na to aby se postavil a vešel alespoň dovnitř hausbótu. Bylo mu jedno že se před ním tlačí dav fanoušků a každý si ho fotí v nejtěžší chvíli. Brečel tam dobrých dvacet minut a nebyl stavu se uklidnit. Až jakmile za ním doslova přiletěla Maite s naštvaným výrazem, popadla ho za pyžamo a také doslova odtáhla pryč se konečně trochu uklidnil. Celý den se všem vyhýbal a neřekl ani slovo. Tak to také pokračovalo týdny...Patrick aspoň dva měsíce neřekl ani slovo. Ale všichni se divili jak se umí dokonale přetvařovat. Měli menší koncert v Loewenverleihung. Vzákulisí neřekl ani popel a byl jak hromádka neštěstí. Ale jakmile je volali do studia, všechno bylo rázem pryč. Na pódium vstupoval Patrick se svým odzbrojujícím úsměvem, všechna interwiev byla jako dřív. Prostě na pódiu mu ta pusa mlela jedna dvě, hlas se mu netřepal, všechno bylo ok. Ale jakmile odešel z pódia, všechno bylo zase jako po vybuchnutí atomovky.....